Mohlo ovlivnit Desprezovy pozdní skladby místo, kde vznikaly? Promítl se do nich duch zvlněné krajiny kolem severofrancouzského kantonu Condé‑sur‑l’Escaut se soutokem dvou řek, se zvuky a pachy tržiště na náměstí pod okny autorova domu?
To všechno hraje v tvorbě důležitou úlohu. Alespoň podle Paula Van Nevela, muzikologa, spisovatele a uměleckého vedoucího belgického Huelgas Ensemble, který Desprezovu hudbu představí tuto sobotu na festivalu Pražské jaro.
Pětasedmdesátiletý Van Nevel patří k největším osobnostem interpretace starší hudby. Ansámbl Huelgas založil před 50 lety. Natočili přes 50 alb, sklidili spoustu počitatelných úspěchů jako několik ocenění Diapason d’Or nebo Cen německých kritiků, ale také těch, které s čísly a žebříčky nemají mnoho společného.
Z archivů vytahují na světlo pódií autory, kteří by jinak zůstali zapomenutí, a přesvědčují posluchače, že vnímání mnohdy složité polyfonické hudby není relaxace, spíš mentální cvičení. A že má cenu se ztišit.
Ansámbl sice nese jméno slavného středověkého hudebního rukopisu Codex Las Huelgas z doby kolem roku 1300, "huelga" ale zároveň znamená zastavení nebo klid.
"Jednotlivé nuance se v té komplexní polyfonní mase hlasů odkrývají kousek po kousku, pokud je člověk schopný a ochotný se soustředit," říká Van Nevel, který soustředění posluchačů pomáhá třeba tak, že vlastní festival založil daleko od velkých kulturních center, ve francouzské vesnici Talant několik kilometrů od Dijonu.
V Talantu mají starý románský kostel se skvělou akustikou - a to je vše. Žádné kavárny, restaurace ani jiná rozptýlení.
Když chce Van Nevel pomoct k plnému pochopení toho, co znamená polyfonie, nevysvětluje starou notaci nebo složité rytmické vzorce, ale mluví o krajině. Tak jako ve své knize Krajina polyfonistů, kde popisuje, proč se nejlepší skladatelé renesanční polyfonie rodili ve franko‑vlámské oblasti - jako právě Josquin Desprez.
"Divák se musí ponořit do obrazů, aby se mohl stát součástí krajiny, která se nejen vizuálně odvíjí, ale také vyzařuje ticho a zvuk, melancholii a emoce. To je jediný způsob, jak vstoupit do subtilního světa franko‑vlámského hudebníka," říká Van Nevel.
A jaký byl podle něj Josquin Desprez? "Byl vizionářem. Ovládl všechny kontrapunktické techniky, aby polyfonii uchopil podle svých představ, často za cenu porušování přijatých pravidel," konstatuje muž, kterému porušování regulí také není cizí.
Když byl obviněn z krádeže sedmi vzácných autografů z Boloňského muzea bibliografie, hájil se tím, že je "našel na stánku na milánském trhu". Argument ale vášnivému sběrateli neprošel a soud ho uznal vinným.
K téhle historii se v interview často nevrací a raději stáčí hovor ke svým novým objevům, notovým sbírkám, kterých má plnou knihovnu a jimiž listuje s doutníkem v koutku úst. Připomíná tím trochu slavné výkladové monology Leonarda Bernsteina - nad klavírem a partiturou s cigaretou v ruce.
Jenomže zatímco cigarety coby uspěchané uspokojení závislosti Van Nevel odsuzuje, doutník je pro něj symbolem pomalého požitku mimo běh času. A v pomalosti spočívá to pravé umění.
Koncert
Huelgas Ensemble
Kostel sv. Anny, 15. května
