reklama
 
 

Na Pražském jaru bude dirigovat bývalý šéf Velkého divadla. Stýskalo se mu po vlasti

11. 5. 2019 11:21
Alexander Vedernikov, který bude hostem letošního ročníku festivalu Pražské jaro, už měl za sebou úspěšnou dráhu uměleckého ředitele Ruské filharmonie, když roku 2001 dostal jednu z nejprestižnějších nabídek ve světě klasické hudby: stát se hudebním ředitelem slavného moskevského Velkého divadla.

Přitom by se našly důvody, proč odmítnout. Někdejší vysoké standardy tohoto divadla klesly a pošramotily reputaci instituce i morálku zaměstnanců. Předešlý umělecký ředitel Gennadij Rožděstvenskij znechuceně odešel poté, co byl podroben "zkažené, divoké, úděsné a drzé kritice všeho, včetně mé samotné existence", jak řekl. A chystaná renovace budovy naznačovala další problémy.

Alexander Vedernikov si pro radu zašel k otci, Alexandru Vedernikovovi staršímu, který byl dlouholetým členem divadelní společnosti Velkého divadla a jedním z největších ruských basistů druhé poloviny 20. století. "Když jsem se ho zeptal, jestli to mám přijmout, řekl mi, že ano. Že když to udělám, budu mít šanci leccos změnit, a když odmítnu, budu si to celý život vyčítat," vzpomíná dnes syn.

Vedernikov mladší přijal a skutečně obnovil značnou část někdejší slávy Velkého divadla, byť ho pak roku 2009 dobrovolně opustil, prý kvůli byrokracii. Tou dobou už měl ale mezinárodní renomé.

Získal post šéfdirigenta symfonického orchestru v dánském Odense, kde působil dalších devět let. Díky výkonům v operních domech jako milánské La Scale, londýnské Covent Garden nebo newyorské Metropolitní opeře si zajistil i následující post šéfdirigenta Královské dánské opery, kde momentálně zakončuje svou první sezonu. A na podzim ho čeká další výzva: stane se hudebním ředitelem Michajlovského divadla v Petrohradě.

Češi budou moci toto dynamo poznat na letošním ročníku Pražského jara, kde Vedernikov 28. května stane v čele orchestru FOK. Uvede dvě skladby, které jsou mu zvlášť blízké: Sibeliův Houslový koncert d moll a Prokofjevovu kantátu Alexandr Něvský.

Coby dítě z hudební rodiny měl Vedernikov pro hudbu snad vrozený cit. Program pro začínající dirigenty dokončil o pět let dříve, než je běžné, a začal pracovat jako asistent Vladimira Fedosejeva u Čajkovského symfonického orchestru. Roku 1995 pak Vedernikov založil Ruskou filharmonii, kterou vedl devět let. "To byla v Rusku výjimečná doba, kdy bylo možné zakládat kulturní instituce," vzpomíná dnes. "Bylo kolem toho hodně administrativy, která mě netěšila. Ale s orchestrem jsme lecčeho dosáhli, a právě proto mi asi nabídli místo ve Velkém divadle."

Tam Vedernikov výrazně oživil repertoár, jehož součástí byla například inscenace Musorgského opery Boris Godunov, nezměněná od roku 1948. Vedernikov dále angažoval mladší talenty a orchestr vycepoval natolik, až začal koncertovat v zahraničí. Nakonec Vedernikov rezignoval roku 2009 právě při italském turné, kdy orchestr Velkého divadla čekalo první vystoupení v La Scale po 20 letech.

"Zvedl jsem kvalitu orchestru i sboru, přivedl jsem některé zajímavé pěvce i skladatele, ale nemůžete řešit umělecké problémy, aniž byste nejprve vyřešili ty administrativní. A nad nimi jsem neměl kontrolu," vysvětluje muž, který od té doby působil převážně v zahraničí.

Dirigoval v předních světových operních domech, pod taktovkou měl orchestry od britské BBC Symphony po japonskou NHK Symphony. Dvakrát též stanul v čele České filharmonie, kterou jako student slýchal ještě s dirigentem Václavem Neumannem, když přijela do Moskvy. "Vždy na mě udělala dojem," vysvětluje, proč pro něj toto shledání po letech bylo mimořádné.

Podobným návratem bude Vedernikovovo angažmá v Petrohradě. "Trochu se mi stýskalo po možnosti pracovat ve vlasti," přiznává. "Michajlovské divadlo není tak velká instituce jako Velké divadlo a je lépe organizovaná. Po několika hostováních na mě kvalitou orchestru i sboru udělala dojem."

Koncert

FOK & Alexander Vedernikov
(Pořádá festival Pražské jaro)
Obecní dům, 28. května

V Praze se nyní těší na uvedení Sibeliova houslového koncertu. "Po letech, které jsem strávil ve skandinávských zemích, znám tamní nálady a vnitřní pocity," avizuje. A ještě větším zážitkem by se mohla stát Prokofjevova kantáta Alexandr Něvský, složená pro stejnojmenný film Sergeje Ejzenštejna z roku 1938. "Je tak zářivá, barvitá a tolik podněcuje představivost, že má sílu jako film i pro ty posluchače, kteří film nikdy neviděli," uzavírá Vedernikov.

autor: Frank Kuznik | 11. 5. 2019 11:21

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama