Kaliningrad ležící mezi Polskem a Litvou se stal "evropskou destinací číslo jedna" pro ruské filmové štáby, říká Andrej Jermak, ministr kultury a cestovního ruchu Kaliningradské oblasti.
Ve zdejší metropoli česky známé jako Královec, která bývala nejvýchodnějším městem Německa a po skončení druhé světové války připadla Sovětskému svazu, dnes žije zhruba 500 tisíc lidí. V celé ruské enklávě včetně přilehlého okolí pak pobývá necelý milion osob. Nachází se na pobřeží Baltského moře. Se zbytkem Ruska není spojená, ačkoliv mu patří, pro což geografové používají termín exkláva. "Ročně teď přivítáme okolo deseti ruských štábů," říká Andrej Jermak.
Filmaře sem vzhledem k historii Kaliningradu lákají úzké uličky, fasády domů či kostely, které ruským divákům připadají evropštější než architektura například v Petrohradě. A svou roli sehrávají také pobídky, kdy Kaliningradská oblast vrací producentům až 40 procent uznatelných nákladů na výrobu snímku.
Díky tomu všemu teď k území, které bývalo známější jako rodiště filozofa Immanuela Kanta a později doby významná ruská vojenská základna, upínají pozornost tamní režiséři a producenti. "Natáčet tu je velmi příhodné. Úřady nás vítají s otevřenou náručí, za všechno platíme v rublech a komparzisti mluví rusky," pochvaluje si moskevský producent Nikita Sapronov, podepsaný pod letošní minisérií Spasti jedinstvennogo syna.
Nejnověji Sapronov s kolegy v Kaliningradu natočil televizní seriál NDR, odehrávající se v někdejším východním Berlíně před pádem zdi. Původně chtěl producent pracovat přímo v Německu, se začátkem ruské války na Ukrajině ale tato možnost padla. "Evropa nám v podstatě zabouchla dveře před nosem," vysvětluje Sapronov, proč repliku části Berlínské zdi nakonec postavil v centru Kaliningradu.
Jiní umělci minulý měsíc využili sídla městského typu Železnodorožnyj v Kaliningradské oblasti, kde natáčeli kulisy suplující východní Evropu.
V nejzápadnější výspě Ruska se díky tomu rozrůstá filmová infrastruktura. Produkční společnosti prostřednictvím inzerátů neustále hledají pracovníky, staví se obří studio a místní média píší o Kaliningradu jako o novém "Hollywoodu u Baltu".
Podle agentury AFP to svědčí o tom, že ruská kinematografie se navzdory sankcím a odstřižení od Západu nachází v překvapivě dobré kondici. Vloni například vznikl dvojnásobný počet ruských snímků pro děti oproti roku 2021. Vláda ovšem také zdvojnásobila podporu pro filmaře ročně na 14,9 miliardy rublu, což je v přepočtu okolo 3,5 miliardy korun. Stalo se tak v rámci snahy prezidenta Vladimira Putina podpořit po uvalení sankcí domácí výrobu všeho od automobilů po potraviny.
Moskevský deník RBK napsal, že z 26 filmů, jejichž vznik vloni podpořil státní Fond-kino, byl pouze jeden ziskový. Celé odvětví tak do značné míry stojí a padá se státní podporou.
Kaliningrad je nicméně od zbytku Ruska oddělený, což komplikuje logistiku. Zahájení ruské agrese na Ukrajině a následné sankce uvalené Evropskou unií jej dostaly do částečné izolace.
Například sousední Litva sem omezuje dovoz mnoha druhů zboží po železnici a silnici, takže pro zásobování a dopravní infrastrukturu je leckdy nutné využít námořní trasy. Ty jsou dražší. Na druhou stranu Kaliningrad v zimě na rozdíl od jiných ruských přístavů nezamrzá buď vůbec, nebo jen na kratší dobu.
Hledání pracovní síly zase ztěžuje fakt, že po zahájení války a vyhlášení částečné mobilizace z Ruska uprchly stovky tisíc mladých lidí, kteří nechtěli skončit na frontě, uzavírá agentura AFP.
