Návštěvníci se probouzeli do nedělního dopoledne a přicházeli do areálu zhlédnout několik českých kapel: punkové E!E, bláznivý rock'n'roll v podání Doctora P. P., pilsner ska orchestra Tleskač nebo takřka domácí Mňágu a Žďorp.
Jejich hudba se tu kupodivu ujala velice dobře a refrény se nesly po slušně zaplněné ploše. Dokonce je posluchači vytleskali, a tak - vědomi si nelehké pozice mezi metalovými kapelami - přidali pecku od AC/DC. Žádný revival by se za to nemusel stydět.
Posledním českým zástupcem byly tradičně Tři sestry. Co říci - tradiční hospodský punk, zaobírající se stejnými tématy, jaká byste probírali v hospodě u sedmi piv a jedný zelený.
Pak už nastoupila řada zahraničních kapel: finští End of Green vezoucí se na vlně Rasmus či Him, zkušení američtí Metal Church s řízným trashem a vzápětí Riverside. Sestava z Polska se vytasila s nadějným experimentálním rockem hodně založeném na klávesách; bohužel neměli zrovna nejlepší zvuk.
Ze zimní varianty festivalu mohli fanoušci znát finskou skupinu Korpiklaani, jež kloubí lidovou hudbu a metalové rytmy.
Loni se zde němečtí mladíci Edguy ukázali v dobrém světle a letos se tu rozhodli natočit DVD. I publikum se chovalo tak, aby si na záznamu neuřízlo ostudu. A nemuselo se nijak přemáhat, zábavný byl jak speed metal kapely, tak proslovy zpěváka Tobiáše, který nešetřil narážkami na fotbalové mistrovství.
Ve Vizovicích je tradičně jen jedno podium a všichni musí čekat, než se vystřídají aparatury kapel. K večeru už začínají být ty pauzy únavné, ale v davu pod pódiem se humor neztrácí. V jednom místě se neustále ozývalo Prší, prší, Stánky nebo Kde domov můj, jinde si lidé jen tak sedli uprostřed tlačenice na zem.
Na Apocalypticu se ovšem masa lidí u scény zhustila na nejvyšší možnou úroveň; člověk mohl usnout a na zem by nespadl. Na scéně kapele stála čtyři ohromná křesla, spíše trůny, za nimi vyvýšené bicí. Pětice muzikantů se do toho obula s vervou a fandové jásali pokaždé, když je překvapili další hitovkou.
Na jednu píseň si Apocalyptica domluvila zvláštního hosta, Martu Jandovou z německé skupiny Die Happy. Jinak ale bylo vystoupení instrumentální - když tedy nepočítáme refrény znějící z publika do violoncell.
Finále patřilo Within Temptation z Nizozemí. Fanoušky sice nechali čekat na rozsáhlou přestavbu pódia, ale výsledek všechny uspokojil. Na jevišti vyrostl romantický park, sochy andělů, obelisky až do stropu, bicí i klávesy porostlé břečťanem.
Pak se kolem jedné hodiny ozvaly mohutné orchestrální melodie a šestice nastoupila na svá místa. Sličná zpěvačka Sharon za sebou měla pětici schopných hráčů, ale pódium patřilo hlavně jí. Ve stylových šatech až na zem předváděla náznaky břišních tanců, ale stejně tak se odvazovala jako regulérní metalistka. Stejně dominovala i zvuku: hudba je zkomponovaná pro efekt, který má její jedinečný vokál podložený metalovou rytmikou a samply orchestru.
Ani Within Temptation nemohli odejít bez přídavku, zahráli ještě tři písně. Pak už ale scéna potemněla a utichla nadobro, jen reflektory namířené na plochu naznačovaly, že je skutečně konec.
Na některé fanoušky už čekal na přilehlém nádraží vlak, další se vydali po silnici a jiní ještě zalezli do stanů.
Letos jich na Masters of Rock, který se řadí k nejvýznamnějším evropským rockovým přehlídkám, přijelo dvacet tisíc.
