Samotné rozhodnutí správní rady, o němž informovala agentura AFP, není závazné, musí jej ještě potvrdit prezident Emmanuel Macron. A ten podle deníku Le Monde letos skutečně zvažoval, že by Langa v rámci širšího omlazování šéfů kulturních institucí nahradil.
Podle listu Le Figaro se dosud Elysejský palác nevyslovil, zda přece jenom na poslední chvíli nenavrhne Langovu náhradu, byť už se to nezdá pravděpodobné. Deník Libération napsal, že k dalším vážným kandidátům patřili bývalý ministr zahraničních věcí Jean-Yves Le Drian nebo někdejší francouzský velvyslanec v Alžírsku François Gouyette.
Jack Lang už nicméně rozhodnutí správní rady vnímá jako signál, že Institut arabského světa povede až do svých 87 let. "Mým cílem je proměnit ho v nejvýznamnější muzeum moderní a současné arabské kultury na Západě, a přitom zůstat věrný původnímu úkolu: poznávání arabské historie, jazyka a kultury," říká staronový ředitel, který se těší, že v průběhu dalších tří let dokončí, co od roku 2013 nestihl.
Institut du monde arabe, jak se jmenuje francouzsky, je skleněná budova stojící na břehu Seiny v pátém pařížském obvodu. Postavena byla v 80. letech minulého století dle návrhu renomovaného architekta Jeana Nouvela, pozornost vzbuzuje zejména jižní fasádou s geometrickými ornamenty typickými pro arabské umění.
Od roku 1987 toto kulturní centrum hostí muzeum, knihovnu, filmový a divadelní sál, posluchárnu, knihkupectví, sály pro dětské workshopy, ale také restaurace, kanceláře nebo terasu na střeše s výhledem na město. Výkonným ředitelem je od roku 2016 profesor komparatistiky se zaměřením na arabskou literaturu Mojeb al-Zahrani.
Za éry Jacka Langa institut například zintenzivnil kurzy arabštiny pro Francouze. "Také jsme ale zlepšili vztahy s pařížským Muzeem umění a dějin judaismu," zdůrazňuje Lang v době, kdy jsou vztahy mezi Židy a Araby také v některých částech Francie napjaté kvůli izraelské odvetné operaci proti palestinskému teroristickému hnutí Hamás. Institut od letošního května hostí výstavu nazvanou Co přináší Palestina světu, která byla vzhledem k aktuálním událostem prodloužena do konce roku.
Právě za Langovy éry začal institut pořádat více přehlídek. Zvlášť populární byla ta nazvaná Byl jednou jeden Orient Express, kterou v roce 2014 navštívilo přes čtvrt milionu lidí. Úspěchu se ale dočkaly i předloňské Divy, přibližující coby symboly emancipace slavné arabské zpěvačky od Egypťanek Umm Kulthum a Leily Mourad přes Alžířanku Wardu al-Džazá'iríji až po syrskou pěvkyni Asmahan nebo Libanonku řečenou Fajrúz.
Institut ročně hospodaří asi se 30 miliony eur, což je v přepočtu 734,8 milionu korun, a ve sbírkách má zhruba 3400 předmětů. Vloni ho navštívilo 600 tisíc lidí, letos to dle odhadů bude až o 15 procent víc, odhaduje agentura AFP. Budova občas proniká také do kultury, například spisovatel Michel Houellebecq sem zasadil jednu scénu svého románu Podvolení.
Člen socialistické strany Jack Lang byl francouzským ministrem kultury v letech 1981 až 1986 a podruhé v období 1988 až 1992. Později zastával post ministra školství, také byl starostou města Blois, poslancem Evropského parlamentu či předsedal porotě německého filmového festivalu Berlinale.
Jako ministr kultury Lang založil tradici takzvaného svátku hudby a mimo jiné udělal naturalizovaného Francouze ze spisovatele Milana Kundery, když československý emigrant v rodné zemi pozbyl občanství. Lang se s ním a jeho ženou Věrou Kunderovou posléze přátelil ještě desítky let. Po spisovatelově letošním úmrtí napsal Kunderův nekrolog do deníku Libération. "Často jsme se scházeli na večeři nebo oběd u Françoise Mitterranda. Nebo i v divadle a opeře, protože měl velmi rád hudbu," vzpomínal Lang, podle nějž měl Kundera "pronikavé oči, měkký, pevný hlas a rozkošný přízvuk", jak napsal. "Když jsem ho viděl naposledy, dotýkal se knih a listoval v nich, nacházel útěchu v laskání stránek. Francie byla jeho vlast, ale kniha byl jeho život," dodal.
