"Hudebník podlehl nemoci v sobotu v New Yorku," sdělil agenturám Breckerův dlouholetý přítel a agent Darryl Pitt.
Sedmpadesátiletého Breckera odborníci označovali za jednoho z nejtechničtějších a nejlepších hráčů za posledních pětadvacet let, jeho styl se dával za příklad a rozebíral na hudebních školách.
Dopracoval se k němu přes klarinet a altsaxofon, ale brzy přesedlal na tenor pod vlivem Johna Coltranea, za jehož nástupce je také často považován.
Breckerův záběr byl ale širší a pod vlivem doby byl spojen s jazzrockovým kánonem. Začínal ve skupině Dreams, do níž patřil bubeník Billy Cobham a jeho starší bratr, trumpetista Randy. Ti všichni se také sešli v sestavě Brecker Brothers, která existovala v letech 1975 až 1982; stylu Milese Davise a Weather Report dodali ještě víc energie a přivedli ho ještě blíž k rocku.
Michael Brecker ale podnikal i výlety do dalších žánrů. Jeho nástroj hostuje na deskách Jamese Taylora, Steely Dan, Donalda Fagena i Joni Mitchell, posléze třeba Dire Straits. Celkem svou hrou obohatil nahrávky zhruba na čtyřech stovkách alb.
Po bratrské éře se vypravil na sólovou dráhu - jeho eponymní debut z roku 1987 byl podle magazínu Down Beat jazzovou deskou roku. Brecker byl také členem superskupiny Step Ahead; s ní i jako sólista nahrával další desky, na mnoha jiných hostoval. Koncertoval v jazzových mekkách celého světa, sbíral Grammy. To všechno už s klasičtějším jazzem, kde dával vyniknout zmíněnému coltraneovskému odkazu.
V posledních letech trpěl myelodysplastickým syndromem. Jde o rakovinnou poruchu krvetvorby v kostní dřeni, která má sklon k přechodu do akutní leukémie. Loni se nakrátko zdálo, že se uzdravuje, a v červnu vystoupil v Carnegie Hall s Herbie Hancockem.
Ale jen nakrátko. Přesto podporoval dárcovské programy kostní dřeně a věnoval se hudbě. Desku, která se ukázala jako poslední, dokončil čtrnáct dní před smrtí.
