Tvorbu vlastního repertoáru ale držitelka Ceny Thálie dlouho zanedbávala. Po albu Zůstávám dál z roku 2004 už žádnou další studiovku původních písní nenatočila, následovalo jen Muzikálové album (2010) a vánoční Až do nebes z roku 2016. A od té doby až do letošního února nic. Přesto se v roce 2023 - pro mnohé nečekaně - objevila na třetím místě ankety popularity Český slavík hned za Ewou Farnou a Lucií Bílou, ačkoliv se navenek nezdálo, že by se v její kariéře něco zásadního stalo. Minulý rok dokázala toto postavení nejen obhájit, ale dokonce ještě posílit, protože získala téměř tolik hlasů jako vítěz mužské kategorie Marek Ztracený.
Dvanáct poctivých skladeb pro "holku od vedle"
Novinka Láska obsahující dvanáct skladeb z velké části nabízí odpovědi na to, proč si u fanoušků získala takovou oblibu. Většinový středoproudý český posluchač, především ten od třiceti let výše, je spíše konzervativní, nepotřebuje žádné velké novoty, naopak preferuje čisté a nosné melodie, signifikantní hlasy a jasná sdělení z běžného života, s nimiž se může ztotožnit. Také má rád jistý pocit blízkosti se svou hvězdou, civilní vystupování, až určitou lidovost v jejím projevu.
Monika Absolonová dokáže svému publiku tyto faktory zprostředkovat. Působí jako úplně obyčejná "holka od vedle", která si na nic nehraje, zpívá o lásce a mateřství, někdy radostně a vesele, jindy trochu smutně a hloubavě. A není nutné ji kvůli tomu hned podezírat z kalkulu, neboť je ve svém projevu a prezentaci dlouhodobě velmi konzistentní a písně v její interpretaci vyznívají skutečně autenticky a odžitě.
Dvanáct skladeb na novou studiovku Láska nahrávala s producentem Daliborem Cidlinským, který některé z nich i složil. Zapojili se ale i další autoři, například Martin Chodúr, Albert Černý ze skupiny Lake Malawi, zpěvačka skupiny Vesna Patricie Kaňok nebo David Deyl. O současném stavu skladatelského/textařského řemesla u nás dost vypovídá, že všichni zmínění jsou sami interpreti, kteří jinak tvoří především sami pro sebe.
Temperament, sentiment i bezstarostnost
Po formální stránce není desce mnoho co vytknout. Absolonová nabízí kompaktní balíček příjemně melodických a velmi dobře zazpívaných songů, v nichž nedrhnou ani texty. Ty přitom neříkají mnoho nového či nečekaného. Hned úvodní - titulní - písnička začíná slovy: "Láska je slunce, co pluje oblohou, pro ni ptáci zpívají, pro ni květy pokvetou, láska je světlo, co povede tě tmou, láska je zázrak, co tě drží nad vodou." Pro některé možná důvod obrátit oči v sloup a přepnout dál, ale pro řadu posluchačů jde o sdělení, jehož připomenutí nikdy neuškodí.
Za zmíněnou skladbou stojí slovenský muzikant a DJ Erik Aresta, známý z dua MC Erik & Barbara, které se velké popularitě těšilo v devadesátých letech. Nejde o zcela novou píseň, Absolonová ji už před lety zpívala i v televizi, nový kabátek jemně inspirovaný temperamentním latin popem jí ale sluší mnohem víc než původní aranžmá. Pokud by se z desky měl zrodit rádiový hit, pak právě úvodní položka na něj aspiruje nejvíce.
Říznější, až barovou atmosféru přináší skladba To nejsem já z pera Martina Chodúra. Jde o polohu, kterou by možná někteří od Absolonové nečekali a která jen potvrzuje její pěveckou variabilitu a schopnost přesvědčivě se vžít do své role.
Do zase trochu jiného soudku sahá Začínáš mi šedivět od Alberta Černého - a tady se opravdu zadařilo. Lehce sentimentální kompozice o stárnoucích partnerech zpěvačce umožňuje předvést její interpretační schopnosti naplno - obnažuje v ní svůj pěvecký cit a prožitek, ale dokáže na svůj libozvučný hlas i přitlačit, když si to píseň žádá.
Za zmínku stojí i skladba Mít tě ráda, kterou si vypůjčila od Hany Zagorové. Jde o logickou volbu, protože Absolonová měla ke své kolegyni velmi blízko a v roce 2022 na předávání Českého slavíka doslova zazářila svou interpretací hitu Rybičko zlatá, přeju si k její poctě. Také tentokrát měla šťastnou ruku, šansonový výraz jí zkrátka nesmírně sedí. "Mít tě ráda je jako lítat na duze, hádat se v samoobsluze, což tedy vážně nesnáším, ale jinak jsi mi vším," pěje emotivně.
David Deyl dodal s kouskem Snad uvěříš typicky velkolepou melodii jako z muzikálu, ve které je umělkyně rovněž doma. Naopak Na tisíc nádechů složená Patricií Kaňok vyznívá bezstarostně, možná až příliš nekonfliktně. Nejvíce šablonovitě a výplňově působí Jednou…, bez které by se album klidně obešlo.
Mé matky mi rozumějí
Na humor a nadsázku spoléhá Deníček moderní matky - pokud vám název připomene knižní bestseller Dominika Landsmana Deníček moderního fotra, který se dočkal i filmové podoby, nejste vedle. Právě zmíněný autor totiž Absolonové napsal text o úskalích mateřství.
"Smích, pláč, zlost, špinavé pleny, nevyspání, noční kojení," jmenuje interpretka ve svižně zaranžovaném, veselém songu, s čím vším se musejí ženy po porodu potýkat. A tím to zdaleka nekončí. "Po bytě bordel, všude hračky, denně peru čtyři pračky, ještě že už půjde do školky," ulevuje si, aby nakonec zjistila, že "test mi znovu ukázal dvě čárky, takže si to zopáknu". Ačkoliv se rozhodně nejedná o kdovíjak důvtipný text, opět - stejně jako u všech dalších písní - platí, že Monika Absolonová ví, pro koho zpívá, a zejména ženy středního věku nejspíš tento s nadhledem pojatý kousek ocení. Ostatně, o mateřské lásce pojednávají i poslední dvě položky - Dvě srdce věnovaná zpěvaččiným dvěma synům a závěrečná Ukolébavka.
Nedá se očekávat, že by album Láska kariérou Moniky Absolonové nějak zásadně zahýbalo. Své publikum si už dávno našla a jeho přízeň na frekvenci nahrávání nového materiálu nezávisí. Sadou dvanácti nových písní, na kterých všichni zúčastnění odvedli velmi poctivou práci, ale své fanoušky bezesporu potěší.
Album
Monika Absolonová: Láska
Michal Hrubý, Studio DVA 2025
