Kapela Wohnout se rozhodla netroškařit a k narozeninové party si vybrala pražský Průmyslový palác. Secesní budovu na holešovickém výstavišti sice nenaplnila do posledního místečka, ale na několikatisícovou návštěvu si nemohla stěžovat.
Fanoušci přišli v hojném počtu i kvůli atraktivním hostům. "Nám se to bude líbit i kvůli Waltari a Lence Dusilový," připomněl některé z gratulantů pětadvacetiletý Honza, který na akci dorazil s přítelkyní. "Wohnouty jsem viděl naživo asi desetkrát, hlavně na festivalech."
Právě díky koncertům si wohnutí hoši v čele s bratry Homolovými během deseti let pilného hraní vydobili slušnou popularitu - jejich aktuální deska Polib si dědu je za dva měsíce prodeje zlatá.
Obecenstvo se rozverné čtveřice dočkalo krátce po deváté. Kovový hlas z virtuálního Rádia Děda popřál všem přítomným příjemnou zábavu, roztáhla se opona a hudebníci spustili.
Začínalo se obligátně otvírákem z poslední desky - Gangou. Její špinavé, leč zbožňované vody protekly dobře naladěným davem a nachystaly ho na věci příští.
"Jste připravený na dvě a půl hodiny špatnýho bigbítu?" zeptal se zpěvák a kytarista Matěj Homola. Rozhodně, souhlasili fanoušci. Hlavně mladík s vlastnoručně vyrobenou vlajkou sestávající ze zeleného brčka a papírového kapesníku, kterou kapele mocně mával na pozdrav. I on se možná pozná na chystaném DVD, které v Průmyslovém paláci snímaly všudypřítomné kamery.
Wohnouti se bavili s fanoušky a se sobě vlastním nadhledem hráli to nejlepší, co lze na jejich pěti albech najít. Přihlížející tedy neminuly osvědčené hity V Mostecký nebo U nás na Nouzově. Zaujaly i nové věci jako Don číčo - na desce průměrný, naživo skvělý.
Nebyl by to ale ten správný wohnoutí koncert, kdyby na něm nezazářilo populární taneční Duo Egon, tedy baskytarista Jirka Zemánek a bubeník "Fenek" Steiner. Tentokrát pohybovou ekvilibristiku předvedlo v kovbojských kostýmech. Trochu nečekaně zalovili hoši i ve svém pravěku, když oprášili jindy zanedbávaný debut Cundalla. Ale nebylo to jen tak: devět let staré skladby předvedly gratulující spřátelené kapely. Osmáka nejdeguovatějšího secvičily a zahrály Lety mimo. Vypsaná fixa zase vystřihla píseň Marie vzpomínající na Marii Kabrhelovou - někdejší předsedkyni Československého svazu žen.
A samozřejmě se křtilo. V září vypuštěné album Polib si dědu přišel pokřtít (či spíše políbit) nejatraktivnější host večera - frontman finských Waltari Kärtsy Hatakka. Rudovlasý extrovert vyhlížející jako severský Rumcajs na Dědu přispěl skladbou Činely; tu také společně s kapelou a Lenkou Dusilovou zahrál. Hezkou chvilku česko-finského přátelství dokreslovali figuranti s vlajkami a národními kroji.
Zástup hostů-gratulantů byl ten večer opravdu početný. Dorazil Divokej Bill, který se nejprve zapojil do wohnoutovské Ó, gramofón a pak zapěl svoji skladbu Lásko.
Nechyběla ani skupina Tři sestry, která kapele věnovala svoji hitovku Mexiko. Fanánek pak ještě připomněl, "že každá sestra chce přece wohnout!"
Wohnouti přichystali i řadu překvapení. Tím největším byl zřejmě způsob provedení starodávné a stále populární pecky Banány. Na pódiu se zjevily postavy v kostýmech banánů a mezi publikum postupně rozhodily bednu oblíbeného žlutého ovoce. I pisatel tohoto článku byl zasažen dobře mířenou chiquitou.
