Recenze - Když vloni v létě oznámila společnost Disney, že chystá pokračování filmu Tron v 3D a že se o soundtrack postará francouzské duo Daft Punk, bylo to splnění toho nejvlhčího snu všech nerdů. Klasikové elektronické hudby, kteří přijali robotí identitu, jako by byli stvoření, aby složili doprovod k honičkám v kyberprostoru.
Celé to vypadalo jako dokonalý digitální fetiš. Očekávání, jež spojení Daft Punk + Tron vzbuzovalo, ještě stupňovaly (a potvrzovaly) desítky falešných tracků, které se během onoho roku a půl vyrojily na internetu. Snad žádný projekt z poslední doby se nesetkal s takovým ohlasem na blozích, které plnily kratičké ukázky z prezentací nahrané roztřesenou kamerou na setkáních sci-fi fanoušků.
A pak soundtrack jednoho krásného dne prosákl. Na první poslech to všechno možná zní velmi efektně. Grandiózní kompozice s mohutnými houslovými staccaty, tympány a dechovými trylkami ala Hans Zimmer, z jejichž tónů stříká patos. Jenže je to jen hudba, která má být ekvivalentem laserové show. Přesně v intencích velkorozpočtových bijáků, které diváky nakonec nechtějí ani tak bavit, nýbrž ohromovat.
Roboti milují klasiku
Možná to skvěle funguje jako soundtrack k 3D spektáklu, slibované posunutí elektronické hudby do nového hájenství se ale nekoná. Daft Punk prostě natočili soundtrack podle všech hollywoodských pravidel.
Thomas Bangalter a Guy-Manuel de Homem-Christo nejsou ve filmové hudbě nováčci. I když si odmyslíme maličko pasivní zásluhy, které mají na fantastických klipech Michela Gondryho a Spike Jonze nebo na japonském animáku Interstella 5555: The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem, pořád nám zůstane skvělá hudba k jejich vlastnímu filmovému opusu Electroma (sestavená z cizích skladeb) a Bangalterův znepokojivý soundtrack k snímku Irréversible či práce na ozvučení halucinačního filmového tripu Vejdi do prázdna.
Hudba k velkorozpočtovému bijáku Tron: Legacy 3D je ale něco úplně jiného. Daft Punk prý k natáčení angažovali stočlenný orchestr a strávili dva roky ve studiu se skladatelem Josephem Trapanesem. V rozhovorech tvrdili, že si zamilovali klasiku a že pokoušejí spojit její postupy s elementy elektroniky. Jenže ve výsledku to vypadá, že si tentokrát ukousli trochu velký krajíc.
Podobně bombastický soundtrack je absolutní antitezí hudby, se kterou se Daft Punk dříve proslavili. Věrna názvu kapely, byla jejich tvorba vždycky dokonale punková: v jejím středu stál ukradený sampl použitý ve stylu kytarového riffu a osmyčkovaný ad absurdum. Na posledním studiovém albu Human After All tuto techniku dotáhli až do pervezního konce - daleko od slastného drogového rauše debutového alba Homework nebo provinilých diskotékových potěšení z Discovery.
Lehkost a nekompromisní jednoduchost, s níž byli Daft Punk spojováni, je na Tron: Legacy OST utopená v hradbách bombastických efektů a pouze okopírovaných postupů z vážné hudby. Přímočaré nářezy, které nesou rukopis Daft Punk, vykukují jen v hrstce skladeb (Derezzed, End Of Line, End Titles). Zbytek soundtracku by klidně mohl napsat kdokoliv jiný.
Skuteční roboti
Tron: Legacy je zklamání ještě z jiné roviny. Daft Punk si od konce 90. let s inovativními klipy úzkostlivě budovali ojedinělou image. S deskou Discovery si nasadili robotí helmy a začali pracovat s ne-lidskou identitou.
Hrdě pokračovali v linii hudby strojů vytýčené Kraftwerk a přihlásili se k étosu anonymity tvůrců v rave kultuře. Jejich manipulace s obrazem robotů coby otroků společnosti a symbolů jinakosti zároveň spadala do mýtu, s nímž pracuje černošská kultura. Následná oslava mechanických bytostí se pak stala i novou nadějí lidstva; ostatně stejné implikace měla kyberpunková filosofie za prvním Tronem, která vítala novou sféru svobody ve virtuálním prostoru.
Není ale třeba příliš hluboké čtení, v rámci popkultury funguje chytrá stylizace Daft Punk jako nejlepší možná reklama. Jejich "pyramidové" světové turné v druhé polovině nulté dekády bylo událostí s velkým U právě kvůli jejich nad-lidské auře a jen potvrdilo, že posluchači v novém tisíciletí jsou nakloněni různým meta-rovinám hudby.
Jenže s Tronem jako kdyby Daft Punk už nehráli za sebe. Jejich sofistikované manipulace s popkulturou se zde stávají součástí multimiliónové filmové mašiny, která celkem bez obalu cílí na nerdovské libido.
Podobně jako v prvním díle Tronu spolkly stroje hlavního hrdinu a přinutily ho bloudit virtuálním světem, nechali se Bangalter a de Homem-Christo o osmnáct let později pohltit studiem a proměnili se ve skutečné námezdní roboty bez emocí a vlastní vůle. Udělali přesně to, co se od nich žádalo: natočili spektakulární hudbu, která má ohromovat. Nic víc.
Daft Punk - Tron: Legacy OST. CD, 59 minut. Vydalo vydavatelství Walt Disney Records, 2010.
