Grafika - Hlasovali: Karel Veselý, Benjamin Slavík, Dominik Zezula, Pavel Zelinka, Andrea Šafářová, Tomáš Turek, Luboš Vedral, Michal Bystrov, Marek Pros.
Karel Veselý, Benjamin Slavík, Dominik Zezula, Pavel Zelinka, Andrea Šafářová, Tomáš Turek, Luboš Vedral, Michal Bystrov, Marek Pros
1. Sun Kil Moon – Benji
Americký srdcerváč Mark Kozelek natočil svoji nejlepší desku od rozpadu kultovních Red House Painters. Je to více než sedmdesát minut civilního folku, při jehož poslechu má člověk nepříjemný pocit, že kouká někomu oknem do ložnice. Má-li být folkové album v první řadě osobní výpovědí autora, dosáhl Kozelek žánrové dokonalosti.
2. Cymbals Eat Guitars – LOSE
Jedno ze základních pravidel pro začínající kapely říká, že se v první řadě musí rozhodnout, co vlastně chtějí hrát. Nejde být zároveň pankáčem, trendy indie rockerem, rádiovým popařem a studentem složitých art-rockových kompozic. Tedy pokud nejste Cymbals Eat Guitars; potom to jde, a zní to skvěle.
3. Ariel Pink – Pom Pom
Vrcholné dílo člověka, který nejprve svými zahuhlanými nahrávkami z obýváku de facto odstartoval vlnu zasněného lo-fi popu, pak objevil profesionální studio a transformoval se v dokonalého hudebního všežravce. Na Pom Pom je úplně vše, je to přepálené, strašně dlouhé a každá skladba zní úplně jinak. Naštěstí je Ariel Pink génius, který si podobné šílenosti může dovolit.
4. Timber Timbre – Hot Dreams
Atmosféra je v alternativní hudbě důležitým prvkem; některé žánry (post-rock) na jejím budování přímo stojí. Timber Timbre nejsou experimentátoři, vlastně hrají docela "normální" indie folk, nicméně z jejich nové desky Hot Dreams pryští tak silné charisma, že ji lze považovat za formu hypnózy.
5. The Twilight Sad – Nobody Wants to Be Here and Nobody Wants to Leave
Pamatujete na období, kdy se každá nová kytarovka snažila mermomocí znít jako Joy Divison, nebo alespoň raní Interpol? Někdy v té době se vyloupli i skotští The Twilight Sad, na rozdíl od ostatních ale vytrvali a v současnosti na světě neexistuje lepší post-punková kapela. A Nobody Wants to Be Here... je jejím doposud nejlepším počinem.
6. Sharon Van Etten – Are We There
Sharon Van Etten se od ostatních folkových zpěvaček liší používáním bohatých vokálních harmonií, díky čemuž její skladby působí dojmem, jako by se vznášely ve vzduchoprázdnu. Zároveň je Sharon vynikající skladatelkou i textařkou, jak (opět) dokazuje na svém posledním albu Are We There?
7. The War On Drugs – Lost in the Dream
První "velká" deska roku 2014. The War On Drugs se tímto monumentálním opusem dostali na úroveň, kterou naposledy obývali legendární Spiritualized – Lost in the Dream je dlouhé, progresivní, melancholické popové album plné propracovaných aranží a geniálně jednoduchých melodických háčků.
8. Damon Albarn – Everyday Robots (recenze)
Bývalý frontman Blur nepotřeboval sólovou desku k tomu, aby všechny přesvědčil, že je jedním z nejvlivnějších a nejlepších hudebníků současnosti; po Everyday Robots o tom však nemůže pochybovat už vůbec nikdo. Tohle je učebnice posledních 20 let britské hudební historie napsaná mužem, který byl celou tu dobu její stěžejní součástí.
9. Death Vessel – Island Intervals
Křehké folkové album plné melodií, které mají tendenci zůstávat v hlavě hodně, hodně dlouho. Death Vessel si nekomplikují život vymýšlením nějakých složitých progresí; zůstávají pevně připoutání k písničkářským kořenům, a výsledkem je zhudebněná krása.
10. Andrew Jackson Jihad – Christmas Island
Už název jeho kapely prozrazuje, že se zpěvák a skladatel Sean Bonnette s ničím příliš 'nepáře'. Christmas Island je nejlepší punková deska roku – hlučná, melodická, zábavná a doslova natřískaná skvělými texty, které občas uhýbají do čistého surrealismu.
