Rozhovor - Ačkoli se ceny Akademie populární hudby předávají pod různými názvy a kuratelou už od roku 1991, nebyly za ta léta absolutně schopny najít svou identitu.
Formální experimenty s podobou přenosu nikdy nezakryly, že řady akademiků se jen hemžily lidmi, u nichž se těžko dal čekat jakýkoli hudební přehled, zato měli často vystopovatelné vazby.
Loňský ročník sice přinesl čistku mezi hlasujícími, ale ceremoniál na sebe až příliš okatě vzal estrádní slavíkovskou podobu a za světovou hvězdu vydával druhořadý německý boyband.
Logicky tak došlo k tomu, že se od Andělů pomalu začínají distancovat ti, jichž by se měli primárně týkat. Loni si cenu za rockovou desku roku odmítli převzít Sunshine, letos se na ceremoniál rozhodli nepřijít Tata Bojs.
"Nejsem přítelem teorií spiknutí, na druhou stranu to že jste paranoidní neznamená, že po vás nejdou. Určitým odrazem a obrazem o naší celkové kulturní úrovně asi jsou. Ale ať si každý udělá svůj obrázek," říká Mardoša na otázku, zda Andělé nejsou odrazem toho, že český showbyznys ovládá několik lobbystických skupin a producenti muzikálů.
Obrázek si mohou udělat i jejich příznivci. Nebyli by to Mardoša a Milan Cais, aby si nevymysleli nějakou hříčku. A tak vyhlásili na svém webu soutěž pro fanoušky, kteří by chtěli vidět Anděly zblízka a eventuálně si za ně převzít cenu Kapela roku.
Aktuálně.cz: Rozhodli jste se, že nepůjdete na vyhlášení Andělů. Co si máme pod důvodem, kterým je klesající kvalita ceremoniálu představit?
Mardoša: Napřed bych rád zdůraznil jednu věc. My ceny akademie nebojkotujeme. Vážíme si toho, že jsme byli nominováni a máme z toho radost. Kdyby se nám náhodou podařilo cenu získat, tak si budem dokonce výskat! Ale už léta se nám nelíbí průběh předávacího ceremoniálu, a máme pocit, že je to rok od roku horší. Takže se nám tam moc nechce. Ostatně už jsme tam nebyli několik posledních ročníků. Není to od nás žádný záchvěv pozdního rebelství, jen jsme upřímně napsali náš pravý důvod. Nechtěli jsme si vymýšlet, že nemůžem přijít, protože nás bolí hlava. Ovšem vysíláme tam své zástupce!
Milan Cais: Viděl jste posledních pár ročníků? V dobách kdy tomu kralovala Petarda production, se běžně stávalo, že v momentě, kdy si daný umělec šel vyzvednout svou cenu a chtěl pár lidem poděkovat, tak mu jeho projev brutálně utnuli. Faux pas v přímém přenosu. Namísto toho se tam skoro deset minut vykecával nějaký politik, který byl zřejmě důležitější. Přijde mi to nezdvořilé vůči umělcům a nemůžu se zbavit pocitu, že oceňovaní hudebníci byly v ten večer ti nejméně důležití. Bohužel nemůžu říct, že by mě nově pořádající agentura Lewron představením své dramaturgie a hlavně výběrem těch, kteří budou vystupovat, přesvědčila, že dojde k razantní změně.
Dáváte tedy současný stav do souvislosti s producenty Andělů, Petrem Šiškou a nyní Leškem Wronkou? Je pro vás ukazatelem, že po sportovních halách se ceremoniál stěhuje do kongresového sálu v hotelu na periferii?
Milan Cais: Na první část otázky jsem právě odpověděl - a to, že bude ceremoniál v hotelu, mi nevadí. Naopak myslím, že komorní prostředí by mohlo celé věci spíš pomoct.
Mardoša: Pro nás je hlavně ukazatelem to, jak ceremoniál poslední roky vypadá. Jestli je to v nóbl prostředí nebo na periferii, v Ostravě nebo v Praze, to je jedno. Mě by se to líbilo třeba v Brně na Flédě. Předpokládám, že producenti do toho, jak akce vypadá, mají co mluvit, takže jim to snad trochu za vinu dávat můžem, ne? To ale neznamená, že jsme škodolibí. My bychom si přáli, aby se jim to letos povedlo!
A.cz: Máte tendenci srovnávat Anděly s obdobnými zahraničními cenami, jako jsou Brit Awards nebo Grammy? Protože pak asi není o tolik co stát…
Milan Cais: Srovnání se člověk nevyhne, ale třeba právě Brit Awards jsou našim Andělům tak kosmicky vzdáleny, že je složité se o tom bavit. Přesto dám jednu smutně-veselou historku k dobru. Dušan (Neuwerth - zvukař, producent, nehrající člen Tata Bojs - pozn. red.) se teď vrátil z Londýna z jednoho slavného studia, kde se zmínil, že jsme nominovaní na kapelu roku na Andělech. Řekl na vysvětlenou, že to je česká obdoba jejich Brit Adwards. Pánové ze studia na to: Wuuuaaauuu…That's Cool !!! - takovou má v Británii pro lidi z oboru jejich hudební cena prestiž. Přál bych si, aby tomu bylo u nás taky tak.
Mardoša: Mně osobně stačí srovnání s Českým Lvem. Tam se to taky vždycky úplně nepovede, ale jako divák si to celé bez přílišného studu rád pustím. A někdy se mi to vyloženě líbí! Už si nepamatuji, kdy jsem měl podobný pocit z Anděla. Jsou snad muzikanti větší suchaři než filmaři?
A.cz: Kdo by měl podle vás vyhrát ceny za loňský rok v hlavních kategoriích: skupina, album, zpěvák zpěvačka?
Milan Cais: Vlastně ani pořádně všechny nominované nevím. Nějakou cenu bych docela přál kapele Toxique.
Mardoša: Těch by bylo. Například: Sunflower Caravan (skupina), Okolo (album), Václav Havelka (zpěvák), La Petite Sonja (zpěvačka).
A.cz: Anděly uděluje odborná veřejnost, letos se dokonce podle pořadatelů akademie reformovala a zmenšila - přesto se tu objevuje de facto táž sestava a pár nových jmen vygenerovaných vydavatelstvími? Čím si to vysvětlujete?
Mardoša: Určitou lehkou ztuhlostí. Ze které můžeme paradoxně profitovat i my, vím o tom. Ale kdybych si mohl vybrat, tak budu radši, když mě sežere dravá štika, než když mě obroste a uvězní neprodyšný žabinec nehybného rybníčku.
Milan Cais: O hudebním vkusu a hlavně rozhledu spousty členů by se zřejmě dalo dlouho diskutovat. Jsou to pro mě tajemní neznámí lidé, takové velké X, ale nějaký vkus asi přeci jen mají, když na nás byli v minulosti tak hodní (smích).
A.cz: Hlasují akademici podle svého vkusu, nebo jsou ovlivňováni i jinými zájmy? Existuje u nás vůbec dost lidí s kreditem?
Milan Cais: To já ale vůbec nevím, jak hlasují, to byste se museli zeptat jich. No to je vlastně blbost, stejně by vám to neřekli.
Mardoša: To samozřejmě nemůžu posoudit, ale doufám, že hlasují, tak jak to opravdu cítí. Je samozřejmě otázka, jestli forma estrádní předávačky lidi s kreditem neodrazuje a od cen neodhání. Lidé s kreditem bývají plaší…
Milan Cais: Určitě je jich u nás spousta, mají kredit, a navíc i kreditní karty… (smích). Ba ne, myslím, že tu pár odborníků na slovo vzatých, kterých si vážím, máme.
A.cz: Ať už tu jsou případné tlaky či nikoli, výsledky nakonec tak jako tak reflektují preference mainstreamového publika. Jak je hodnotíte? A kdyby byl celý systém otevřenější novým jménům, změnily by se?
Milan Cais: Je mi jasný, že akademie nebude suplovat roli talent scouta, ale trochu zamíchat těmi stojatými vodami by neškodilo. Když už jsou to ceny "odborné poroty", tak by akademici měli právě mít snahu aspoň upozornit mainstreamového diváka, že tu také máme něco jiného než všeobecně známá jména, která každý den omílají do zblbnutí všechna rádia.
Mardoša: To už po nás chcete, abychom hodnotili hodnocení. Je to samozřejmě věc vkusu. Někdy mi jsou výsledky hlasování bližší, jindy vzdálenější. Čím víc nových jmen, tím líp. Ono i špatná nová kapela je lepší než okoukaná špatná kapela. Což se ovšem podle spousty lidí může přesně hodit i na nás (smích).
A.cz: Existuje tedy v Česku "alternativní" sestava postojů a jmen, která by v zemi s progresivnějším vkusem ceny získala?
Milan Cais: Ano!
Mardoša: Například popová scéna skandinávských zemí, které jsou s naší kotlinou velikostně srovnatelné, toho může být dokladem. A každý takový doklad je kladem.
