Během vystoupení, čítajícího dvakrát pětačtyřicet minut, stihl s gustem přehrát nejen většinu svých největších hitů, ale také značnou část zatím poslední desky z roku 2016 nazvané Echoes Of Our Times.
Kariéra rodáka z velšského Cardiffu měla zhruba tři fáze. Do roku 1977 s doprovodnou skupinou The Sunsets hrál řízný rock'n'roll amerického střihu. Pak přišla sólová dráha, s níž měl zhruba do roku 1992 obrovské úspěchy hlavně v Anglii a Německu.
Od 90. let ale Shakin' Stevens zpomalil proud nahrávek a lehce změnil i hudební směr. Jeho nové snímky připomínají spíše takzvaný swamp-rock z americké Louisiany v duchu kapely Creedence Clearwater Revival. Ostatně jednu z jejích skladeb, hymnickou Have You Ever Seen The Rain? z roku 1970, zahrál také včera v Praze.
To, co Shakin' Stevense - vlastním jménem Michaela Barratta - vždy odlišovalo od ostatních hvězd rock'n'rollových revivalů, které začaly s nástupem Beatles a s menšími pauzami se táhly až do poloviny 80. let, byl právě jeho cit pro repertoár.
Zatímco ostatní kolem dokola točili zhruba dva tucty nejslavnějších písní, Stevens hledal zapomenuté, na první poslech chytlavé hity a vtiskl jim svůj styl. Jeden z jeho největších, také pražským publikem včera nadšeně přivítaných singlů This Ole House zpívala Rosemary Clooneyová ještě v éře před rock'n'rollem, roku 1954.
Další položku koncertu ve Foru Karlín, skladbu Green Door, hrál Američan Jim Lowe v roce 1956 - a Milan Chladil o rok později jako Zlou noc. A ze stejného roku pochází i další Stevensova převzatá kompozice Lipstick, Powder and Paint, která včera zazněla.
Specialitou Stevensova koncertu byl pak "cover coveru". Známou píseň Got My Mind Set On You natočil málo známý černošský pěvec James Ray v roce 1962, čtvrtstoletí nato se stala největším pozdním hitem George Harrisona. Shakin' Stevens ji Pražanům nabídl v podobě, která se snažila plně respektovat Harrisonovu verzi.
V programu nechyběly ani Stevensovy původní kompozice, z nichž některé známe v českých odvarech. You Drive Me Crazy je Krejčí od Kotvalda s Hložkem, kdežto Oh Julie zpíval Karel Gott jako Ó, Suzi.
Naopak dvě slavné Stevensovy skladby celkem pochopitelně chyběly: duet s Bonnie Tylerovou ze začátku 80. let nazvaný A Rockin' Good Way (u nás Nádhernej den s Neckářem a Špinarovou) a dodnes populární vánoční hit Merry Christmas Everyone.
Stevense ve Foru Karlín doprovázela devítičlenná kapela, jejíž barevný sound až na zdvojené kytary připomínal vrcholnou sestavu doprovodného souboru Karla Gotta z přelomu 70. a 80. let. Sestava se rozjížděla ztěžka, pak ale nabrala suverénně lesklý, barevný zvuk, v němž uplatnila oba dechy, obě sboristky a častou kombinaci elektrické kytary s akustickou.
Blažený pocit v publiku vyvolával především fakt, že všechno hráli opravdoví muzikanti, ne počítače. Bylo to jako ručně šité šaty - tu a tam mohou mít nedokonalý steh, ale dotyk lidských rukou, které je stvořily, je v nich přítomen a podvědomě vytváří pozitivní pocit.
Shakin’ Stevens
Forum Karlín, Praha, 23. února
V Česku jsme díky tradici zvyklí na ostřejší rock'n'rollová komba a anglický styl, koncem 50. let definovaný zpěvákem Cliffem Richardem a k dokonalosti dovedený na začátku 80. let právě Shakin' Stevensem, je pro oddané příznivce stylu "čajíček" nebo "estrádní rock'n'roll".
Je v něm kapka anglického music-hallu a kabaretu, která potlačuje ostřejší rhythm-and-bluesový základ původního rock'n'rollu. Kdo ale není až tak pravověrným puristou, užil si pohodový večer se známými písněmi, dobrou kapelou a příjemným zpěvákem, který si na nic nehraje, ale tím spíš rock'n'rollem žije.
