Recenze - Nahráno na jihu Francie, smícháno na Islandu. Newyorsko-pařížská sesterská dvojka se neomezuje zeměpisně ani hudebně.
Mluví se o nich jako o výrazných zástupkyních folku budoucnosti, freak folku, ale ony samy se víc vidí jako hiphopové umělkyně. Oba žánry pro ně přitom mají jedno společné: osobní, autobiografické příběhy kladou důraz na sílu slova i hlasu, emoce si pak samy řeknou o příslušnou formu a rytmus.
Na aktuálním třetím albu The Adventure of Ghosthorse and Stillborn se CocoRosie už bezpečně ubytovaly ve světě vlastních mýtů složeném z podivných zvířat a jednoduchých tónů obklopujících každého z nás. Zároveň díky islandskému producentovi Valgeir Sigurðssonovi, který pomáhal na svět nahrávkám Björk, Sigur Rós nebo Múm, deska získala elektronický obal.
I příběh Casadyovic děvčat už je mýtus a jeho spoluprožívání je od jejich hudby neoddělitelné Sierra Casady, starší ze sester, odešla ze Spojených států do Paříže studovat operu, když tu jednoho dne na dveře jejího bytu zaklepala Bianca, tehdy čerstvě dospělá dívka zrovna na útěku z domova.
A přestože o sobě sourozenci dlouho nic nevěděli, na Montmartru našly sestry společné útočiště. Vzpomněly si na dávné přezdívky Coco a Rosie a taky na dětský svět, do kterého se jako malé ukrývaly.
Útěk před tvrdou realitou přirozeně propojily s dobovým úprkem od napulírovaných a přednastavených modelů hudby, k rukodělné (spolu) práci a nové šanci pro zvuky vůkolního světa, ze kterých štrykují písně. I kvůli tomu se freak folkařům přezdívá novodobí hippies, i když zrovna v případě CocoRosie snění rozhodně neznamená naivitu.
Jejich prvním, nikdy nevydaným albem je improvizovaný rap Word to the Crow, který prý natočili den před oficiálním debutem La Maison de Mon Rêve z roku 2004. Na rozvrzanou melancholii zaznamenanou v koupelně při deštivých dnech o rok později navázalo album Noah´s Ark.
Našlo se v šansonových polohách, i když z trudnomyslnosti nevybočilo. Křehkou hrací skříňku s bučícími krávami a kuňkajícími žábami sestry slepily z útržků zvuků, tónů i nálad a naplnily dalšími vzpomínkami i sny.
The Adventures of Ghosthorse and Stillborn je deska energičtější, jednoznačnější, s výraznými elektronickými podkresy. Kdyby předchozí alba byla nalezená na zaprášené půdě, pak novinka je z moderně vybaveného, ale fantazie nezbaveného dětského pokoje.
Jako by sestry přece jen povyrostly a ke kachničkám z vany, kde se nechávaly fotit, přidaly i žánry a styly, se kterými si teď svobodomyslně (i trochu puberťácky okázale) pohrávají. Přitom se tu pořád odehrávají neuvěřitelné věci, při kterém žvatlavý Biančin zpěv prokládaná soprán školené Sierry; souzvuk hlasů pomáhá překonat dávné rány.
"Ty jsi ten parchant, co zničil manželství," bědují na hlavu otce, který je jako malé měl pravidelně na prázdninové hlídání a vozil je po Státech. Nebyla to dovolená v pravém slova smyslu: muž s krví Čerokéze měl jako šaman indiánské jméno Smějící se vrána, své seance doplňoval užíváním mezkalinu z halucinogenního kaktusu peyotl a dívky krmil mršinami, která na cestách srazila auta.
Cikánská matka jim zase zakazovala hračky, rozhlas i televizi, přesto ji teď berou na milost. The Adventures of Ghosthorse and Stillborn bylo nahráno u ní, ve francouszkém St. Marie de la Mère - místě, kde za zvuků koňského řehotu končí katalogové pláže Azurového pobřeží.
"Možná bych měla žít mezi zvířaty," slyšíme přání vymanit se z lidského těla a přeměnit se v nespoutanou šelmu či poetickou holubici. Coco a Rosie se o to pokusily výtečně - na nejpůsobivější nahrávce letošního roku, kterou představí naživo 12. července v pražské Arše a o den později na festivalu Colours of Ostrava.
Otázka k přemýšlení: Jak to dělají, že podle zpráv z jiných koncertů ta důvěrnost funguje i z pódia?
CocoRosie: The Adventures of Ghosthorse and Stillborn. CD, 41 minut, Touch and Go Records, 2007.
