Praha - Viděli jste někdy naživo ruskou rockovou kapelu? Asi ne. Narozdíl od muzikantů z Británie či Spojených států sem totiž jejich kolegů z východu směřuje velice poskrovnu. To se však v dohledné době může změnit.
Na ruském trhu, který je, vezmeme-li to čistě demograficky, 14krát větší než ten český, se najde dost zajímavých hudebních formací s potenciálem oslovit i české publikum. Alexandr Mnatsakanov, zakladatel zbrusunové agentury Růžena Entertainment, je o tom alespoň skálopevně přesvědčen.
Rubl zdevalvoval, jdeme hrát karty
Rodák z Baku, který do Prahy zavítal poprvé v roce 1991 a od roku 1999 zde žije trvale, není v branži žádný nováček. V 90.letech provozoval v Moskvě studio s vlastním labelem specializujícím se na rockovou alternativu.
Celkem se mu dařilo, v roce 1998 ale přišla prudká devalvace rublu a studio doslova ze dne na den přišlo o práci. "Z finančního hlediska se nám víc vyplatilo sedět u stolu a hrát karty než vydávat nahrávky - jestliže před krizí jsme prodávali disky za 13 dolarů, po devalvaci to znamenalo asi tak 30 centů," vzpomíná dnes už s úsměvem bodrý Rus s lehce medvědí vizáží.
Poté, co definitivně zakotvil v Praze, se nyní Alexandr rozhodl zužitkovat své zkušenosti a kontakty k pokusu o oživení kulturní výměny mezi Ruskem a Českem, neboť ta se po rozpadu východního bloku prakticky zastavila. K velké škodě obou stran, jak mohou potvrdit lidé, kteří se v hudebních scénách tady a tam alespoň trochu vyznají.
Pro generálku svého plánu si Alexandr zvolil opravdu těžký kalibr - oslovil legendárního petrohradského barda Borise Grebenščikova, jehož status na ruské scéně odpovídá přibližně postavení Bruce Springsteena za oceánem.
To nejlepší na začátek
BG, jak mu v Rusku fanoušci říkají, a jeho skupina Akvarium u Mnatsakanovova labelu vydali na čtyři desítky titulů a různých kompilací, a tak se nakonec starým známým nechal přemluvit, aby si za solidní honorář odskočil koncem dubna na jedno vystoupení do Prahy.
A to přesto, že po nepříliš vydařeném vystoupení na Výstavišti v roce 2000 (problémy se zvukem) česká metropole rozhodně nefigurovala na seznamu jeho oblíbených destinací.
Koncert z minulé neděle v Divadle na Vinohradech to ale dozajista změnil. Pravda, Boris hrál takříkajíc před domácím publikem (Čechů byla v hledišti nanejvýš pětina), které vzácnému hostu a priori projevovalo velkou vděčnost, jeho výkon si ale bouřlivé ovace nepochybně zasloužil.
Vyprodáno nicméně nebylo. Pokryly se tedy promotérovi alespoň náklady? "Pronájem Divadla na Vinohradech samozřejmě nebyl laciný," přiznává Alexandr. "Prodalo se ale zhruba 450 vstupenek, které také nebyly úplně levné (od 400 korun výš), a koncert se navíc povedl, takže i bez profitu to z pohledu dalších plánovaných aktivit hodnotím jednoznačně kladně."
Jako Plastici
Řádění vlasatých (v případě frontmana pak hlavně bradatých) ruských rockerů na jevišti noblesního vinohradského divadla, které letos slaví sto let od svého založení, mohlo leckomu vyvolat asociace na probíhající hostování skupiny Plastic People of the Universe v ještě honosnějším Národním divadle, kde se tyto žijící legendy českého undergroundu objevují pravidelně před Hynaisovou oponou během představení poslední hry Toma Stopparda Rock´n´roll.
Akvarium a Plastici toho mají společného mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Tím, že v 70.letech hráli z pohledu režimu závadnou hudbu s ještě závadnějšími texty, si ve svých zemích shodně vysloužili pozornost státní bezpečnosti a cejch umanutých rebelů. Ani o jedno přitom nestáli.
"Pro mě byla muzika nádherná věc, která mě naplňovala štěstím. Vůbec jsem nechtěl bojovat s KGB, nestál jsem o ty problémy, jediné, co jsem chtěl, bylo hrát," svěřoval se v roce 1990, když se s Gorbačovovým příchodem uvolnily v Sovětském svazu poměry, Grebenščikov západním novinářům.
A není to jen Praha, kde cesty Akvaria a Plastiků kuriózně protínají. Grebenščikův kolektiv má tento měsíc vystoupit coby vůbec první rocková skupina z Ruska ve slavné londýnské Royal Albert Hall. Kdo byl první českou kapelou, jíž se této pocty nedávno dostalo, zřejmě není třeba připomínat.
Da zdravstvujet družba meždu narodami!
A na koho se může pražské publikum těšit příště? Alexandr Mnatsakanov nechce nic zakřiknout, a tak o konkrétních jménech raději nehovoří.
Kromě rockové hudby prý ale plánuje i divadelní import. A moskevské publikum, jak říká, by s jeho přispěním zase mohl zaujmou například český hip-hop.
Tak tedy vypadá postkomunistická družba na počátku 21. století: kdo do tebe kytarovým riffem, ty do něho nabasovaným beatem. Ruská rocková invaze versus "chip-chop iz Čechii". Live tonight a nikdy jinak.
