Je to jeden z mnoha z důvodů, proč právě vydaná debutová deska zpěvačky a písničkářky Kateřiny Marie Tiché představuje v českém popu událost hodnou pozornosti. Dodává mu nejen křehkou energii, osobitost a pestrost, ale hlavně nový, sympatický hlas.
Album, které se zřejmě jen shodou okolností jmenuje příznačně Sami, je sice prvotinou, Tichá ovšem úplným objevem není. Už před osmi lety zaujala skladbou Vzpomínej a od té doby vystupovala po celé republice jako pravidelný host kapely Jelen. Má za sebou také internetový hit Do města přišla zima s raperem Lipem.
Díky zkušenostem, které od té doby nasbírala, se šestadvacetiletá rodačka z Vlašimi na debutu představuje nejen jako talentovaná mladá zpěvačka, ale rovněž hotová autorka.
Je sympatické, že se na albu rozhodla příliš neopakovat už naučené triky. Na desce Sami se od předchozích, často táborovým ohněm očouzených skladeb posouvá k ucelenější výpovědi i současnějšímu zvuku.
Rozkročený je mezi dvěma polohami. Pro rádia a jejich posluchače bude stěžejní ta, kterou reprezentuje singl Zničená zem: jednoduchá emotivní balada, která vyniká křehkostí a citlivou prací s náladou.
I když v jádru nejde o zvlášť překvapivý rozchodový song, Tichá mu civilní interpretací dodává na síle. "Už nevím, kdo jsi a kdo já vlastně jsem / Jestli si na jména vzpomenem / Nebo je čas si najít nová," zpívá a její hlas melodramaticky podtrhuje hudba, aniž by sklouzávala do přehnaného patosu.
Je to ten vzácný případ, kdy se popový interpret dokáže zastavit těsně před zbytečným ždímáním emocí. A byť se pohybuje na složitém území pocitů, zbytečně si je nevynucuje.
K pocitu jinakosti přispívá i fakt, že Tichá k desce oproti očekávání nepřizvala producenta Martina Ledvinu, v jehož "stáji" působí a jako interpretka se formovala. Za zvukem nahrávky, která se vyznačuje popovou srozumitelností, a přitom zůstává důvěrně lidská a autenticky písničkářská, stojí liberecký producent Ondřej Turták řečený ODD, který začal kariéru v teenagerské emo-hiphopové formaci Atmo Music. S Tichou se nepotkali jen v baladách, ale také ve folkových, cikánskou hudbou zřetelně ovlivněných skladbách, jako je Pravé poledne nebo titulní Sami.
Zatímco baladami zpěvačka dojme, v nomádské a divoké poloze zaujímá jistou živočišností a divokostí, kterou v hlase má také. Titulní skladba působí jako zřetelný odkaz k tvorbě Zuzany Navarové, jejímiž zkušenostmi a samozřejmostí sice Tichá zatím nedisponuje, ale potřebnou jiskrou - minimálně pro tento typ hudby - ano.
Současně zaranžované popové skladby se s odskoky k "lidovce" v kontextu alba kupodivu nijak zvlášť netlučou, je ale pravda, že celek kvůli nim nepůsobí úplně kompaktně.
Roztříštěnost mezi uhlazenou, přelíčenou kráskou a obyčejně sympatickou holkou je ostatně patrná také z klipu Jonáše Červinky alias Lipa ke Zničené zemi. Přehnaná stylizace Tiché nesedí, na desce jí však naštěstí není tolik, aby začala iritovat.
Škoda že v některých písních snaha "dostat je jinam" vyznívá samoúčelně - například překombinovaný drum’n’bassově lámaný rytmus ve skladbě Metro vyvolává spíš rozpaky než taneční nadšení.
V přirozených, akustických polohách je Kateřina Marie Tichá nejen opravdovější, ale také pěvecky zajímavější. Vyniká v nich přirozená obyčejnost jejího nezpochybnitelného talentu. A roubované pokusy o co největší pestrost mu spíš ubližují. Protože někdy je dobré nechat i pop v negližé a trochu rozcuchaný.
Výtky k aranžmá a uhlazenosti nahrávky jsou ovšem jen drobnostmi, kvůli kterým by bylo chybou ignorovat to hlavní: že Kateřina Marie Tichá se na debutovém albu představuje jako hudebně i textařsky soběstačná písničkářka, která navíc skvěle a charismaticky zpívá. To je koncentrace umu v současném českém ženském popu nevídaná. Prvním albem se Tiché povedlo velké entrée do mainstreamu.
Autor je šéfredaktorem hudebního časopisu Headliner a předsedou rady České hudební akademie cen Anděl.
Kateřina Marie Tichá: Sami
Universal Music 2020
