Praha – Zhruba před rokem se sestava kolem Michala Malátného vytasila se zmíněnou „comebackovou“ deskou Rockfield, půl roku předtím se kapele podařilo vyprodat O2 arenu. Vystoupení v největší české hale, kam se tehdy nacpalo šestnáct tisíc lidí, znamenalo pro Chinaski koncertní vrchol, kde ze sebe přinejmenším po technické a vizuální stránce vymáčkli naprosté maximum.
Během letošních předvánočních koncertů se tak mohli s klidem vrátit ke spořejší produkci a soustředit se o to víc na samotnou hudbu.
Zády ke svým zádům, tedy motivu obalu jejich posledního alba, nejprve tuto nahrávku přehráli v celé její kráse od první do poslední písničky. Chyběla jen seriálová Víno, kterou si lišácky nechali na závěr celého setu. I naživo se potvrdilo, že kapele stárnutí sluší a stále silnější známky sentimentu a nostalgie se do tvorby proplétají přirozeně.
Mezi dojáky jako Každý ráno nebo Až nebudu se pak vyjímá skutečný Doják, ostrá obžaloba praktik v bulvárním tisku. „S bulvárem máme skvělé vztahy. My ho nekupujeme a on o nás nepíše,“ dodal lakonicky Malátný.
Další trefná a stále aktuální hláška předcházela i písničku Stížnost: „Tahle věc je o našem národním sportu. Ne, není to pití vína. Ani piva. Není to o fotbale ani o hokeji. Je to o stěžování.“ Nenucené hlášky pokračovaly i dále. „Občas nám to vyčítají, ale my se o lásce zpívat nestydíme. I další skladba bude o lásce,“ pronesl tajuplně Malátný. Těm cyničtějším v sále možná naskočil na mysl jadrný kousek Punčocháče, řeč byla ovšem o lehce patetické odrhovačce Hlavolam.
Právě Punčocháče přišly na řadu vzápětí. Tahle věc údajně v setlistu nikdy nechyběla, počet repríz tak dosahuje čísla kolem 1200. I tak ji Chinaski hrají s dostatečnou vervou a s refrénem „Kdybych to tušil, že je to poprvé, tak bych tolik nepospíchal. Kdybys tolik nepospíchal, sundala bych si punčocháče“ jim s radostí pomohla mužská, resp. ženská, část publika.
Praho!!! Díky moc! Tak se běžte pořádně vyspat a zítra se vidíme znova...
Zveřejnil(a) Chinaski (OFFICIAL) dne 1. prosinec 2015
Jednu skladbu si s Chinaski zabubnoval britský producent poslední desky Greg Haver, Malátným familiérně představen jako Řehoř Oves, své čtyři minuty slávy si užila i členka jejich fanklubu, která měla tu čest zapět před zaplněným Forem Karlín Dobráka od kosti. Ze starších kousků nechyběl Tabáček, Drobná paralela, Vrchlabí nebo Rádio Bubeneč a namísto pohádky na dobrou noc znělo halou rozverné „ty kurvo zkurvená“ coby epický závěr Vinárny u Valdštejna.
Byl to vlastně vcelku obyčejný a všední koncert, zároveň srdečný, neškrobený a poctivě odehraný. A to stačí.
