Rozhovor - Až vystoupí v pátek na pódium Rock Café rockové kvarteto Savages, všichni návštěvníci klubu by měli mít svoje mobily vypnuté v kapse a soustředit se jen na jejich vystoupení. Londýnská dívčí kapela totiž ve svých manifestech i debutovém albu vyzývá svět, aby zkusil omezit přísun informačního šumu, a nalezl tak v chaosu moderní doby klid. A kde jinde s tím nejlépe začít než na koncertě.
V čele Savages stojí původem Francouzka Jehnny Beth (vl. jménem Camille Berthomier), která od poloviny nulté dekády hrála v indiepopové dvojici John & Jehn. Když se rozpadla, dala to dohromady s kytaristkou Gemmou Thompson, která s její předchozí kapelou odjela britské turné, a založili Savages. Její nová kapela jako kdyby měla od samotného začátku všechno perfektně nalinkované - stylizované černobílé fotografie i klipy představily světu dívčí čtveřici, která věděla, co chce světu sdělit.
Na jejich loňském debutu Silence Yourself lze cítit silný vliv Joy Division, Slits a vůbec britského post-punku konce sedmdesátých let. Písničky znějí, jako kdyby z nich někdo vymazal všechny nepodstatné pasáže a zůstal jen syrový skelet kytarových riffů a rytmiky. Deska bodovala v prodejní Top 20 a posbírala skvělé recenze. Objevila se také v nominacích na Mercury Prize a mnoha výročních žebříčcích nejlepších desek za 2013 - v NME v první pětce a na Pitchforku v desítce.
Kromě své hudby zaujaly dívky ze Savages i svými manifesty, v nichž vysvětlují, že lidé by měli začít brát vážně umění, a také, že nastal čas přemýšlet o tom, jaký vliv na naši psychiku má internet a nekonečný proud informací, které nám tlačí do hlavy.
Součástí poselství je i název alba Silence Yourself (Ztište se) a Savages šly až tak daleko, že na přední straně obalu přetiskly text písně Shut Up, který se dá číst jako jejich provolání světu: "Svět byl tichý a teď zní příliš mnoho hlasy. A ten nekonečný hluk nás vyrušuje (...) Tvoje hlava se točí takovou rychlostí, že ztrácíš tvář," recituje na úvod písně Jehn varovný obraz a pak nám doporučuje jediné: "Silence Youself".
Savages berou svoji hudbu i poselství smrtelně vážně. A Jehnny Beth to potvrdila, když náš telefonický rozhovor ukončila předčasně, když se jí nelíbily některé moje názory na jejich hudbu.
Aktuálně.cz: Nástup Savages byl raketový. Teď jsme zhruba dva roky po vašem debutovém koncertu a už jedete turné po Evropě a debut patřil mezi nejlépe přijaté desky loňského roku. Jste překvapení z toho, jak rychle a hladce to všechno šlo?
Jehnny Beth: Od začátku jsme si daly jasný cíl a šly jsme si za ním. A protože všechno fungovalo tak, jak má, a lidé naši hudbu přijali, dává smysl, že jsme tam, kde jsme. Snažily jsme se minimalizovat rozptýlení, a to jak naše, tak i fanoušků, aby se k nim poselství mohlo dostat přímo.
A.cz: Tady už narážíš na váš loňský manifest, jenž nabádal lidi, aby se snažili omezit rozptýlení, kterým na náš útočí digitální éra. Vydávat manifesty je od rockové kapely docela neobvyklá aktivita. Cítíte nutnost se nějak angažovat v současné politické situaci?
Určitě se nepovažujeme za politickou kapelu ve smyslu, že bychom stály za nějakou konkrétní politickou ideou. Jen mluvíme o životě a našich zkušenostech a o tom, jak bychom se měli správně chovat k hudbě a na koncertech.
A.cz: Ale budeš souhlasit, že vydávat manifest je v současném popu celkem neobvyklé?
Nemyslím si, že je to úplně ojedinělé. Poslední dobou se objevuje víc a víc umělců, kteří se snaží říct něco o světě kolem nich. Vezmi si třeba zpěvačku Lorde. Nedávno jsme zjistili, že měla při přebírání ceny Grammy kontroverzní projev, který ale nebyl odvysílán. Vysvětlovala v něm, že svět ovládají boháči a korporace. (Jehnny Beth tady vychází z internetové fámy, kterou ale na Twitteru sama Lorde vyvrátila. - pozn. KV) Nebo PJ Harvey nedávno hostovala v roli editorky pořadu Morning News na BBC Radio 4 a otevřeně mluvila o svých politických názorech, což bylo velmi odvážné. Obzvláště v téhle zemi je to velmi ojedinělé.
A.cz: Asi to není náhoda, že všechny příklady, o nich mluvíš, jsou ženy. Jsou dnešní umělkyně ke světu otevřenější než jejich mužští protějšci?
Předně vůbec není potřeba rozlišovat, jestli to dělají muži, nebo ženy. My jsme umělci a naší povinností je mluvit o světě. Tečka.
A.cz: Nemáte třeba trochu strach, že by vaše manifesty mohly nějak zastínit zážitek z hudby?
Nedovedu si představit, že by něco mohlo zkreslit vnímání hudby? Vlastně nevím, jak to myslíš...
A.cz: Mluvím z vlastního zážitku. Ještě před tím, než jsem slyšel vaši hudbu, jsem si četl manifest, který mi přijetí vaší desky nějak předpřipravil a přednastavil moje vnímání.
Ale ten manifest a hudba jsou dvě různé věci! Určitě není mým cílem, aby naše hudba vnucovala lidem nějakou ideologii. To mě nezajímá.
A.cz: Když mluvíte o nutnosti vypnutí se z digitálního "smogu", jak vám osobně se daří zbavovat rozptýlení. Koukal jsem, že píšete docela často na Twitter?
Dospěla jsem k názoru, že musím se svým soustředěním něco dělat před třemi lety. Začala jsem všeho mít po krk a vyzkoušela jsem metodu transcendentální meditace, která mi velmi pomohla. I díky ní jsem pochopila, že není nutné být součástí úplně všeho a že když se budu schopná soustředit na jednu věc, tak ji můžu dotáhnout do úspěšného konce. A Savages jsou důkazem, že se mi to povedlo.
A.cz: Věříte na to, že hudba může vychovávat lidi?
Je mi vlastně úplně jedno, co si lidé myslí, dělám si svoje věci. Jen chci, aby když lidé přijdou na koncert, aby si naši hudbu užili, jak mají. Sama jdu dneska večer na koncert a rozhodně nechci stát dvě hodiny za člověkem, který drží nad hlavou tablet a natáčí na něj. Na koncertě si chci užít hudbu a tenhle zážitek nejde zaznamenat. Navíc to ani není dobré pro muzikanty. Lidé si musí uvědomit, že existuje celé spektrum zážitků a to, že jsme je redukovali na kameru v mobilu a video na internetu, je žalostné.
A.cz: Funguje váš apel na fanoušky?
Musím říct, že většina lidí, kteří jdou na naše koncerty, už vědí, že mají nechat telefony v kapse. Musím říct, že jsem si už zvykla natolik, že když občas náhodou někdo v první řadě začne fotit nebo natáčet, hrozně mě to rozhodí a nevím, co mám dělat.
A.cz: Určitě se ale najdou lidé, kteří s tebou nesouhlasí a mají pocit, že omezujete jejich práva.
Lidi mi třeba tvrdí, že by chtěli sdílet zážitek s někým druhým, a proto si to natáčí, ale podle mě se ochuzují o něco mnohem zásadnějšího. Někdo prohlásil, že zážitek s uměním tváří v tvář je nejsilnější a my se toho držíme. Užít si koncert vyžaduje celé tělo člověka, jen tak získáš něco, o čem pak můžeš vyprávět. A to rozhodně bude tisíckrát silnější než nějaký obrázek na Facebooku.
A.cz: Součástí téhle filosofie je i vaše samotné jméno - Divoši. Odkazujete na předracionální vnímání světa?
Když jsme zvolili tohle jméno, přemýšleli jsme hlavně o vztahu dnešních lidí a technologií. Technika kolem nás se vyvíjí velmi rychle a my samozřejmě žijeme v moderním světě s množstvím vylepšení, ale pořád jsme ty stejné lidské bytosti, které se rodí stejně jako každé jiné zvíře. Kdyby začalo v tomhle domě hořet, stejně by se ve všech probudily primární instinkty a snažili by se vší silou zachránit si život. V tomhle nás evoluce nijak dramaticky nepoznamenala. Určitě neříkáme, že bychom se měli vrátit zpátky do jeskyní, ale nikdy nemůžeme úplně potlačit přírodní danosti, které jsou pořád uvnitř nás.
A.cz: O hudbě Savages se většinou píše jako o temné a pesimistické, někdo dokonce říká, že hrajete apokalyptický rock. Souhlasíte s tím?
Nečtu recenze, ale vůbec se mi nelíbí, když nám lidé něco tímhle stylem předhazují. Ty to taky tak vnímáš?
A.cz: Asi bych souhlasil, že Savages hrají docela temnou hudbu...
Tak to si z naší hudby vybíráš jen určité nálady a momenty na úkor jiných. Vlastně ani nevím, jestli se vůbec chci o naší hudbě bavit s člověkem, který nás poslouchá tímhle způsobem. Lidé jako ty by o nás neměli vůbec psát. Ráda bych rozhovor ukončila.
A.cz: Dobře. Náš čas už se stejně naplnil. Děkuji.
