Praha - Letošek je rokem splněných snů. Koho by napadlo, že u nás v průběhu necelých tří měsíců poprvé (a možná naposledy) uvidíme dvě tak zásadní postavy hudební scény, jako jsou Tom Waits a Leonard Cohen.
Waits sice v posledních letech sporadicky koncertuje, zato Cohen se vydal na turné po patnácti letech. V jeho rámci čtyřiasedmdesátiletý kanadský písničkář a spisovatel vystoupí v sobotu v pražské Tesla Aréně.
Nikdy nebyl rockovou hvězdou, ostatně hudební kariéru začal po třicítce, kdy měl za sebou několik knih. A také krátké působení ve společnosti Andyho Warhola, na to se zapomíná - sám fabrikant rád tvrdil, že Cohena k vlastní tvorbě přivedl poslech Nico.
Do pop music vstoupil písničkář s básnickými aspiracemi (jeho knihy u nás vydává Argo) a hlubokým hlasem v roce 1966, kdy Američanka Judy Collins nahrála jeho píseň Suzanne. Jedna z nejznámějších Cohenových skladeb se objevila o rok později i na jeho vlastním debutovém albu - stejně jako další hit Sisters of Mercy.
Cohen poté ve větších či menších intervalech vydával další alba. V druhé půli 80. let se přiklonil k bohatším aranžmá, v posledním desetiletí vydal tituly Ten New Songs a Dear Heather.
Přes velkou odmlku v 90. letech, kdy pobýval v buddhistickém klášteře, zůstávají Cohenovy písně dodnes inspirativní. Přestože hudebně hodně vychází z kabaretu a šansonu, na jeho jméno přísahají četné generace mladých autorů, které fascinují jeho výjimečné texty protkané hledáním identity, nedůvěrou v sebe sama i depresemi.
Nemělo by se ale zapomínat ani na hudební složku jeho balad, ve kterých dokázal skloubit folk, world music i šanson daleko dřív, než o tom jiní začali přemýšlet. Kultovnímu postavení se těší nejen kvůli výlučnosti postavení mimo žánry, konstantní kvalitě a zároveň přístupnosti, ale hlavně díky své jedinečnosti. Termín kanadský Bob Dylan je stejně výstižný jako zavádějící a zjednodušující.
Leonard Cohen - The Future (live)
K autorům, kteří převzali jeho písně, patří Joan Baez, Joe Cocker nebo Diana Ross a výčet by byl mnohem než celý článek. Za zmínku určitě stojí dvě kompilační alba ze začátku 90. let, kde mu vzdali hold nezávislí umělci o několik generací mladší včetně Nicka Cavea, R.E.M. nebo Pixies.
Za jeden z hlavních zdrojů své insipirace ho uvádějí i ty nejsoučasnější hvězdy nezávislého nebe, Bright Eyes nebo šansoniér Antony. Jeho Hallelujah v podání Jeffa Buckleyho se dostala v březnu na první místo iTunes krátce poté, co zazněla v televizní soutěži American Idol. Zdá se, že v Americe Superstar našli.
Cohenovo letošní turné zatím překonává všechna očekávání. Nejen proto, že je o něj obrovský zájem a téměř všude mají ceduli vyprodáno. Platí to i pto pražský koncert a dalo se to čekat.
Hlavním důvodem je porce, jakou na sebe starý pán navalil. Šňůru s tehdy plánovanými třiceti zastávkami Cohen odstartoval 6. června v Torontu.
Teď už ale odehraje pětašedesát koncertů. Kvůli pořád přidávaným vystoupením se přesouvala část turné včetně pražského koncertu. A prý možná ještě přibudou další.
Zpěvák byl spolu s Madonnou a Johnem Mellencampem v dubnu uveden do Rokenrolové síně slávy a hned nato oznámil, že se vydá na turné. Za tímto rozhodnutím je skrytý i prozaický důvod: v roce 2005 totiž zjistil, že jeho bývalá manažerka zpronevěřila 5 milionů dolarů z jeho důchodového fondu spolu s právy na písně a zanechala tak Cohena na mizině.
Přes nepříjemné okolnosti znamená Cohenovo turné skutečnou událost. Každý recitál trvá přibližně tři hodiny a při pohledu na trackklisty už odehraných koncertů je jasné, že jde o opravdu bilanční záležitost. A to i přesto, že se má koncem roku objevit jeho nové album.
Co tedy můžeme od Cohena v Praze čekat? Téměř vždy začíná s Dance Me To The End of Love, zazní i slavná Bird On A Wire nebo novější The Future a Everybody Knows. Koncert je vždy rozdělen do tří částí na dva hlavní sety a přídavky. Celkem zazní přibližně 25 písní; mimo zmíněných také First We Take Manhattan, I'm Your Man, geniální Take This Waltz a nezbytné So Long Marianne a Suzanne.
Cohena doprovází šestičlenná skupina a tři sboristky. Snad všude se o současných koncertech píše v superlativech: označení jako životní zážitek jsou z těch střídmějších. Waits Prahu uchvátil, od Cohena se očekává nejméně to samé.
