Praha - Když už v Čechách konečně máme hudební ceny, za jejichž výsledky se není potřeba stydět, připravili jsme ještě na Aktuálně.cz prorockou anketu, která by po vzoru BBC Sound of... zkusila předpovědět kapely a interprety s největším potenciálem stát se na domácí nezávislé scéně hudebním objevem roku 2013.

Oslovili jsme padesát publicistů, promotérů nebo vydavatelů, kteří sledují alternativní hudební scénu v České republice, a nechali jsme je tipovat jména talentů, které zatím znají jen odborníci či věrní návštěvníci malých klubů. Neděláme si žádné iluze, že na rozdíl od vítězů ankety BBC budou naše objevy útočit na hegemonii zavedených popových hvězd – v tom je hierarchie českého popu naprosto neprostupná.

Naštěstí ale nezávislá scéna už vlastně žádnou podporu médií nepotřebuje, obejde se bez televize i rotací v komerčních rádiích, protože si žije ve vlastním světě propojeném internetem, který jim poskytuje dostatek alternativních kanálů od informačních po ty distribuční.

Kapely komunikují s fanoušky či osvícenými promotéry přes sociální sítě Bandzone.cz či Facebook, a když natočí desku, můžou ji prodávat přes portál Bandcamp. Vinyly a kazety se posílají poštou nebo prodávají na koncertech či malých festivalech. Cení se originalita a není výjimka, že i muzikanti s jedním digitálně vydaným albem koncertují v sousedních zemích nebo objedou Evropu na turné po malých klubech.

"Lokální scéna na tom nikdy nebyla líp - protože ty šikovnější si uvědomili, že není třeba napodobovat zahraniční vzory," shrnuje Adam Nenadál, hudebník a jeden z vůdců labelu a promotérské skupiny Silver Rocket.

Jeden by až začal věřit, že se nám z této svobody a možností rodí nová hudební generace, která bude sebevědomím a rozhledem schopná držet krok se světem. Pojďme se tedy podívat, které domácí kapely mají nakročeno ke skvělé budoucnosti.

 

Black Tar Jesus

Kdo z českých muzikantů se může pochlubit tím, že o nich psala bible indie generace - webový magazín Pitchfork? Zatím jen jediný - pardubický hudebník Black Tar Jesus. Po eponymním čtyřtrackovém EP z letošního června vydal na konci loňského roku internetové album Who's the Freak When Days are Bleak, které se dočkalo i edice na magnetofonové kazetě v péči pardubického labelu Stoned To Death. Kytarové lo-fi písničkářství z desky se už na koncertech dočkalo i rozšířené skupinové podoby, a „Asfaltový Ježíš“ tak v lednu doprovázel třeba italskou hudebnici Mushy na jejím evropském miniturné.

„V aktuální inkarnaci Black Tar Jesus se Tomášův zdánlivý amatérismus, neumětelství a naivita (byť nápady a talent mu nikdy nechyběly) přelily do velmi slušného lo-fi soundu, za který by se nemuseli stydět ani v K Records. Evidentně si srovnal posbírané zkušenosti a přidal na vážnosti. A to Black Tar Jesus sluší," říká Jana Kačurová z časopisu Full Moon.

Tipují: Jakub Hošek z A.M. 180 a festivalu Creepy Teepee, Jana Kačurová z časopisu Full Moon, Michal Pařízek z Scrape Sounds, Antonín Kocábek z Týdnu a Viktor Palák z www.the-aardvark.cz

 

Odeur de Violettes

I v éře počítačů na alternativní scéně pořád platí, že tím nejpřirozenějším způsobem, jak dělat hudbu, je vzít kytaru a začít zpívat. Písničkářka Laví z jižních Čech, která vystupuje pod jménem Odeur de Violettes, si to ale dobrovolně komplikuje a nahý zvuk své akustické kytary všemožně efektuje či obaluje do šumu. Výsledkem je hudba, která má v srdci emotivní folk, ale jinak je žánrově těžko zařaditelná. Je to trochu jako PJ Harvey na svých experimentálních deskách (White Chalk) nebo jako Grouper a její duchařský folk. Sama Laví svoje anglicky zpívané písničky charakterizuje na webu jako „krása podkouřená krásou, lo-fi a romantika“.

Laví začínala v punkové riot-grrrl kapele, jako Odeur de Violettes debutovala v roce 2010 internetovým minialbem KTHXBYE a vloni v srpnu si vlastním nákladem vydala vinyl a kazetu On Death and Dying, kterou prodává na svých koncertech. Už také stihla předskakování na pražském koncertě slavných Shearwater a má za sebou hraní v Německu nebo Polsku. Zatím nejčerstvějším přírůstkem do diskografie je internetový singl Diagnosis / trifolium, který vyšel letos v polovině ledna.

„Citlivá písničkářka Odeur de Violettes je přesně tím zjevením, jaké si získá zájem bez okaté propagace jen silou své hudby. Kytara, hlas, zvuky více či méně rozpoznatelného původu. O její svépomocí (jak jinak) vydané desce On Death And Dying se šeptá, ale zatraceně nahlas,“ říká Viktor Palák z hudebního webu the-aardvark.cz.

Tipují: Jana Kačurová z časopisu Full Moon, Michal Pařízek z Scrape Sounds, Antonín Kocábek z Týdnu a Viktor Palák z the-aardvark.cz

Les Homosexuels

Za složitě googlovatelným jménem se skrývá dvoučlenná brněnská úderka, která se dala dohromady teprve před rokem a v jejich ryze instrumentálních skladbách se potkává shoegaze s prvky stoneru a minimalistického noise rocku. "Hudební gradace jsou vyčerpány, post-rock bídně hyne, stezka minimalisticky nekompromisních repetic nezná limit, snad proto vedou kroky kapely až za ni," píšou Les Homosexuels o svém soundu na internetu.

"Les Homosexuels jsou sveřepej a totálně nemoderní industriálně-kytarovej rachot," říká Adam Nenadál (Aran Epochal, Gnu) o kapele, která si zatím získala pozornost hlavně skvělými koncerty. Album zatím nemají, všechny jejich dosud natočené nahrávky si lze stáhnout přes Mediafire.

Tipují: Jana Kačurová z časopisu Full Moon, Michal Pařízek ze Scrape Sounds a Adam Nenadál ze Silver Rocket

 

J

Ani jméno projektu indie písničkáře Jakuba Jiráska není zrovna „internet friendly“, hudba jeho J ale nabízí přes garážovou lo-fi produkci snadno čitelné písničkářství, které se dá srovnat třeba s pozdním Beckem. Jirásek vyrůstal ve Švýcarsku a v letošním roce bude teprve maturovat, už má za sebou ale tři EPčka, z nichž to poslední - loňské - Cold Cold Nights Prokop Holoubek zařadil v anketě Aktuálně.cz mezi nejlepší české desky roku 2012.

Podle Michala Pařízka ze Scrape Sounds nabízí J „hodně osvěžující kombinaci talentu, mládí a zdravé drzosti s citem pro příjemné melodie.“ Jirásek sám je skromnější a na webovém profilu konstatuje: „J hraje na kytaru a zpívá o svých kamarádech, o výletech a své přítelkyni.“

Tipují: novinář Antonín Kocábek z Týdne, Michal Pařízek z promotérského týmu Scrape Sounds a Prokop Holoubek z MIDI LIDI a bookingové agentury Bumbum Satori

 

At Bona Fide

Spojovat zvuk kapely s městem, z něhož přichází, je publicistické klišé, a pokud se navíc jedná o industriální dystopii jménem Ostrava, je to už rovnou trapné. Ale co naděláte - hlukové kytarové stěny At Bona Fide jsou jako opar popílkového spadu v ranním rozbřesku ocelového srdce republiky. (A je to venku!)

Kapela vznikla na troskách Sorry Satori a ostravské scéně „slouží“ i jako promotérské sdružení Chee Chaak Tips, které pořádá koncerty domácích i zahraničních kapel v klubu Plan B Hardcore Cafe. V jejich skladbách s utopeným vokálem je slyšet odkaz shoegaze klasiků, jako jsou My Bloody Valentine, Slowdive nebo The Jesus and Mary Chain, ale v té skrumáži najdete i dozvuky "feel good" surf-rockové horečky nebo naopak radostné noiseové destrukce.

"At Bona Fide jsou další z rodu kapel, které tě dokážou unést a na chvíli tak úplně nádherně odpoutat od všeho dění kolem. Oproti mnohým podobně znějícím spolkům se s tím ale nijak nemažou a nesnaží se ti navykládat, že rozostřené vazby a psychedelie musí být pokaždé jen výlet na prosluněnou loučku plnou barev a motýlků. At Bona Fide tohle všechno umí podat pěkně od podlahy, s hodně nápaditými a důraznými bicími, příjemně jednoduchou a syrovou basou a kytarou, která zkrátka pořád někam letí, ale při tom drží parádní směr," říká o kapele Richard Kutěj z Musiczone.cz.

Tipují: Jan Bělíček z magazínu A2, Richard Kutěj z Musiczone.cz a bloger Ondřej Hlaváč z  pornocolaps.blogspot.cz

 

Schwarzprior

Ještě jednou Ostrava, tentokrát ale o generaci starší a pořádný kus syrovější a nekompromisnější. O darkelectro-punkovém Schwarzprior triu se mluvilo i předtím, než je Martina Overstreet a Michal Nanoru zařadili do své vizuální mapy domácí hudební scény Zde jsou psi – z jejich skvělých fotek v knize doslova sálá surová energie, kterou Schwarzprior dokáže rozbalit i na pódiu.

„Díky vynikající komunikaci mezi zvukovou a obrazovou složkou jsou Schwarzprior naživo nepřekonatelní. Každá jejich performance je výletem do jiné dimenze,“ říká publicista Lukáš Benda, který "v rámci projektu #novagenerace propaguje mladé kapely a organizuje jejich koncerty.

Ve svém punkovém nihilismu ale Schwarzprior zcela pohrdají veřejnou mediální prezentací a na webu je k nalezení sotva jeden singl Železem Rty, který obsahuje i kompilace Exterritory 02 zaměřená na středo- a východoevropskou elektroniku.

„Je otázka, zda ta časová zaneprázdněnost sexem a drogami není pro výsledný rock'n'roll kontraproduktivní. Na stranu druhou, virtuální audiovizuální prázdno je dobrá image, která udržuje Schwarzprior už léta pod podzemním poklopem, což je kanál, kam tahle sebranka patří,“ dodává Benda.

Letos by snad ale konečně už měla spatřit světlo světa jejich debutová deska, na které bude ke slyšení jejich přísně tělesná hudba inspirovaná Joy Division, darkwave či industrialem.

Tipují: Tomáš Grombíř z hudebních cen Vinyla, Jan Bělíček z A2 a novinář Lukáš Benda z Protišedi a Musicserveru

 

Superego Kid

Instrumentální post-rock z Kroměříže, při jehož poslechu si vzpomenete na Mogwai nebo Mono, to jsou Superego Kid, kteří v nejbližší době chystají svoji debutovou kazetu na agilní českobudějovické značce NAAB. Sami sebe skromně popisují jako "soubor multitalentů pod vlivem nedokonalosti," ale letos v únoru se už chystají na turné s italskými The Forks (FRA) a francouzskými Zucchini, které je zavede kromě domácích klubů i do Rakouska, Maďarska nebo na Slovensko.

"Superego Kid si mě naživo naprosto získala energií jak její muziky, tak svou vlastní. Chápu, že čistě instrumentální hudba to má u běžného hudebního fanouška většinou spíše těžší, nicméně kdybych mohl někomu doporučit jednoho jejího interpreta, byli by to právě Superego Kid, jakkoli už se obecně může zdát ambientně noisová tvorba být nepřístupnou širšímu publiku," říká Petr Pouzar, dramaturg Budějovického Majálesu.

Tipují: Karbo z pořadu The Czech Shows na webu streetculture.cz, Richard Kutěj z Musiczone.cz a dramaturg Budějovického Majálesu Petr Pouzar

 

Wild Tides

Na co vymýšlet dlouhé úvody, když surfpunková parta Wild Tides z pražské Letné napsala o sobě vše podstatné na svůj profil: „Divoký přílivy hrajou sakra krátký, zásadní a upocený písničky o tom odzbrojujícím pocitu, kterej můžete zažít jedině v noci na opuštěný pláži, když skrz černý brejle nezúčastněně pozorujete, jak vám pěna příbojovejch vln omývá zlatý špičky kovbojskejch bot.“

Wild Tides mají za sebou intenzivní rok a půl, v němž vylezli ze zkušebny a začali pravidelně koncertovat. Už také doslova na koleně připravili debutové minialbum Hearts on Fire, které si sami vydali i na CD v počtu sto kusů. „U českých kapel bývá poměrně obvyklé, že jsou schopní silných řečí v rozhovorech, ale na pódiu pak působí jako zatažení stydlíni. Ne tak Wild Tides, které drzost a páskovství neopouští, ani když jsou všem na očích. Neflákají se, ale zároveň se s ničím moc nepářou, což je pro jejich vyfutrovaný surf-punk naprosto klíčový postoj,“ říká o kapele publicista Pavel Turek z Respektu.

Tipují: Pavel Turek z týdeníku Respekt, Petr Pouzar a Lukáš Benda z #novegenerace

 

██████ („Nic“)

Český black metal býval na začátku devadesátých let pojmem a Master's Hammer nebo Root i nadále zůstávají kultovními kapelami temného hudebního žánru. Jenže i přes nevoli skalních fanoušků se i black metal stále vyvíjí a vstřebává vlivy dalších okrajových žánrů, jako jsou shoegaze nebo ambient. Českou odpověď na to, čemu se nejčastěji říká „postblack metal“, nabízí kvintet, jehož název tvoří šest černých čtverečků z temných koutů ASCII tabulky. Pro jednoduchost se o kapele nejčastěji referuje jako o „nic“.

Hrají něco přes rok a svůj styl charakterizují jako „mix black-metalu, post-hardcoru a screama s prvky ambientu“ a členové jsou známí jen křestními jmény – na svém černočerném webu ale prozrazují, že hráli nebo hrají v kapelách Barrel, Owls are not what they seem, Demoralyzer, Taras bullba, Be aching to see a K-lxm. Čtyřpísňové EP nazvané Demo vydali ██████ v polovině ledna přes portál Bandcamp.

Tipují: Jakub Hošek z A.M.180, Viktor Palák z the-aardvark.cz a Petr Wagner z pořadu Špína na ČRo Radio Wave

Další tipy se dvěma hlasy

Never Sol  soulová zpěvačka, která debutovala písní Lay Down ve filmu Tomáš Palucha  minimalistické kytarové duo navazující na drone horečku
post-hudba  dream pop s českými texty
Sinuhet  nový alt-popový projekt Milana Urzy a Michala Mihoka z kapely První hoře.
Subject Lost  elektronický producent navazující na dubstepovou a garageovou horečku
Střed světa  lysergické techno pro psychedelické mozky

V anketě hlasovali

Jan Bělíček (A2) - Schwarzprior, At Bona Fide; Lukáš Benda (Musicserver.cz, Protisedi.cz) – post-hudba, pnzkjs, Default Players, Voodoo, Schwarzprior, Wild Tides, MC Metoděj; Michal Brenner (Meetfactory) - Karel Mojžíš; Petr Ferenc (HisVoice) - Opening Performance Orchestra; Tomáš Grombíř (Cena Vinyla) - Illex Aside, TICHO DE BEIGE, Schwarzprior; Tadeáš Haager (ČRo) - The Linings, Peter Pan Complex, Gruzo, Apart Aside, Claviq, Sonja Neverstop, Subject Lost; Ondřej Helar (Marastjakcyp) – Negero, Dive, Nierika; Ondřej Hlaváč (Pornocolaps, Ditchmag) - Lightning Glove, Sky To Speak, Girls On Drugs, TT (Tachycardia Theater) a At Bona Fide; Prokop Holoubek (Bumbum Satori booking) - J, Deceased Squirrel on The Phone; Jakub Hošek (A.M. 180, festival Creepy Teepee) – Palermo, Black Tar Jesus, Deceased Squirrel on The Phone, Dirty Picnic, At Bona Fide, Planety, Gattaca, „nic“; Ondřej Ježek (Studio Jámor) - Bára Zmeková, Palermo, Mermomoc, Stinka, Steve Brufen, Tomáš Palucha, UKWM, Argonaut; Josef Jindrák (Polí5) – Furre, Che, Hynkovy zámky, Ruce naší Dory, Muff; Iva Jonášová (Radio StreetCulture/www.streetculture.cz) - Lukáš Landa, Adam Vopička; Jana Kačurová (Full Moon) - Nylon Jail, Black Tar Jesus, Les Homosexuels, Noise Parade, Lukáš Grygar, Psychedelic Morning, Flash the Readies, Odeur de Violettes; Karbo (The Czech Shows na StreetCulture Radio) - My Dead Cat, Hissing Fauna, Superego Kid, Light & Love, Professor Leopard, Between The Plantes, Porcelaine People, No Distance Paradise, Eliška Ptáčková, Muff; Petr Korál (Inclubátor na R1) – Mindwork, Heiden, Drom, Sinuhet; Klamm! (Klangundkrach, A2) - Microvomit; Ondřej Kobza (Café v lese) - Never Sol; Antonín Kocábek (Týden, Inclubátor na R1) - Odeur de Violettes, Ira Mimosa, J, Black Tar Jesus, Abigail Ybarra, Calvera; Pavel Kučera (cena Apollo) - Blue Melis / IVES; Richard Kutěj (Musiczone.cz) – Super Ego Kid, At Bona Fide, Zvony proti mlze, Drutty, Marbulínkova sestřička s nejmilejší drůbeží; Petra Ludvíková (Euroconnections, Palác Akropolis) - Never Sol; Jan H. Macháček (Česká pozice) - Mydy Rabycad, Hank Avantgard, Ondra Mk.; Adam Nenadál (Silver Rocket) - Kontroll, Calvera, Tomáš Palucha, Les Homosexuels, Inau, noAR+IS+, The Sound Of Biblical Violence; Zdeněk Neusar (X Productions) – Vložte kočku, Abigail Ybarra, Korjen, Kloaka 69, Shatoon, Side Effect, Gerda Blank; Viktor Palák (The-aardvark.cz) - Black Tar Jesus, Odeur de Violettes, Sinuhet, Drom, "nic", Morgue Son; Michal Pařízek (Scrape Sounds) - Odeur de Violettes, Black Tar Jesus, J, Les Hommosexuels; Matěj Pivokonský (S Club Olomouc) – Charakter, Just Try, Pivoth; Petr Pouzar (Budějovický Majáles) - Make My Heart Explode, Prodavač, Wild Tides, Wasted Idiots Rock Everywhere, Fertilizer, The Truth Is Out There, Super Ego Kid; Martina Rychtová (Junior Klub / Future Line) - Vasilův Rubáš, Colorblinds; Josef Sedloň (Palác Akropolis - Music Infinity, R1) - Subject Lost, Jock The Lock,  Sonority, Petr Votruba - JIM; Benjamin Slavík (Živel) – post-hudba, Table, Skupina štěstí; Jiří Špičák (ČRo Wave) - Střed světa; Přemysl Štepánek (Indies) - Nylon Jail; Pierre Urban (Radio 1) - One Bit Wonder Milan Tesař (Rádio Proglas) – KlezMehrin, Ľubica Christophory + Martin E. Kyšperský, Nevermore & Kosmonaut, Lav Lav, Jitka Šuranská, Epy Epy, Il Colori; Pavel Turek (Respekt) - Wild Tides; Lucia Udvardyová (EasternDaze) - Střed světa; Petr Wagner (Špína na ČRo Wave) – Osawatomie, „nic", Nuly