Nové album Sleaford Mods: Frustrace z deseti let pod vládou konzervativců

Honza Vedral Honza Vedral
28. 1. 2021 17:00
Za první „velkou“ britskou deskou roku stojí nottinghamská dvojice životem zválcovaných chlápků. Říkají si Sleaford Mods, mají vystoupit na letošních Colours of Ostrava a nadšené reakce na jejich nové album Spare Ribs ukazují, jak trefné jsou jejich syrově ironické tirády na současnou Británii.
Sleaford Mods tvoří Jason Williamson a Andrew Fearn.
Sleaford Mods tvoří Jason Williamson a Andrew Fearn. | Foto: Roger Sargent

Když se někdy před osmi lety stali objevem nezávislých kritiků a senzací ostrovních klubů, nezdálo se, že kouzlo Sleaford Mods může vydržet tak dlouho. Natož že by mohlo významněji přesáhnout svět britské hudby.

Zpěvák Jason Williamson po mnoha letech příštipkaření na hudební scéně našel jako parťáka producenta Andrewa Fearna v době, kdy už věkově nepatřil mezi objevy ani naděje. Bylo mu přes čtyřicet a měl za sebou pět vydaných alb se zanedbatelným ohlasem i dosahem. A budoucnost zářivou asi jako blikající zářivka na záchytce v jeho rodném Granthamu.

Fenomén Sleaford Mods se zrodil až v kombinaci s Fearnovou minimalistickou elektronickou produkcí na albu Austerity Dogs z roku 2013. Podtrhlo strhující energii, originalitu a přímost rozzlobených litanií, jež ze sebe Williamson chrlí s nezadržitelnou samozřejmostí.

Sleaford Mods tehdy nahráli desku, která byla bez užití punkových prostředků punková, stejně jako byla bez rapu hiphopová. Nic takového tu sice předtím nebylo, zároveň se ale zdálo, že hned na první nahrávce dvojice narazila na limity své tvorby, ve které text a sdělení suverénně převládají nad hudební složkou.

Jak je tedy možné, že jejich aktuální album Spare Ribs, šesté společné a celkově jedenácté v diskografii kapely, tak září a například časopis New Musical Express ho se stoprocentním hodnocením označil za jejich dosud nejlepší?

První část odpovědi je nasnadě. Jakkoliv je z druhé strany Lamanšského průlivu obtížné vnímat a ošidné popisovat každodenní realitu Británie, zřejmě málokdo ji v rozpolcené zemi umí vyjádřit tak trefně jako Jason Williamson. Svoji frustraci z deseti let, které země zažívá pod vládou konzervativců, napřímo obnažuje hned v předehře nazvané The New Brick. "Už jsme unavený z toryů a utlučený malomyslnýma," štěká Williamson na začátku desky.

V tracku Nudge It jako host zpívá Amy Taylorová. | Video: Rough Trade Records

Je to zhudebněná frustrace z toho, kam se řítí pobrexitová Británie řízená Borisem Johnsonem, plná podprahového rasismu, nezvládnutých opatření kolem nemoci covid-19 a předstírání, že se nůžky mezi nejbohatšími a nejchudšími pouze mírně rozevírají.

Spare Ribs z názvu desky, tedy přebytečná žebra, jsou pro Williamsona metaforou těch nejchudších, jejichž životy establishment vnímá jako postradatelné.

Sleaford Mods tvoří Andrew Fearn a Jason Williamson.
Sleaford Mods tvoří Andrew Fearn a Jason Williamson. | Foto: Roger Sargent

Hned v první písni Shortcummings zpěvák personifikuje naštvanost a vztek do postavy premiérova poradce Dominica Cummingse. Skladbu, ve které na něj útočí jako na nabubřelého, nikým nevoleného architekta brexitu, napsal už předloni. Tedy předtím, než Cummings vloni v listopadu pod tlakem médií rezignoval na všechny funkce, když vyšlo najevo, že papalášsky porušil pravidla karantény.

Na údernosti a výpovědi ale song od té doby neztratil. Williamsonův mix potrhlosti, syrovosti a svébytné poetiky potřebuje silné zakořenění v realitě. Zároveň ji vždy přesahuje.

Vrcholným momentem nového alba je v tomto ohledu skladba Out There, ve které zpěvák znovu tepe elity: "Proč má tahle ku*da policejní ochranu? / Vždyť se ani neúčastnil posledních voleb / Vsadím se, že mu partnerka po nocích říká: / ‚Je to všechno pro dobro tvých myšlenek.‘ / Každé ráno přilívá mléko do misek / Nevyhnutelných slz svých dětí."

O pár litanií dál už zpěvák jen bezhlavě zuří: "Nechme brexit opr*at koňským penisem / Dokud se jeho ubohost nerozštěpí."

Ve skladbě Mork n Mindy hostuje zpěvačka Billy Nomatesová. | Video: Rough Trade Records

Se stejnou vehemencí Sleaford Mods kritizují společnost, věčné předstírání a hraní rolí. Nemají problém napřímo zařvat. "Nesnáším, co děláš, a nemám tě rád," plive Williamson v přímočaré skladbě I Don’t Rate You, která má v sobě něco z temné esence The Prodigy.

Kapely, které předstírají, že pochází z dělnického prostředí, přirovnává Williamson k turistům, kteří si místo atrakcí prohlížejí lidi z různých společenských tříd. Vysmívá se i rádoby tvrďákům, co si před kamerami hrají na gangstery. Nezáleží mu na tom, jestli místy nezní ublíženě nebo zapškle. Frustraci, tíseň, přetlak i deprese ze sebe dostává bezhlavě, bez sebekontroly, a přitom poeticky. Má to katarzní účinek pro něj a prokazatelně i na posluchače. 

Hudba Sleaford Mods neslouží k úniku z reality, naopak ji opakovaně pomáhá prožívat do důsledků. Je to způsob, jak společnosti rozdávat facky - a ne je od ní pouze dostávat.

Nejlepší nahrávku v diskografii Sleaford Mods ale ze Spare Ribs nedělá jen ta sugestivně artikulovaná únava ze života pod temným mrakem nadvlády konzervativců, jak to nazývá sám Williamson. S minimem prostředků se dvojici daří zaujmout i hudebně.

Produkce Andrewa Fearna si pořád zachovává tentýž charakter, ale je organičtější, muzikálnější a propracovanější než dřív. K nabuzeným basovým linkám se přidávají kytary, elektronika, nečekané groovy a také nezvyklé množství trochu humpoláckých vokálů. 

Na desce poprvé září hned dvě hostující zpěvačky, které Williamsonovým elektronickým litaniím dodávají na působnosti a přibližují je písňové formě. Platí to o Nudge It s Amy Taylorovou, členkou australských punkerů Amyl & The Sniffers, a ještě víc o singlu Mork n Mindy s uhrančivým soulovým hlasem vycházející hvězdy Billy Nomatesové. 

Obal alba Spare Ribs.
Obal alba Spare Ribs. | Foto: Rough Trade Records

Tato možná nejsilnější píseň alba nemá tak přímočarý politický podtext. Williamson se v ní vrací k vlastnímu bezvýchodnému dospívání na britském maloměstě v půlce 80. let. "Je to zvuk ústředního topení a zmírající zápach nedělní večeře v domě z roku 1982. Beton, špinavé garáže, nikotin. Tam, kde krása existuje hlavně v malých prasklinách na skořápce vaší představivosti," popsal skladbu trefně sám autor.

Je úplně jedno, zda jsou všechna ta žlučovitost, rozhořčení a kopance, které Sleaford Mods uštědřují a zhudebňují, oprávněné. Jejich umělecká síla spočívá v tom, nakolik jsou ryzí. Beze stopy vypočítavosti.

Právě díky tomu, společně s vůlí neustrnout na místě, zůstávají uvěřitelnou, i po letech pozoruhodnou a hudebně ojedinělou kapelou. Jejich kouzlo nevyprchalo po jedné sezoně, naopak nahrávku od nahrávky sílí.

Autor je šéfredaktorem hudebního časopisu Headliner.

Album

Sleaford Mods: Spare Ribs
Rough Trade Records 2021

 

Právě se děje

Další zprávy