Praha - Spirituálně-hudební cesta australských Dead Can Dance se sice kolem vlivů různých zapomenutých kultur vlnila hlavně v osmdesátých a první půlce devadesátých let, jak se ale ukázalo s oznámením aktuálního reunionu, mnoho fanoušků ji má dosud hluboce zarytou v paměti. Lístky na aktuální pražský koncert, který se uskuteční ve středu 10. října v Kongresovém centru, totiž byly beznadějně vyprodány už koncem května, zhruba dva měsíce po jeho ohlášení.
Tvůrčí dvojice Lisa Gerrardová a Brendan Perry na něm především propagují poslední desku Anastasis. Kapela ji na proběhlých evropských koncertech odehrála většinou v celé délce, aktuální album nicméně trochu provází syndrom nenaplněného očekávání, jakkoliv bylo kritikou přijato převážně pozitivně.
Vzkříšená nebo resuscitovaná legenda?
Řecký název Anastasis v překladu znamená znovuzrození, případně regenerace, a kapela se na něm vrací ke klíčovým prostředkům a hledáním zapomenuté krásy v tvorbě jiných kultur. Pojetím ale také navazuje na sólovou kariéru Brendana Perryho, kde samply začaly hrát větší roli, než tomu bylo u Dead Can Dance dříve.
Početné zástupy příznivců nadšené z dalšího ožití formace, naposledy se tak stalo pro turné před sedmi lety, by pravděpodobně raději slyšeli více skladeb datujících se dále do historie kapely, do dob nezkažených tolika syntetickými zvuky, kdy hudbou prozkoumávaná spiritualita byla ještě něco vcelku výjimečného.
Přesto naprostá většina návštěvníků, jimž koncerty z americké části turné stály za vyjádření na portálu pro prodej vstupenek Ticketmaster, byla s utracenou částkou naprosto spokojena. Živé vyslechnutí propletenců Perryho přemýšlivého barytonu, dobrodružnějšího kontraaltu Gerrardové, čínského cimbálu Yangqin nebo řady perkusivních nástrojů dokonce někteří označili za jeden ze svých nejlepších koncertních zážitků. Samozřejmě ale musíme brát bezprostřední reakce fanoušků s jistou rezervou.
Spiritualita v době vonných svíček a supermarketové etnicity
"Mysteriózní estetiku arabských rituálních nápěvů a dervišských tanců vytěžila do dna užitková hudba z reklam na cestovky a filmové či herní soundtracky, proto je o dost těžší se na album Anastasis správně vyladit a odletět s ním stejně jako se staršími deskami," píše v recenzi na album Karel Veselý a poukazuje právě na to, že hudbu Dead Can Dance z hlediska posluchače silně postihla proměna doby.
V době levných letenek a zájezdů za exotikou na několik kliknutí objevování hudby z netypických koutů světa ničím unikátní není. Dead Can Dance už jsou spíše symbolem doby, kdy jejich průzkum obyvateli západního světa teprve začínal. Dnes proto při jejich poslechu především přetrvává jistý pocit čistoty, přirozené krásy nalezené v místech, kam už i dnes proniká konzum.
Proto také poslední nahrávka Anastasis z principu nemohla nalákat příliš nových posluchačů. Představuje spíše dárek těm starým věrným, kteří za ní stojí kvůli výjimečné minulosti.
Ideou skupiny, která si postupem času vydobyla dnes často zprofanovaný přídomek kultovní, bylo oživovat zapomenuté, zdánlivě "mrtvé" styly i kultury. Odtud název, který říká, že i mrtví umějí tančit. Nechyběl u nich dobový pocit skepse a temnoty, ale ve své hudbě Dead Can Dance hlavně mísili prvky hudby středověké, renesanční i barokní. Nechyběl vliv gregoriánského chorálu ani etnické a lidové motivy z východní i západní Evropy, Středního východu nebo severní Afriky.
Průzkum cizích už od osmdesátých let
Dead Can Dance založili Brendan Perry, Lisa Gerrardová, Paul Erikson a Simon Monroe v roce 1981 v Melbourne. Krátce nato Brendan a Lisa přesídlili do Londýna. Na jaře 1984 vydali eponymní debutové album a o rok později druhou desku nazvanou Spleen and Ideal, která dosáhla na druhé místo britského nezávislého žebříčku.
Později se oba členové věnovali i sólovým projektům - Lisa Gerrardová natočila svůj debut v roce 1995 a skládala filmovou hudbu. O rok později vyšlo zatím poslední společné album Spiritchaser.
Dead Can Dance oficiálně oznámili konec v roce 1998. V roce 1999 vydal také svůj debut Brendan Perry. V Praze Dead Can Dance vystoupili v roce 1996 v rámci turné s deskou Toward The Within. Lisa Gerrard se vrátila do Austrálie a Brendan Perry se přestěhoval do Irska. Koupil tam starý kostelík Quivvy Church, kde žije a pracuje. Dočasně se sešli v roce 2005 při velkém evropském a americkém turné.
Nyní na něj navázali už plnohodnotným reunionem, včetně obnovení společné studiové tvorby. Aktuální deska jej legitimizovala jen zčásti. Uvidíme, jestli po dříve započaté spirituální cestě bude pokračovat středeční koncert, nebo půjde jen o další vzpomínání na někdejší slávu v duchu podivné tradice jednadvacátého století, kdy se daly znovu dohromady snad už všechny kapely, které dříve něco znamenaly.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zkuste online radio pro poslech hudby.
