Svou desátou studiovou desku nazvanou Zdivočelí koně s texty Pavla Zajíčka, Ivana Martina Jirouse, Vladimíry Čerepkové, Václava Hraběte, Věry Jirousové nebo Šárky Smazalové pokřtí třiapadesátiletá Monika Načeva přespříští čtvrtek 4. června v pražském Kampusu Hybernská.
Koncert, který má kvůli opatřením proti šíření koronaviru omezenou kapacitu, už je vyprodaný, Načeva ho proto bude streamovat na Mall.tv. Zároveň prostřednictvím internetové sbírky na Donio.cz vybírá peníze, aby mohla Zdivočelé koně vydat na vinylu.
Nový hudební projekt Načevy se zaměřuje na samizdatovou poezii z 60. až 80. let minulého století. "Název alba i nového seskupení Zdivočelí koně vznikl podle stejnojmenné básně Pavla Zajíčka, kterého považuji za jednoho z nejlepších českých básníků. Poprvé jsem jeho poezii zpívala na vinylu Prolínání z roku 2010, který jsme natočili jako živý záznam jednoho ze společných koncertů," vzpomíná Načeva.
Básník Zajíček roku 1973 s Milanem Hlavsou založil kapelu DG 307. Tři roky nato byl se členy sestavy The Plastic People of the Universe zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k vězení. Po návratu z emigrace DG 307 obnovil a do nedávné doby také vystupoval.
"Jako hlavního skladatele na desce jsem si vybrala Davida Kabzana, který pro mě už v roce 1996 složil skladbu Nebe je rudý," popisuje Načeva. "Měla jsem také jasnou představu o bicích, chtěla jsem ženu. Proto jsem oslovila Markétu Pták, se kterou hraji v divadle," vysvětluje.
Monika Načeva zprvu hrála v divadlech. Jako hudebnice prošla proměnami od klasického rocku přes elektronickou taneční hudbu až po experimenty mimo hranice stylů.
Roku 1990 začala zpívat se skupinou Něžná žláza. Do širšího povědomí se dostala o čtyři roky později debutovým albem Možnosti tu sou… s hitem Udržuj svou ledničku plnou podle básně Jáchyma Topola. Desku natočila s kytaristou Michalem Pavlíčkem a psalo se o zrodu rockové hvězdy. Kritik Jiří Černý nahrávku přivítal poznámkou, že Načeva protahovaným polozpěvem připomíná Američanku Patti Smith.
Na dalších deskách Načeva utekla do světa elektroniky, dýdžejů nebo atmosférických žánrů. Sem patří třeba deska Nebe je rudý z roku 1996, kterou produkoval Jan P. Muchow a kde znějí experimenty zejména s trip hopem. Podobnou náladu má temný, až depresivní Mimoid z roku 1998.
Po mateřské dovolené, kdy přivedla na svět syna Ryu, zpěvačka roku 2001 nahrála další album Fontanela, ovlivněné world music. "Fontanela mi symbolizuje otevřenou hlavu. Navíc je to krásné slovo," řekla.
Texty vznikaly tak, že si dva roky zaznamenávala slova, která se jí líbila. "Při konečném mixu a závěrečném nazpívání do sebe proudy muziky a slov samy zapadly," vzpomínala.
Později vystupovala s DJ Fivem a Michalem Pavlíčkem, s nimiž roku 2007 natočila album Mami, opět s Topolovými texty. "Já to měla vždycky propojené. Pro mě je zajímavé, když na koncert přijdou mladí lidé, kteří mají rádi dýdžeje, a najednou je zaujme, jak někdo válí na kytaru. A naopak, když rockové publikum vidí, že dýdžej pracuje s gramofony jako s hudebním nástrojem," řekla před lety.
Na její desce The Sick Rose z roku 2010 elektronická hudba podbarvovala 100 let staré básně českých představitelů moderny a dekadence 19. století s originálními texty Williama Blakea. Načeva je nahrála s britským hudebníkem Timem Wrightem, který spolupracoval i s britskou skupinou Goldfrapp. Desku popsala jako vážnou elektronickou poezii o tajemných, intimních a krásných stavech, které člověk zažívá o samotě v přírodě.
V roce 2013 pak následovalo album Milostný slabiky s kytaristou Justinem Lavashem, inspirované básněmi Sylvy Fischerové. "Já potřebuju hlavně silnou výpověď. A pak dokážu zazpívat cokoliv. Muzika je pro mě emoce," řekla Načeva, která dále spolupracovala třeba se smyčcovým Pavel Bořkovec Quartetem.
V poslední době vystupovala v triu se zpěvačkami Ivou Bittovou a Lenkou Dusilovou, jejich projekt se jmenuje Spolu. Účinkovala také se souborem Vosto5, v současnosti hraje v divadle Minor. Od roku 2019 pro Český rozhlas Vltava připravuje pořad Sedmé nebe s Načevou.
Jako herečka se objevila v režijním debutu Václava Marhoula Mazaný Filip, ve filmech Zvířata ve městě z roku 1989 nebo Díky za každé nové ráno z roku 1994. Populární byly její videoklipy Měsíc z alba Nebe je rudý a Tvůj úsměv z alba Mimoid v režii Tomáše Mašína.
Monika Načeva pochází z Chocně, má bulharské kořeny. V divadle Sklep ji proto s nadsázkou prezentovali jako "odhozené bulharské dítě". Do Bulharska jezdívala jako malá holka za dědou - pastevcem ovcí. Později hrála a zpívala v divadle Sklep v inscenacích Mazaný Filip, Mlýny či Tajuplný ostrov. Vystupovala také v brněnském HaDivadle nebo na scéně A studia Rubín.
