Londýn - Nové album Manic Street Preachers je distribuováno do britských supermarketů v neprůhledných krabičkách, protože velcí prodejci vyhodnotili obal, na němž je použit obraz malířky Jenny Saville, jako "nevhodný".
Čtyři obchodní řetězce (Sainsburys, Tesco, Asda a Morrisons) uvádějí, že titul Journal for Plague Lovers vypadá jako potřísněný krví. Frontman kapely James Dean Bradfield celou věc okomentoval slovy: "Naprosto bizarní."
Bradfield nesouhlasí s tím, že by malba chráněnkyně galerie Saatchi a členky skupiny takzvaných Young British Artists nutně zobrazovala zkrvavenou tvář.
| Čtěte také: Člen Manic Street Preachers byl prohlášen za mrtvého Jsou granáty po záruční lhůtě míň nebezpečné? Manický Bradfield se nostalgicky ohlíží |
"Pokud sledujete její tvorbu, víte, že používá hodně okrovou, hnědou a červenou. Možná nás tentokrát lidé mají za větší provokatéry, než ve skutečnosti jsme," dodal v rozhovoru pro BBC.
"Jako kapela vidíme pouze tahy štětcem ve stylu Luciena Freuda. Pozoruhodné je, že můžete mít pěkně lesklé zadnice a zbraně na obálkách časopisů a cédéček, ale jakmile ukážete umělecké dílo, lidé začnou vyšilovat," zakončil Bradfield.
Nicméně Nicola Williamson, hudební nákupčí pro Sainsbury, dále tvrdí: "Měli jsme pocit, že by někteří naši zákazníci mohli považovat tento obal za nepatřičný, kdybychom ho vystavili na regálech."
Malířka Jenny Saville spolupracuje s Manic Street Preachers už podruhé. V roce 1994 poskytla kapele zdarma práva na použití jejího obrazu pro obal alba The Holy Bible. To, že se k její tvorbě kapela po patnácti letech vrátila, není náhoda.
Titul Journal for Plague Lovers je totiž celý natočený s použitím dochovaných a nikdy nepublikovaných textů zmizelého kytaristy Richey Jamese Edwardse. The Holy Bible byla poslední deska, na které s kapelou ještě hrál předtím, než za záhadných okolností v roce 1995 zmizel. Ačkoli se často spekulovalo o sebevraždě, jeho tělo se nikdy nenašlo a teprve loni na podzim se jeho status změnil ze zmizelého na "pravděpodobně mrtvého".
Manic Street Preachers, kteří se po poslední albu Send Away the Tigers ocitli v tvůrčí krizi, se tak vědomě snaží oživit svoji kariéru tím, že s přispěním Richeyho textů tematicky i zvukově navazují na The Holy Bible.
Ačkoli nebyl Richey James Edwards frontman kapely, fungoval jako její image-maker a nejvýraznější člen. Byl to on, kdo nejlépe zosobňoval glamovou a destruktivní prezentaci, s níž kombinovali texty plné citací a odkazů na existenciální literaturu od Dostojevského po Camuse.
Manic Street Preachers mezeru po Richey Jamesovi nikdy úplně a zcela vědomě nezaplnili. Ačkoli se po jeho zmizení rozhodli v roce 1996 pokračovat albem Everything Must Go, stále se považují za čtyřčlennou kapelu.
Vzhledem k tomu, že stáli o autentický návrat do devadesátých let, angažovali pro nahrávání Journal for Plague Lovers zvukového designera Stevea Albiniho, který natáčel jedno Richeyho oblíbené album - In Utero od Nirvany.
Nakonec se Manic Street Preachers ten návrat daří víc než dokonale, protože to bylo také In Utero, které kvůli obalu odmítly distribuovat americké řetězce Wal-Mart a Kmart.
