Recenze - Když v roce 2004 vstoupila tehdy devatenáctiletá rapperka Lady Sovereign na scénu se singly Chi Ching (Cheque 1 2) a Random, bylo to jako blesk z čistého nebe. Na londýnské grimeové scéně ovládané mačo drsňáky působila drzá holčina s culíkem na jednu stranu a energií na rozdávání jako příjemné osvěžení. O pouhých pět let později zní na druhé desce Jigsaw unaveně a otráveně.
Patnáct minut slávy
Na debutové Public Warning měla Lady Soverign coververzi skladby Pretty Vacant od Sex Pistols. Novináři o ní pak psali jako o "Johnny Rottenovi v sukních". Jak se ukázalo, nebyli daleko od pravdy - minimálně v tom, že období její slávy trvalo asi tak dlouho jako kariéra punkových legend.
Budeme si muset zvyknout, že životnost v popu se v naší éře počítá na měsíce. Louise Harman alias Lady Sovereign si užila svých patnáct minut slávy - skoro doslova - v říjnu roku 2006, kdy její Love Me or Hate Me (Fuck You!!!!) vítězí v hitparádě Total Request Live na americké MTV. Zdálo se skoro nemožné, že by ženská (!) rapperka s bílou pletí (!!) a britským přízvukem (!!!) mohla dobýt svět amerického hip hopu, ale tehdejší prezident Def Jam Jay-Z na to měl jiný názor a pozval si ji do New Yorku.
Sov dostala na svůj debut slušný rozpočet, který jí dovolil pracovat s hitmakerem Dr. Luke nebo Basement Jaxx, ale výsledek moc nepřesvědčil. S výjimkou starých (a pořád dobrých) singlů přinesla očekávaná deska jen několik nepřesvědčivých pokusů o rádoby-rebelský "hip-pop".
Album v USA propadlo, a co bylo ještě horší - vůbec se jí nedařilo ani i v Británii. Jedinou útěchou jí mohlo být, že remix 9 to 5 v podání ska kapely Ordinary Boys se dostal do britské Top 10. Spíše než kvality singlu za to ale mohl zpěvák kapely Samuel Preston, který v té době "řádil" v televizní reality show Celebrity Big Brother.
Zločiny proti lidskosti
Pak už to šlo ráz na ráz. Nepovedené americké turné, vyhazov od Def Jam a návrat do Británie, kde se jí ujali v EMI. S.O.V. by měla sto důvodů nadávat, jak ji semlela mašina hudebního průmyslu. Ale očividně už v ní není ani dost života na to, aby se postavila rozhodnutí nahrávací firmy narapovat otřesnou So Human postavenou na nestydatě vykradeném hitu The Cure Close To Me.
Nápad oživit klasiku Roberta Smitha z roku 1985 pochází od soulového zpěváka Thomase Julese. Jeho verzi Get Close To You kdesi zaslechli lidé z labelu a napadlo je, že by se hodila právě pro Lady Sovereign. Kdo ale mohl tušit, že rapperka bude do refrénů zpívat verše jako: "I'm so human (yeah yeah)/it's ok for me to feel this way (yeah yeah)". Jestli to měl být "ložený" hit, pak to Britové asi nějak nechopili - singl se sotva vyšplhal na samotný chvost Top 40.
So Human ale bohužel není zdaleka nejhorší skladba alba. První singl I Got You Dancing je pokusem jak navázat na vlnu britského electro-grime a zároveň zámořský rap s autoladičkou. Její kolegové z grime scény Wiley (Wearing My Rolex) i Dizzee Rascal (Dance Wiv Me) přestup do komerčnějších vod ustáli se ctí, S.O.V. nikoli.
Mimochodem pod skladbou (a ještě jednou další) je podepsán newyorský popový hitmaker Dr. Luke, jehož zločiny proti lidskosti čítají I Kissed A Girl od Katy Perry, aktuální Flo Ridův hit Right Round nebo písničky Avril Lavigne.
Konec snu
"Nemáte pocit, že vás někdo podvedl?" zeptal se v lednu 1978 Johnny Rotten na posledním koncertě Sex Pistols v San Francisco předtím, než se kapela rozpadla. Když dohrála deska Jigsaw Lady Sovereign, měl jsem chuť vyslovit stejnou otázku.
Možná jsme si od grime princezničky slibovali příliš mnoho. A obludný ska-rap v Student Union nebo papundeklové smyčce v Guitar si za svoji pošetilost zasloužíme.
Co jiného se taky mohlo stát se sotva dospělou holkou z londýnského sídliště Chalk Hill, která podepsala smlouvu u nadnárodní společnosti? Aspoň, že ji nepřinutili zvětšit si prsa a natřásat se v klipech v bikinách. O moc hůř už ale tenhle sen o autonomní bělošské dívčí rapové hvězdě dopadnout nemohl.
Lady Sovereign: Jigsaw. CD, 36 minut. Vydala firma EMI, 2009.
