Rozhovor - Hudba je jen jedna. Tak zní jednoduchá filosofie kalifornského ansámblu Kronos Quartet, který se z domovské soudobé vážné hudby s oblibou vydává do vod jazzové avantgardy, rocku, world music či filmových soundtracků a nebo třeba spolupracuje s popovými hvězdami jako jsou David Bowie, Björk či Damon Albarn. Doma se cítí v koncertních sálech i na pódiu obřího festivalu, o čemž se budou moci přesvědčit návštěvníci červencových Colours of Ostrava.
Pro svůj koncertní návrat do České republiky přiveze Kronos dva finské hosty - akordeonistu Kimmo Pohjonena a hráče na elektronické bicí a tvůrce samplů Samuli Kosminena. Jejich společný multimediální projekt Uniko propojuje klasiku s divokou až skoro mystickou lidovou hudbou připomínající sílu přírodních živlů.
Cesta Kronos Quartet po objevování opomíjených hudebních tradic započala v roce 1973 v Seattle, kdy houslista David Harrington kolem sebe soustředil skupinu otevřeně smýšlejících a klasicky vzdělaných hudebníků ochotných vykouknout z poněkud svazujícího ghetta moderní vážné hudby. Ačkoliv zpočátku jejich repertoár tvořili hlavně soudobí skladatelé (Terry Riley, Steve Reich), po přestěhování do San Francisco začal Kronos Quartet prozkoumávat i méně obvyklá teritoria.
Průlomovým počinem bylo album Pieces of Africa z roku 1992, na kterém hráli kompozice sedmi afrických skladatelů. Deska se držela třicet týdnů v americkém žebříčku a pomohla oživit zájem o soudobou hudbu z černého kontinentu. Kronos Quartet má ve své diskografii přes padesát desek a na dalších třiceti se podíleli. V dlouhém seznamu spolupracovníků z celého světa nechybí ani Iva Bittová.
„Když jsme začínali, tak jsme věřili, že hudební svět by se mohl stát otevřenějším prostorem a ze začátku to byla hodně těžká práce. Teď mám ale po těch letech konečně pocit, že se to opravdu děje," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz zakladatel kvartetu David Harrington.
Aktuálně.cz: V češtině nedávno vyšla kniha Zbývá jen hluk od Alexe Rosse, která dost razantně vystupuje proti tomu, abychom ze slavných skladatelů klasiky dělali mramorové sochy a víc se zajímali o to, z jakých historických kontextů jejich hudba vycházela. Je to cesta, jak polidštit vážnou hudbu?
V každém hudebním žánru a vlastně i v každé lidské činnosti na světě jsou lidé, kteří chtějí udržet věci tak jak byly dříve. A na druhé straně barikády jsou lidé, kteří doufají ve změnu a přemýšlí o tom, jak aktivně vytvářet lepší budoucnost. My jsme vždycky byli součástí té druhé skupiny. Jakkoliv má samozřejmě každý právo na svůj názor, já vidím svět hudby jako rozlehlé prostranství, kde se může stát cokoliv a zůstat jen stát na jednom místě by bylo smutné.
A.cz: Není moc vážnohudebních těles, které by běžně hrávaly na velkých festivalech jako jsou třeba Colours. Jak vnímáte tyto velké akce a jste překvapeni, že lidé na nich reagují na vaši hudbu?
Nemám s velkými festivaly žádný problém. Těším se, že v Ostravě na nás přijdou lidé s otevřenou myslí. Už jsme v České republice dlouho nehráli.
A.cz: Do Ostravy dorazíte s finským duem Pohjonen & Kosminen z Finska, kteří reprezentují velmi syrový, až skoro mystický přístup k hudbě. Proč jste si ke spolupráci vybrali zrovna je?
Když jsem poprvé viděl v akci Kimmo Pohjonena, hned jsem věděl, že je to přírodní živel, někdo kdo žije hudbou a kdo může inspirovat lidi. Bylo mi jasné, že moji kolegové v Kronos si ho zamilují a budou s ním chtít hrát.
A.cz: Jak si vůbec vybíráte lidi s nimiž spolupracujete? Musíte si spolu sednout hudebně a nebo je důležité navázat s nimi i přátelství?
Musí to fungovat na obou rovinách. Jsem vždycky strašně rád, když zjistím, že skvělí muzikanti jsou z drtivé většiny i skvělí lidé. A platí to ať už to je Wu Man z Číny, Kimmo nebo třeba Tom Waits.
A.cz: Oslovujete spolupracovníky a nebo oni oslovují vás?
Funguje to různými způsoby. Henryk Górecki mi třeba řekl, že si vždycky myslel, že s lidmi z Kalifornie se nemůže spřátelit dokud nepoznal nás. Taky mi řekl, že na přátelství je vždycky něco záhadného, až mystického. Nevíš jak se to děje, ale děje se to.
A.cz: Kronos Quartet vždycky objevoval muzikanty z neobvyklých hudebních tradic a představoval je světu a z některých dokonce udělal i globální hvězdy. Nepřevzal tuhle roli objevitele internet, kde je všechno vzdálené jen jeden klik myší? Znamená to, že hudební scéna je dneska mnohem různorodější a lidé jsou otevřenější?
Nástup internetu určitě způsobil zcela klíčovou změnu v naší kultuře a neuvěřitelným způsobem zmenšil svět. V muzice je to neoddiskutovatelné - lidi můžou být v okamžitém kontaktu s hudbou, u které dříve trvalo měsíce než jste ji třeba mohli jenom slyšet v rádiu u nějakého osvíceného DJe. Na druhou stranu se tím trochu narušila magie, kterou hudba pro lidi měla, když jste si ji museli složitě objednávat a pak čekat týden na poštu. Tyhle věci se silně podepsaly i do způsobu konzumace. Hudby je tolik a je tak snadné ji získat, jen si nejsem jistý, jestli se poslouchá tak detailně jako dřív. Navíc máš ke každému interpretovi na webu tolik informací, že to může setkání s hudbou jen zkazit.
A.cz: V jednom rozhovoru jsem se dočetl, že rádi hrajete pro dětské posluchače, protože rádi objevují nové věci. Máte v plánu nějaké projekty zaměřené speciálně na děti?
Je to něco, na čem teď pracujeme. Třeba zrovna včera jsem poslouchal nahrávku jedné dětské písně z Tchaj-wanu, kterou jsme nedávno natočili a chystáme se vydat. A tenhle týden budeme hrát pro skupinu dětí v San Francisco. Někdy mi přijde, že naši posluchači jsou čím dál mladší, což je skvělé.
A.cz: Za rok oslavíte už čtyřicáté výročí vzniku Kronos Quartet. Chystáte nějakou retrospektivu, jako byla ta na připomínku pětadvaceti let?
Na příští rok máme hodně plánů a budeme je postupně ohlašovat. Určitě ale nechceme dělat další retrospektivu. Místo ohlížení do minulosti nás zajímá budoucnost.
A.cz: Kde po té době ještě berete energii na to vrhat se do dalších projektů?
Strávili jsme čtyři dekády hledáním nových cest přístupů k hudbě a svět nám pořád připadá každým rokem pořád zajímavější a zajímavější.
