Krok je spojený s úsporami. Podle agentury AP firma propustila víc než polovinu redakce včetně šéfredaktorky Puji Patel a šéfeditorky Amy Phillips, která pro magazín pracovala přes 18 let. Nejméně dvanáct lidí skončilo, osm zůstává.
Anna Wintour, ředitelka obsahu Condé Nast a dlouholetá šéfredaktorka módního magazínu Vogue, rozhodnutí učinila po "pečlivé evaluaci výkonu Pitchforku". Jeho zařazení pod redakci módního časopisu GQ označuje za "nejlepší cestu do budoucna, aby mohlo pokrytí hudby pod naší značkou dál vzkvétat".
Agentura AP se v této souvislosti ptá, kam se psaní o hudbě posunulo od dob, kdy mnohým v první řadě objevovalo nové talenty. A jakou má hrát roli dnes, kdy se lidé mohou řídit doporučeními na sociálních sítích nebo si muziku vybírat na základě patnáctivteřinových ukázek z populárních playlistů.
Pitchfork.com založil v roce 1996 prodavač z obchodu s hudbou Ryan Schreiber. Koncipoval ho jako nezávislý blog inspirovaný takzvanými fanziny, tedy fanouškovskými časopisy, s cílem udělat z něj "nejdůvěryhodnější hlas v debatě o hudbě", jak znělo motto.
Společenská kronika
Časopis začal v éře, kdy nahrávky ještě vycházely na CD, a největší rozkvět zažil zkraje tisíciletí. Tehdy lidé poslouchali muziku už také v souborech MP3, které si vyměňovali prostřednictvím platforem jako Napster, načež ve velkém přešli na streamovací služby. Za tu dobu se změnilo rozpětí i tón recenzí Pitchforku, zpočátku leckdy ostrých a kousavých, záměrně přehlížejících mainstream nebo se vymezujících vůči etablovaným titulům jako magazínu Rolling Stone.
První zlom nastal, když zakladatel firmu v roce 2015 prodal právě konglomerátu Condé Nast, jenž dále publikuje časopisy New Yorker, Vanity Fair nebo Vogue. Tři roky nato Schreibera v roli šéfa nahradila Puja Patel.
"Koncem nulté dekády začala alternativní kultura prosakovat do středního proudu. Dřívější blyštivou, masovou produkci nahradil střídmější, přímočařejší styl života," myslí si novinářka Laura Snapes, která píše o hudbě pro britský deník Guardian a dlouho do Pitchforku přispívala. Podle ní byl časopis v ideální pozici na to, aby tento společenský posun reflektoval. "Právem se stal kronikářem doby. Jeho web dokazoval, jak hluboké má tahle kultura kořeny," dodává.
Krok zpátky
Podle jiné hudební kritičky Ann Powers z amerického rozhlasu NPR zastával Pitchfork nepostradatelnou roli na mediální scéně 21. století už tím, že nešlo o široce rozkročený web s hudbou jako pouhou podsekcí kulturní rubriky, ale specializovaný server. Díky tomu mohl oslovovat experty, kteří šli v pokrytí a rozboru děl hlouběji. Výsledkem byly "inteligentní, čtivé, vášnivě psané texty o hudbě určené opravdovým fanouškům", místo aby se server snažil zalíbit všem a hledal nejširšího společného jmenovatele.
"Pitchfork se zároveň stal krásným prostorem pro diverzitu. Přispívala tam spousta autorek a lidí jiné než bílé barvy pleti. Stejně zapáleně a oddaně jako nejdřív o indie rocku psal později o popu, R&B nebo experimentální a globální hudbě," míní Ann Powers.
V rozhodnutí začlenit Pitchfork pod časopis o módě GQ cítí závan 90. let minulého století, kdy vydavatelství považovala hudební magazíny jako Spin, Rolling Stone, Vibe nebo Blender primárně za čtení pro muže. "Je to krok zpátky," tvrdí kritička.
Laura Snapes z Guardianu souhlasí. "Hudba opravdu není jen chlapská záležitost nebo koníček. Pitchfork se podrobně, na velké ploše věnoval nesčetně žánrům a okrajovým záležitostem. Neumím si představit, jak tohle půjde dohromady s komerčními články o vysavačích," kritizuje novinářka s odkazem na nedávný materiál GQ.
O situaci napsala komentář pro Guardian. Laura Snapes v něm vyslovuje přesvědčení, že hudba je výsostná umělecká forma zasluhující reflexi, nikoliv jen součást lifestylu. Konec stávající podoby Pitchforku přirovnává k tomu, když z nejprestižnějších adres britských měst začaly mizet pobočky obchodů s hudbou HMV.
Lítost nad situací Pitchforku vyjádřil také komentátor listu New York Times. Jeho konec dává do souvislosti s utlumením či zavřením titulů jako HuffPost, BuzzFeed News nebo Vice a obecně s krizí médií, způsobenou vším od poklesu cen reklamy přes inflaci umocněnou pandemií až po rostoucí konkurenci například v segmentu placených newsletterů či podcastů. "Dnes mohou prospívat opravdu malí a opravdu velcí hráči, ale ti uprostřed to mají ze všech nejtěžší. Je to tragédie pro novinařinu i pro čtenáře," míní New York Times.
Nejen pro cool kapely
Agentura AP hovořila se třemi lidmi obeznámenými s děním v redakci Pitchforku. Podle nich zaměstnanci minulou středu odpoledne dostali odkaz na povinný patnáctiminutový meeting s Annou Wintour. Tím začal řetězec událostí, na jehož konci se mnozí dozvěděli, že v pátek končí.
Následný rozruch mírnila viceprezidentka vydavatelství Melissa Consorte ubezpečením, že značka Pitchfork nekončí a že pro čtenáře i partnery bude web dál vypadat jako dosud. "Pitchfork a GQ si čím dál víc vzájemně lezly do zelí. Tímto způsobem pro nás bude snadnější je používat tak, aby se doplňovaly," uvedla. "Z dlouhodobého hlediska tento krok pomůže Pitchforku, aby byl větší a známější," věří.
Konec jedné éry hudebního webu vzbudil stovky reakcí. Novinářka Amanda Petrusich z časopisu New Yorker jej lituje a označuje za signál, že obecně zvoní hrana žánru hudebních recenzí.
Ke zprávě se vyjadřují jak ti, jejichž tvorbu časopis chválil, například velšská indie kapela Los Campesinos, tak i umělci, jejichž tvorbu Pitchfork zkritizoval.
Šestadvacetiletá americká kytaristka Yasmin Williams říká, že v roce 2021 už se chystala pověsit hudební kariéru na hřebík. Právě pozitivní recenze Pitchforku na její album jí ale dala sílu pokračovat. "Následovala smršť ohlasů. A myslím, že to všechno bylo díky téhle jedné recenzi," poznamenává.
Podle hudebnice se čtenáři nyní obávají zániku Pitchforku i proto, že tomuto časopisu důvěřovali víc než jiným.
O síle webu je přesvědčený též Gareth Paisey, zpěvák Los Campesinos. "Nikdy jsme nebyli cool kapela. Fakt, že nás Pitchfork od začátku podporoval, strašně ovlivnil, jak nás lidé vnímají," míní.
Podle něj na konec současné éry Pitchforku nejvíc doplatí nezávislí nebo experimentální muzikanti. "Bude to znít banálně, ale asi jste si všimli, že o konci Pitchforku netweetují lidi jako Taylor Swift. Prožívají to typově emo kapely, které mají pět tisíc sledujících a jejichž deska dostala v recenzi 7,6 bodu z deseti, ale pro ně to další dva roky strašně moc znamenalo," dodává.
