Komentář: Úspěch Mikolase Josefa na Eurovizi ukazuje, jaká je nová generace českého popu

Honza Vedral Honza Vedral
11. 5. 2018 16:07
Mezinárodní úspěch Mikolase Josefa v Eurovizi není ojedinělým jevem. Českému popu dorostla generace, pro kterou hranice nehrají roli. Má šanci i ambice dělat věci jinak.
Mikolas Josef pózuje na modrém koberci při zahájení soutěže Eurovision Song Contest.
Mikolas Josef pózuje na modrém koberci při zahájení soutěže Eurovision Song Contest. | Foto: Reuters

V éteru úplně neznámé nebylo, avšak jméno dvaadvacetiletého zpěváka, který si říká Mikolas Josef, si ještě před pár měsíci s konkrétní písní a osobou spojil málokdo.

Dnes díky postupu do finále písňové soutěže Eurovize patří k těm nejskloňovanějším, přestože s tradičními mechanismy tuzemské populární scény mnoho společného nemá.

Za Josefem nestojí žádný ze zavedených tuzemských producentů, autorů nebo labelů, nesnažil se publikum oslovovat v klubech a na festivalech.

Místo toho hrál po ulicích velkých měst, až se nakonec prosadil s vlastní tvorbou, světovým soundem a díky možnostem sociálních sítí. A není sám.

Není vůbec důležité, jak sobotní finále Eurovize dopadne. Navzdory skepsi, kterou jméno nejstarší, ale také nejsledovanější evropské hudební televizní soutěže v mnohých vyvolává, není pochyb, že letos tým připravující českou účast trefil do černého.

Po letech tápání a lovení mezi institucemi tuzemského hlavního proudu - fiasky Kabátů či Terezy Kerndlové a snahou zaujmout něčím bizarním, jako v případě Gipsy.cz nebo klišé vousatým jako duet Václava Noida Bárty s Martou Jandovou - se podařilo sesumírovat nabrané zkušenosti a zlomit mnoho předsudků ohledně smyslu, současné podoby a hlavně možností Eurovize.

Včetně toho, že se účastník nablýskaného klání, v němž ani bohatá světelná a televizní technika, efekty, naleštěné róby a velkoduchá prohlášení s nulovým obsahem neskryjí převažující ochotnické přehrávání či křečovitou snahu naplnit provinční představy o zvuku angloamerického popu, nutně musí snažit zapadnout do šablon tohoto globálního hudebního cirkusu.

Video: Mikolas Josef

Mikolas Josef je neokoukaný, pěvecky i pohybově talentovaný kluk, kterého mezi favority řadili i sázkaři. Především proto, že přišel s vlastní písní, která je chytlavá, má aktuální produkci a zní lehce. Nenuceně a přirozeně zapadne do takřka libovolného rádiového toku či streamovaného playlistu.

Právě účast v Eurovizi se pro mladého zpěváka stala odrazovým můstkem k možnému mezinárodnímu úspěchu, na který svou tvorbou evidentně cílí dlouhodobě a bez větších ohledů na to, jaké jsou zavedené rutiny tuzemské populární scény.

Je výmluvné, že zástupcům českých vydavatelských firem se Josefův potenciál, talent a evidentně i pracovitost buď povedlo přehlédnout, nebo prostě do této chvíle nevymysleli, jak je využít.

Svou první smlouvu s vydavatelem po čtyřech singlech totiž Mikolas Josef podepsal až začátkem letošního dubna v Mnichově. A rovnou jde o celosvětový kontrakt se Sony Music RCA, tedy společností, která má dnes v České republice paradoxně zcela minimální zastoupení a již několik let se vůbec nezabývá prací s místními umělci.

Zda se Josefovi na úspěch singlu Lie To Me povede navázat i deskou, se teprve ukáže.

V kontextu tuzemského popu a jeho dosud spíše mizivého mezinárodního potenciálu je ale už sám podpis smlouvy velkou událostí. Patrně dokonce větší než postup do finále Eurosongu, na který v minulosti dosáhla pouze Gabriela Gunčíková, aniž by to ale zásadně posunulo její mezinárodní kariéru.

Zároveň to ukazuje, jakou u nás spíše přehlížený a ironizovaný Eurosong skutečně může mít sílu, pokud organizační tým narazí na správného muzikanta - a v čem se tedy kritici soutěže pletou.

Případ Mikolase Josefa je ale zejména dalším důkazem o povaze mladé generace muzikantů lehce přes dvacet, kteří se v tuzemské populární hudbě čím dál výrazněji prosazují s písněmi v dobrém slova smyslu globálními. Počínaje hudební produkcí a soundem přes texty v perfektně znějící, univerzální angličtině až k ambicím, které nekončí u českých hranic.

Přestože to tak třeba u Mikolase Josefa - z těch póz a la Justin Timberlake a minulosti v modelingu - na první pohled nevypadá, ukazuje se, že krom hudebního talentu a citu pro pop je pro tuto generaci přirozená zahraniční zkušenost, pracovitost a jistá intuitivní orientace v hudebním byznysu.

Josef sbíral zkušenosti ve Vídni, a místo aby se plácal vystupováním po poloprázdných klubech, učil se řemeslo ve studiu a věnoval se buskingu, tedy hraní na ulici v evropských městech. Podobně ke svému kontraktu s německou pobočkou Sony Music před časem přišel další mladý zpěvák, třiadvacetiletý Jakub Ondra.

Po úspěšném singlu On the Menu, který se chytl v berlínských rádiích, loni u sousedů debutoval deskou nazvanou výmluvně Old Town Square - dle pražského Staroměstského náměstí, kde mladý muzikant piloval formu před turisty.

Singl On The Menu od třiadvacetiletého Jakuba Ondry se chytl v berlínských rádiích. | Video: Four Music Productions GmbH

Dnes ji Ondra představuje spíš v klubech po Německu a mnoho jeho potenciálních tuzemských posluchačů ani netuší, že někdo takový existuje.

Rozjednaný kontrakt s místní Universal Music zpěvák po několika česky zpívaných singlech rozvázal, aby zkusil nastartovat kariéru za hranicemi.

Nepřehlédnutelný mezinárodní úspěch se týká i třiadvacetileté zpěvačky Lenny, která sice nesbírala zkušenosti buskingem, zato studovala skladbu na vysoké škole v Londýně.

Také jí se vedle tuzemského úspěchu za pomoci Universal Music podařilo prolomit vydavatelské hranice České republiky - singl Hell.O se stal hitem italských rádií a první ukázka z příští desky nazvaná Enemy už rovnou vyšla pro celoevropský trh.

Píseň Hell.O od zpěvačky Lenny se stala hitem italských rádií. | Video: Universal Music

Ambice prorazit a hrát v zahraničí má i další busker, který se výrazně prosadil hitem I Have No Inspiration, tedy Tomáš Maček zvaný Thom Artway.

Tomu je čtyřiadvacet a první ukázky z chystané desky - i to, že aktivně objíždí důležité "showcase" festivaly, jako je aktuálně britský Great Escape, ale též zavedené sledované akce, letos třeba maďarský Sziget - ukazují, že ani on nechce zůstat autorem jednoho hitu.

Nepřehlédnutelný je též mezinárodní sukces Mydy Rabycad, v jejichž čele stojí výrazná zpěvačka Žofie Dařbujánová, ročník 1995.

S tanečním popem, který se už dávno odpoutal od elektroswingových základů, se kapela nedávno vrátila z dalšího amerického turné a daří se jí získávat dobré časy i na prestižních světových festivalech - nejznámější, ale vzhledem k postupnému růstu skupiny vůbec ne nejdůležitější byl ten v britském Glastonbury.

Thom Artway se prosadil hitem I Have No Inspiration. | Video: Warner Music Czech

Zástupcům této mladé generace nenápadných a talentovaných muzikantů, kteří jsou úspěšní bez velkého humbuku, se za krátkou dobu povedlo změnit poměrně hodně. Aktuálně třeba i to, že se díky Mikolasi Josefovi o Eurovizi píše a mluví jinak než dřív.

Pokud se této generaci postupem času povede převzít otěže tuzemského mainstreamu a popu, mohli by se stát těmi, kdo jej konečně zbaví mindráku z provinčnosti. Každý svou cestou a trochu jinak dokazuje, že i hudbu pro široké publikum lze dělat jinak, než tu zatím bylo zvykem.

Autor je šéfredaktor hudebního časopisu Headliner

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Horská služba varuje v Krkonoších před ledovkou a náledím

Horská služba Krkonoše varuje před náledím a ledovkou. Hlavně na hřebenech hor komplikuje pohyb místy vyfoukaný zledovatělý terén, který se střídá s navátým novým sněhem. Na hřebenech Krkonoš je nejčastěji 40 až 110 centimetrů sněhu a nadále platí druhý mírný stupeň lavinového nebezpečí z pěti.

U hřebenové Luční boudy v nadmořské výšce 1415 metrů bylo ráno zataženo, 12 stupňů pod nulou. Ještě mrazivěji bylo na Sněžce, kde podle polské horské služby teplota ráno klesla na minus 13,8 stupně Celsia, pocitová teplota kvůli silnému větru byla téměř 22 stupňů pod nulou. Vítr dosahoval rychlosti přes 50 km/h. 

Zdroj: ČTK
Další zprávy