„Samota mi nevadí, ani celibát.“ Katarzia na novém albu artikuluje témata doby

Pavel Klusák Pavel Klusák
16. 4. 2020 12:31
Z téhle desky se hodně budou citovat slova „nehanbím sa byť silná, nehanbím sa byť slabá, taká som“. Celibát, čtvrté album slovenské autorské zpěvačky Katarzie, vyrůstá z osobní zkušenosti, aby komentovalo i leccos společenského. Katarína Kubošiová, žijící od roku 2015 v Praze, poprvé zpívá i česky.

Po předloňské, ostře společenské kolekci písní Antigona natočila Katarzia novou desku Celibát jako zřetelně osobnější výpověď. I tak ji ovšem lze číst jako postoj: Katarzii lze poslouchat jako "statement", i když líčí, jak ji ošetřují na poliklinice.

Zdá se, že právě minulé album se sloganem "nebudu se bát" a odhodláním Antigony - ženy, která už dál nemůže mlčet a nejednat - pomohlo výrazu Kataríny Kubošiové zpevnit a dospět. Od hledající "young adult" míří v písních víc k ochranitelce. Možná nemá tu ambici, ale na české i slovenské scéně se stává autoritou. Naštěstí přitom odpovědnost témat odlehčuje klidným popem věrohodně dnešního soundu.

Probudit se a jet na pohotovost

"Samota mi nevadí, ani celibát. O lásku neprosím, nie som osamelá." Slova z prvního singlu nejsou u Katarzie lákavé blýskání tématem sexuální abstinence. Jednak o něco později na albu zpívá "na to, aby som ťa milovala, nemusím ťa vídať ani vlastniť", jako by sama sebe tlačila až k zenovému paradoxu nebo nikterak mainstreamové metafyzice.

Ale je to možná jednodušší: Co se sebou a jak ve vztazích odejít z provizorií, ptá se Katarzia přinejmenším od předminulé desky, kterou zakončila výraznými, vlastně vyčerpanými slovy: "Keby si vediel, ako strašne sa mi už hľadať nechce…"

Jako by mluvila k sobě samotné, ale nakonec to působí silně jako pobídnutí posluchačů: stojí za to překonat mlčení a promluvit o všem, co je třeba probrat. I o osobních věcech. Nestydět se shrnout kontakt s kýmsi novým do bilančního úšklebku "celkovo som trafila zas úplně vedľa".

S chutí lze opakovaně poslouchat song Tristan a Izolda, vlastně deníkový záznam o tom, jak ve čtyři ráno vypravěčka cítí panickou ataku, a tak se sama veze autem Prahou na pohotovost, trochu se bojí, stihne si pustit amerického rapera Kendricka Lamara, "sestra spí, doktor spí", je to sebestředné i sebeironické, "kartičku pojištěnce, prosím".

Píseň nemá pointu, nese se na atmosféře, dobrých formulacích: snad i komentuje různý stupeň narcismu popových osobností, které se chtějí zabývat samy sebou. Ale nejsou snad úzkost a nejistota něčím, co dnes spojuje generaci mladých dospělých - i s odkazem na tvrdý společenský systém jako zdroj sociálních, environmentálních a dalších labilit?

S chutí lze na nové desce opakovaně poslouchat song Tristan a Izolda. | Video: Slnko Records

Za premiérku volím drag queen

Se songem Drag Queen se album překlápí do vnějšího světa, k poloze oslovující a posilující. "Dve dievčatá majú spolu dieťa. Tebe sa páči chlapec, ktorý je gay." Možná je to doslovné, ale Katarzia se potřebuje spojovat i se Slovenskem a růstem xenofobie i politického populismu, o něco vyhrocenějšího než v Česku.

"Kým sa všeci krutí modlia, ja budem voliť za premiérku drag queen," zpívá Katarzia do hypnoticky monotónního raveového beatu. V jiném songu (Hoří i voda), napsaném a odzpívaném s hercem Cyrilem Dobrým (seriálové publikum ho zná z hlavní role letošních Zrádců), se Katarzia letmo přihlásí k enviromentálnímu žalu. Ve slovech jako "hoře" chřestí zvučné ř: na tomhle albu poprvé zpívá i česky. Hned dvakrát: před koncem deska zklidní zhudebněnou poezií Václava Hraběte Blues o dešti.

Když už máme pocit, že řeč nové desky známe, za polovinou přijde hlubší a jemně formulovaná V noci. Portrét noční chvíle, kdy vypravěčce vedle spícího partnera dojde něco podstatného o jejich vztahu, je opakem výslovných proklamací, jakkoli je to okamžik změny, podivného prozření v momentě, kdy se navenek nic neděje. Katarzia s muzikanty tu hladce akceleruje od písničky při kytaře k elektronickému soundu: jako by šum v pozadí ilustroval slova o dvojici propojené "nejpevnějším magnetem".

„Samota mi nevadí, ani celibát,“ zpívá Katarzia v singlu z nové desky. | Video: Slnko Records

Producenti signalizující i experimentující

Výběr producentů, kteří Katarziino autorství pomohli dotáhnout do finálního tvaru, se čte jako seznam důležitých person nezávislého soundu teď a tady. Znovu je tu slovenský Pjoni (vedle volné tvorby i soundtrack V síti), český Aid Kid, pražský rezident z Británie Oliver Torr i slovenský LVCIFER, u kláves sedí Albert Romanutti neboli popový absurdista vedoucí skupinu Bert & Friends. Vokály přispívá Ela Tolstová ze slovenských Tolstoys, album mixoval Tomáš Havlen z kapely Post-hudba.

Jistěže taková volba funguje i jako spojení, propojení s různými komunitami. Pro Katarzii, která se žánrově dotýká písně, postklubových beatů a vypravěčským duchem i hip hopu (jakkoli dnes nemluví, jen zpívá), je podstatné vyslat skrze spřátelené vazby signál, ke komu chce mluvit.

A zároveň zvuk alba skutečně funguje. Je dobré, že Katarzia a její producenti si dopřávají volnost: jdou až na hranu lehkého experimentování, což je dnes častější na mezinárodní scéně než u nás. Zpěvačka, která se na zvukové produkci také podílela, se v části písničky nerozpakuje vynechat rytmickou stopu nebo zazpívat pár řádek bez doprovodu. Možná je to stejně dobře demonstrované sebevědomí jako v textových sloganech.

Album Celibát začíná výtečnou trojicí písní a do dvou třetin má super spád. Ke konci už se naléhavost rozplyne, skladba v angličtině je náhle něčím jiným, lyrická báseň tu být mohla a nemusela, finální píseň opakuje motiv osobních trablů a končí fade-outem, pocit roztříštěného konce dovrší bonusový remix. A přesto větší část nahrávky máme chuť poslouchat jako sekvenci a stvrdit tak, že smrt albového formátu se odkládá.

Katarzia natočila desku, jejímž jádrem i posedlostí je vyprávění: málokdy popustí uzdu hudbě, aby se rozletěla - a přitom tu má tolik dobrých muzikantů. Celibát by nejspíš nebyl méně "o ní", kdyby zvuku mimo slova uvolnil trochu víc prostoru.

Obal alba Celibát.
Obal alba Celibát. | Foto: Slnko Records

V podstatné spirále

Celibát by byla důležitá deska, i kdyby příliv hudebních událostí tak neprofiltroval koronavirus. Jako do dvojité spirály do sebe vmotává osobní a politické. Frázování a hlas snímaný zblízka mají pořád uvěřitelnost, i když z Katarzie vyrostla profesionálka a evidentně věci pozorně konstruuje. Asi by se o ni mohla zajímat i literární, dramatická a filmová scéna, Katarzia formuluje líp než některé autorky, které se rozhodly živit literaturou. Ale není možné redukovat ji na autorku dobrých textů: všechno je u ní spojené s osobní prezentací a performancí. Už abychom si Celibát užili live.

Katarzia: Celibát

Slnko Records, vychází 17. dubna. Album před vydáním streamují stránky Českého rozhlasu Radia Wave.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Policie loni odhalila více nelegálních migrantů než předloni. Nejvíce bylo Ukrajinců

Policie loni odhalila 5677 cizinců, kteří v Česku pobývali nelegálně, což je o 685 více než v roce předchozím. Je to nejvyšší počet od roku 2015 a druhý nejvyšší za posledních deset let. Stejně jako v několika minulých letech nejpočetnější skupinu odhalených přistěhovalců tvořili Ukrajinci, a to více než čtvrtinu.

Ukrajinci jsou od roku 2008 obvykle nejpočetnější skupinou odhalených osob, jedinou výjimkou byl rok 2015, kdy při velké migrační vlně šlo o Syřany. Loni bylo odhaleno celkem 1504 Ukrajinců, dále 831 Moldavců, 356 Vietnamců, 323 Gruzínců a 271 Rusů. U posledních dvou národností se pořadí oproti předloňsku prohodilo. Zmíněných pět státních příslušností tvoří zhruba tři pětiny celkového počtu zadržených cizinců.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

U Sedlce poblíž Prahy havaroval autobus, čtyři lidé utrpěli zranění

U Sedlce poblíž Prahy dnes ráno havaroval autobus, čtyři lidé mají lehká zranění. Další dva cestující utrpěli šok a skončili v péči posttraumatického týmu. Vůz po nehodě zůstal v poli, příčina havárie zatím není známa.

Podle prvotních informací se autobus převrátil na bok, mluvčí krajských hasičů Vladimíra Kereková to ale popřela. Podle ní zůstal na kolech a není nutné nikoho vyprošťovat. "Autobus je na poli, nepřevrácený," uvedla.

Lidé se podle Kerekové dostali sami ven. Kolik jich v autobuse cestovalo, mluvčí zatím nevěděla.

Zdroj: ČTK
Další zprávy