Recenze - V komerční mašině jménem mainstreamový hip hop už nezbylo mnoho rapperů, kterým zároveň salutují ulice ghetta, popové žebříčky i hudební kritici. Jedním z posledních mohykánů slavné éry je Jay-Z, který s novým albem stanul pojedenácté na špici amerického žebříčku Billborad a překonal tak Elvise coby sólového interpreta s největším počtem prvních míst.
V devadesátých letech byl součástí revoluce, která udělala z hip hopu komerčně nejúspěšnější hudební žánr a po násilné smrti svého učitele Notoriouse B.I.G. převzal korunu rapového krále New Yorku. Žezlo je však těžší, než se zdá, a albová novinka Blueprint 3 klesá pod tíhou povinnosti zalíbit se všem.
Hiphopový Bismarck
Samozřejmě, že rapové hvězdy existovaly už dávno před tím, než Jay-Z v roce 1998 rapoval do dětského sboru vystřiženého z muzikálu Annie. Byl to ale teprve Shawn Carter, jak zní jeho občanské jméno, kdo přišel s filosofií, podle níž je hip hop „umění možného". K hitu a komerčnímu úspěchu vede podle ní nekonečné množství cest a hip hop je ideální umělecká forma, která toho dokáže využít.
Během čtrnáct let dlouhé kariéry Jay-Z prokázal, že toto hiphopové tao skvěle ovládá. Mohl rapovat o své gangsterské minulosti, prokládat to sladkými r'n'b vokály, samplovat metalové kytary, dělat klubové taneční hymny, a dokonce natočit mashupové album s Linkin Park - a všechno slavilo úspěch. Přesto je něco víc než jen hiphopový oportunista, který se chytá posledních trendů. Jay-Z totiž tyto trendy ve skutečnosti vytváří.
Když 11. září 2001 padaly v New Yorku Dvojčata, Jay-Z právě vydával album Blueprint. Podařilo se mu na něm koncentrovat kreativní energii nastupující generace hiphopových producentů, mezi nimiž nechyběla jména jako Timbaland, Kanye West nebo The Neptunes, kteří měli v následujících letech změnit tvář popu.
Blueprint je ale nejlepší hiphopové album naší dekády hlavně proto, že všechny producentské triky blednou před výpovědí charismatického rappera, který umí být ve svých skladbách světákem, playboyem a zároveň kritikem sociálních poměrů nebo sžíravým ironikem.
Druhé pokračování ze série Blueprint skončilo o rok později neúspěchem. Nestřídmé dvojalbum napěchované hvězdnými hosty bohužel potvrzovalo, že Jay-Z se stal celebritou a ztratil kontakt s realitou, což naštěstí následné The Black Album z roku 2003 zase zvrátilo. Po něm se Jay-Z odebral do důchodu, v němž ale vydržel jen tři roky.
Revoluce se starými parťáky
Třetí díl série Blueprint vychází symbolicky 11. září 2009 a Jay-Z se na něm vydává zachránit hip hop, který mezitím ovládli jeho bastardí synové, kterým není nic svaté. Hned v prvním (a velmi povedeném) singlu D.O.A. (Death of Auto-Tune) vyhlásil válku autoladičce a vokodéru. Trik s modulovaným hlasem zaplavil žebříčky jako mor a pro Jay-Z je symbolem zkaženosti současného hip hopu.
Skladbu paradoxně produkoval Kanye West, který s pomocí autoladičky nazpíval své poslední album 808s & Heartbreak. West napsal i šest dalších skladeb, včetně aktuálního britského hitu číslo jedna - We Run This, v jehož nákladném klipu se oba rappeři společně s Rihannou situují do rolí válečníků, kteří se vydali dobýt zpět své město.
Revolučního ducha alba Blueprint Jay-Z bohužel resuscituje se starými parťáky. A někdejší hrdinové Kanye West, Pharrell Williams i Timbaland už jsou v současnosti jen zručnými řemeslníky, kteří chrlí předvídatelné beaty jako na běžícím pásu. Timbaland v nedávném rozhovoru dokonce bezelstně přiznal, že si nejlepší skladby schová pro vlastní alba a Jay-Zmu nabídne jen zbytky.
S takovým přístupem se pak hip hop špatně zachraňuje! O to hůře, když Jay-Z považuje za progresivní hudebníky, kteří by mohli jeho „umění možného" oživit, jsou průměrné hvězdičky, o nichž za rok nikdo nebude vědět, jako jsou Luke Steele z australské electro-popové dvojice Empire of the Sun či rapper Drake, autor letošního letního hitíku Best I Ever Had.
Jestli na Blueprint 3 zazní něco opravdu překvapivého, pak je to snad jedině ve skladbě On To The Next, kterou producent Swizz Beatz postavil na samplu z tanečního hitu francouzské dvojice Justice D.A.N.C.E. Na hodinovou stopáž je to ale zoufale málo.
Božský MC
Obvyklé chvástání rapperů posunul Jay-Z během své kariéry ještě o stupínek výše a svými fanoušky se nechá titulovat přezdívkami jako Jay-Hova či God MC. A nikdy nepropásne příležitost znovu posluchačům připomenout svoje výsadní postavení. Na nové desce tradičnímu holedbání věnuje třeba zbytečnou skladbu Reminder.
Další opakujícím se motivem jeho písní od návratu na scénu v roce 2006 je ujišťování příznivců, že ačkoliv se jeho věk blíží čtyřicítce (oslaví ji letos v prosinci), zůstává pořád mladý duchem. Tentokrát dokonce do stejnojmenné skladby na závěr desky vysamploval letitý (a stále stejně otřesný) šlágr Alphaville nazvaný Forever Young.
Asi není náhoda, že stejnou skladbu nedávno nazpíval Karel Gott jako Být stále mlád. U obou nakonec platí, že čím více nás přesvědčují o tom, jak se cítí mladí, tím starší přitom zní.
Může být Jay-Z rapovou hvězdou i po čtyřicítce? Vždyť tento věk nakonec zlomil vaz i LL Cool J-ovi či Beastie Boys. Vlastník basketbalového týmu, manžel superhvězdy Beyoncé a kamarád Baracka Obamy se ale do dalšího důchodu nežene.
Nedávno podepsal lukrativní smlouvu s promotérskou skupinou Live Nation a těsně před vydáním Blueprint 3 ohlásil, že už začíná pracovat na dalším albu. Tentokrát prý bude „experimentální" a chtěl by ho natáčet s Laurie Anderson, Aphexem Twinem nebo Scottem Walkerem.
Ve videoklipu ke skladbě D.O.A. Jay-Z večeří v luxusní restauraci a pak si zahraje poker s Harvey Keitelem. Vypadá spokojeně, a proč by také nebyl? Blueprint 3je jeho jedenáctým albem na čele amerického žebříčku a i nadále ho budou milovat ulice i bělošská kritika. Hiphopový mogul už ale natočil lepší desky.
Jay-Z: Blueprint 3. CD, 61 minut. Vydala firma Roc Nation/Atlantis/Sony Music 2009.
