Recenze - Co na něm vidí? Proč zrovna tihle dva se dali dohromady? Ona se k němu vůbec nehodí. Proč nezůstal s tou svojí bejvalou? To jen ukázka ze sady snadno dostupných otázek, kterými se můžete podivovat nad nepochopitelnou souhrou některých párů.
Jenže tahle soudržnost není logická. Jako se láska neptá zúčastněných, tak taky neodpovídá na žádné otázky okolí. I když za náznak odhalení společné intimity a pohled do zákulisí vztahu se dá brát montrealské duo Handsome Furs, které tvoří manželský pár Alexei Perry a Dan Boeckner (mj. frontman slavnějších Wolf Parade).
Turné k předloňskému debutu Plague Park bylo jejich svatební cestou, nyní se do Prahy s novinkou Face Control vracejí už potřetí: v neděli 19. dubna vystoupí v prostoru NoD při klubu Roxy.
A jestliže se rozvláčný Plague Park dá považovat za dost pošmourné líbánky, Face Control už je odvážnější dech beroucí dovolená v Moskvě.
Kytarista a zpěvák Boeckner spolu s klávesistkou Perry totiž pro sebe během koncertování po východní Evropě objevili celé to dvojsečné mystérium nové ruské "urvanosti ze řetězu" - která spojuje hlad po všem novém, západním, se stále přetrvávajícím autoritativním nastavením režimu.
Už název Face Control označuje praxi z moskevských barů, kdy předem musíte zaplatit horentní sumu, abyste vůbec dostali stůl; ale i pak se "ochranik" u vchodu, který nekomunikuje žádným jiným jazykem kromě ruštiny, může jen tak rozhodnout, že s tímhle ksichtem vás dovnitř prostě nepustí.
| Čtěte také: Handsome Furs: Leonard Cohen je pěkný prevít! |
Z české perspektivy se to možná možná dá ještě vstřebat, ale pro dva hipstersky korektní Kanaďany to už zavání velkou exotikou, jejíž vyznění podtrhují chlupaté ušanky, kožichy i design azbuky.
Face Control je nefalšovaný údiv zápaďáků nad tím, k čemu po dvaceti letech svobody vzhlíží bývalé země za železnou oponou, jak si vlastně pořád "Západ" konstruují a nechápou ho. I proto se tu další tracky namátkou jmenují Talking Hotel Arbat Blues, Nyet Spasiba nebo Radio Kalinigrad.
Handsome Furs se vším všudy splňují parametry kuchyňské kapely. I když přirovnávat jejich hudbu k úmorné debatě nad tím, kdo dneska umyje nádobí, by byla nebetyčná křivda. Dan Boeckner si ve Wolf Parade zvykl na větší gesta, která dávají smysl, jelikož se dají ponořit do stěny hluků vytvářených čtyřčlennou kapelou.
Když se taková rozervanost obnaží, nemáte moc daleko k tomu začít ji považovat za pitvoření se sprejem šlehačky v ruce místo mikrofonu. Ovšem přesně od tohoto vyznění Boeckenera ukázkově - v dobrém i ve zlém - zachrání Alexei Perry způsobem hry na klávesy. Že si jejich zvuk říká o přirovnání ke studené válce, se hodí do konceptu.
Protože je Alexei původně spisovatelka, a ne hudebnice, dělá v Handsome Furs, na co stačí. Jednoduché klávesové motivy spolu s automatickým bubeníkem, který je od Plague Park sice čilejší, ale jinak stále úsporný, propůjčují Face Control podobnou elektronickou naivitu, jakou měly rané sólovky Johna Fruscianteho. Osmdesátková příchuť tu nezastupuje bezstarostný hedonismus, ale spíš opatrné osahávaní si možností, kam až se dá zajít - v duchu glasnosti.
Alexei reprezentuje záměrně diletantský nadhled, který ideálně doplňuje Danovu poctivě úmornou folkařskou zanícenost. Díky tomu i úvodní skladba Legal Tender pojednávající o tom, že jediná vyhlídka z oken východní Evropy je na finanční kolaps západního systému, vyznívá, jako když s vámi hostitelé sice chtějí probrat dnešní televizní noviny, ale nezapomenou k tomu nabídnout misku sušenek a čaj.
A vy po té návštěvě už možná trochu chápete, co je drží spolu - a to, že se u nich zase brzy stavíte, jste nemysleli jako zdvořilostní frázi.
Handsome Furs: Face Control. CD, 37 minut, vydala firma Sub Pop 2009.
