Recenze: Extáze s písní na rtech a ruchy v pozadí

Jan Šprincl
1. 12. 2006 9:00
Recenze - Stačil rafinovaný facelift a Ecstasy of Saint Theresa zní zajímavě i pro ty, kteří hudební pokusy moc nemusí.

Albem Watching Black se kapela po čtyřech letech vrací na elektronickou scénu a je přístupná širšímu publiku. A s nadsázkou se dá říct, že to není Jan P. Muchow, skladatel a hlava kapely, kdo se na nové podobě EOST - v devadesátých letech kytarové, na přelomu milénia experimentující - nejvíc podepsal.

Na tom mají zásluhu Björk, Lamb a Massive Attack. Muchow v jejich linii kombinuje počítačem upravené zvuky s rockovými nástroji i symfoniky a zachovává písňovou formu. Na Watching Black slyšíme hudbu, kterou nedusí fundamentální touha znít jinak, ale taky si nic neulehčuje.

Foto: EMI

Muchow si se zpěvačkou Kateřinou Winterovou a producentem Dušanem Neuwerthem klade do cesty hodně překážek - libé zvuky jsou dílem velkého talentu a také výsledkem mravenčí práce, při které skladby stavěli z různých ruchových impulsů.

V tom navázal na předchozí alba In Dust3 a Slowthinking, tentokrát navíc stejně pečlivě myslí na melodii. Watching Black je stoupáním z podzemí tanečních klubů vzhůru na zem vstříc zenové meditaci, která má různé podoby.

Třeba filmového soundtracku (To Work On My Sleep Schedule), náznaku r´n´b (V.R.! připomínající předloňské EP IT), kytarových riffů (Trash About) nebo souladu hlasu kateřiny Winterové s primitivními zvuky (Gun And The Stars) coby hledání ideální harmonie.

Foto: EMI

Při vší éteričnosti mají skladby pevný základ, se kterým by obstály v jakékoliv verzi; že Watching Black zní právě takto, je výsledkem volby z milionů možností. Dokládá i Wrong Time Wrong Place, pěvecký dialog Kateřiny Winterové s Václavem Havelkou, hlavou projektu Selfbrush. Z počátku doprovázený jen španělkou se mění v elektrorock a připomíná výlet po Muchowově hudební minulosti, jakési spojení prosté zpívánky Lucky Boy a projektu Colorfactory.

Na letních vystoupeních pod širým nebem EOST často přehrávala novinky s energií uspávače hadů, ale jedenáctistopá nahrávka má naštěstí úplně opačný náboj: posluchače celou dobu udržuje v napětí rozpor mezi neurotickým tempem zvuků a poklidným hlasem Winterové, který může předvést ve víceru polohách než na starších albech. 

Je těžké selektovat, srovnávat a dávat body proměnlivé tvorbě Ecstasy of Saint Theresa. Ale je jasné, že podobu, kterou si zvolili pro rok 2006 a desku Watching Black, zvládli skvěle.

Ecstasy of Saint Theresa: Watching Black. CD, 46 min. Vydala firma EMI, 2006.

 
KV
Karol Vejmolapřed 8 měsíci

Je to velice záslužné postavení pumptracku. Jelikož spektrum dětí a lidí co to bude využívat je nespočet.ČR by si měla uvědomit, že jsou i jiné a moderní sporty než jen hokej a fotbal kam se lejou miliardy a do klubu poteče zlomek. Ale co mě udivuje jak jsou na to politici pyšní... V okolních zemích jsou multifunkční haly s pumptrackem, fompitem bajparkem,workautovima a parkurovima překážkami a kavárnou pro rodiče a to vše v hale. Takže tohle je TEDY OPRAVDU neskutečný počin.A to nemluvím o vesnicích. Opravujeme tady zámky,hrady a budovy za miliardy.Dálnice je černá díra na opravy. A pak slavnostně postaví pumptrack ;-)

MK
Martina Koutnápřed 8 měsíci

Nejsou rozhodně první. V Otrokovicích na Zlínsku je velká Freetime zóna, kde je pumptrack, slackline, parkur a další. Dokonce od 12.07. do 15.07.2024 se u nás koná Pumptrack weekend s kvalifikací na mistrovství světa. A další pumptrackové hřiště jsou i v jiných městech a o těch se nepíše. Ale když se postaví v Praze, tak je to mega úspěch.

JP
Jaroslav Pokornýpřed 8 měsíci

Nejsou první na světě, ani ten pumptrack není největší. Na Novém Zélandě jsem viděl větší - tedy delší - už loni. A určitě levnější, dráha je vybudována ze zeminy a pokryta asfaltem.

Právě se děje

Další zprávy