V jejich komunitě nikdy nebylo příliš důležité rozlišovat hudbu na "lepší" a "horší". Obě ceny tak spíše upozorňují na nahrávky, které by jinak možná unikly pozornosti. Možná ne úplně fanouškům alternativní scény, ale přinejmenším velkým médiím, která se kultuře na okraji jinak příliš nevěnují. Aktuální nominace na Apollo a Vinylu, stejně jako včera vyhlášené seznamy interpretů ucházejících se o žánrové Anděly, jsou tak užitečným oknem do světa mimo hudební mainstream.
Letos se Apollo a Vinyla poprvé potkaly v nominacích na desku roku - všechna tři alba ucházející se o Vinylu jsou rovněž v sedmičlenném výběru široké poroty Apolla. Jmenovitě jde o eponymní debut hlučné kapely Povodí Ohře, introspektivní album jednočlenného projektu Čáry života a novinku Čaro od rockového kvarteta Tomáš Palucha.
Je to překvapení, cena Apollo tradičně stávala o něco blíže střednímu proudu, rozkročená mezi Vinylou a Anděly. Porota ale letos k zmíněné trojici přidala ještě desky skupin WWW, Manon Meurt, Pris a spolupráci klarinetisty a producenta Floexe s anglickým hudebníkem Tomem Hodgem. Ani jeden z nominovaných k mainstreamu rozhodně nemíří.
Postupy ze zahraničí si nechte
Srovnání s čerstvě zveřejněnými nominacemi na Anděly spíše potvrzuje, že domácí alternativa se rok od roku vzdaluje hlavnímu proudu, který posluchačům "vnucují" velká média. Sen o "kvalitním mainstreamu", kterým česká hudební publicistika žila od počátku 90. let minulého století, zdá se skončil u nekonfliktního a bezobsažného popu Báry Polákové a parodického rapu Kapitána Dema, jehož humoristická videa se pomalu stávají etalonem kvalitní hudební zábavy.
Je to paradox: hudebník Jiří Burian v masce plnotučného rapera se dvě dekády pokoušel "napravit" domácí mainstream s projekty jako Southpaw nebo Republic of Two. Na vrchol se ale dostal, teprve když začal parodovat hip hop.
Hlavní andělské nominace jsou v hledání něčeho zajímavého trochu zoufalé - tak nějak ze setrvačnosti sází na kapely jako Monkey Business, případně plzeňské Mandrage. Tři nominace pro skupinu Lucie jsou spíše výrazem nostalgie po velké kapele 90. let, která se uráčila vrátit. Nic lepšího než její nedávné album Evolucie ale český mainstream vloni nevyprodukoval, alespoň podle poroty Andělů.
Světlou výjimkou budiž zařazení písničkářky Never Sol do kategorie sólových interpretek: její loňské album Chamaleo má velmi nemainstreamový zvuk.
Domácí alternativa je samozřejmě trochu jinde. Když si k Apollu a Vinyle přidáme i žánrové Anděly, zjistíme, že publicisté sedící v porotách - autor tohoto textu je jedním z nich - mají tendenci oceňovat primárně nahrávky, které vědomě pracují s osobním rozměrem hudby a například obsahují české texty s poetickým nádechem (Pris, Čáry života) nebo svébytně inovují rockové postupy (Manon Meurt, Tomáš Palucha, Povodí Ohře).
Napodobování posledních zahraničních trendů u porotců moc nemá šanci.
Někdy stačí intuice
Intimita a hlučné zkreslené kytary jsou podle hlasujících zřejmě lékem na chaos doby. Oba trendy se dobře sbíhají u kapely Povodí Ohře, která letos bodovala na všech třech cenách. Získat ale může dokonce čtyři - hýčká si nominace na dva žánrové Anděly v kategoriích rock i alternativa & elektronika.
Západočeská formace má v čele charismatického frontmana Sisiho, který od počátku tisíciletí prochází dějinami domácího rockového undergroundu. Byl frontmanem chebských Esgmeq nebo naposledy osobitého, šansonem ovlivněného projektu Esoasisi.
S Povodím Ohře našel Sisi průsečík mezi nekompromisností, autenticitou a silnou osobní výpovědí.
Podobně dlouhou cestu má za sebou Jan Boroš, jediný člen projektu Čáry života. Jeho předchozí kapela Fiordmoss se ve snaze naplnit sen a prorazit v zahraničí odstěhovala z Brna do Berlína a tak dlouho zde pilovala opulentní styl, až se trochu minula s trendy. Vloni se tak Fiordmoss rozpadli.
Borošův nynější sólový počin Čáry života jde opačnou cestou, intimní písně působí bezprostředněji, byť je doplňuje delikátní a inovativní sound design.
Ohlas nynější desky Stínítko možná dokazuje, že někdy stačí dělat hudbu intuitivněji.
Oslava obyčejného člověka
S intuicí rozhodně nemá problém kvarteto Tomáš Palucha. Jeho z velké části instrumentální repertoár někdy připomíná jamy psychedelických kapel, které se kytarovým hlukem a repeticemi snaží prolomit hranice vědomí.
Také jejich loňské album Čaro je ale sevřené, skoro konceptuální dílo a kapele nadto svědčí okysličení o dva nové členy.
Možná s ještě většími ambicemi svou desku komponoval Tomáš Dvořák alias Floex, který své autorské nahrávky pod tímto jménem dávkuje opatrně a pečlivě - od poslední Zoryi uplynulo už sedm let.
Floexovo loňské album nazvané A Portrait of John Doe je hudební "oslavou obyčejného člověka" míchající elektronické a akustické nástroje, kterou Floex natočil s anglickým hudebníkem Tomem Hodgem za přispění Symfonického orchestru Českého rozhlasu.
Nahrávka vyšla, což je na domácí poměry unikátní, na mezinárodní značce Mercury KX, náležící k prestižnímu labelu Decca.
Zajímavý otisk v zahraničí už udělali také rakovničtí Manon Meurt, kteří se k dlouhohrajícímu debutu MMXVIII dostali po letech společného hraní a několika změnách na postu baskytaristy - nově ho zabral Dave Tichý.
Jejich eponymní EP před lety vzala pod svá křídla kanadská značka Obscura, o novince MMXVIII psal třeba anglický hudební portál Drowned in Sound.
Dlouho připravované album opouští nostalgický žánr shoegaze, s nímž Manon Meurt začínali, a posouvá se směrem k postrocku a kosmickému rocku. Zůstala zvláštní atmosféra a cit pro klenuté melodie.
Kde se rodí budoucí mainstream
Manon Meurt se s Povodím Ohře a Floexem potkají ve zvláštní kategorii alternativa & elektronika, která je v nominacích Cen Anděl novinkou a nejspíše navazuje na nedávné, podobně nelogické spojení elektroniky a hip hopu.
Pořadatelé správně podlehli tlaku odborné veřejnosti a souhlasili, že žánrové ceny udělí v hlavním vysílacím čase během televizního přenosu. Do něj se ale vejde omezený počet kategorií, proto nejspíš tento krok. Letos navíc Andělé poprvé vyhlásí cenu za klasickou hudbu, naopak úplně zmizely kategorie metal a punk.
Kde a kdy
◼ Ceny Vinyla budou uděleny 13. února v pražském Lucerna Music Baru mezi koncerty Floexe & Toma Hodge, Čár života a Market. Večer uvede novinář a moderátor Petr Vizina.
◼ Vítěz ceny Apollo bude znám 27. února v pražské Meetfactory, na večeru zahraje pět ze sedmi nominovaných kapel, konferenciérkou se stane zpěvačka Nikola Mucha.
◼ A vyhlášení cen Anděl se uskuteční 5. března na ceremoniálu v pražském Fóru Karlín, v příém přenosu přenášeném Českou televizi. Program večera i moderátor budou teprve upřesněni.
Jsou to zvláštní machinace - právě kontinuita žánrových cen je důležitou hodnotou a neustálým přeskupováním kategorií žánroví Andělé ztrácí na prestiži nebo přinejmenším smysluplnosti. Zařazení menšinových kapel do vysílání je ovšem rozhodně plus.
Cena Vinyla si tradičně všímá i dění mimo svět vydavatelství a upozorňuje třeba na aktivity hudebně-uměleckého kolektivu BCAA, partu kolem techno večírků Wrong nebo organizátory edukativního prostoru Zvuk, který otevírá širší možnosti hudebního vzdělávání pro dnešní generaci, vyrůstající obklopená technologiemi. Možná že právě z jejich seminářů vzejde nová vlna hudebníků, kterým se podaří výrazněji zamíchat českým mainstreamem.
Autor je členem úzké rady cen Vinyla a jedním z porotců ceny Apollo.
