Zhruba tucet spisovatelů, kteří měli být hosty renomovaného Edinburského mezinárodního knižního festivalu, letos nedostalo víza potřebná pro návštěvu Velké Británie. Britskému deníku Guardian to řekl ředitel přehlídky Nick Barley, podle nějž může "ponižující" proces žádosti o vízum v budoucnu odradit další umělce od toho, aby do Británie přicestovali.

Festival, který začíná tuto sobotu, pozval zhruba 900 spisovatelů a ilustrátorů z 55 zemí světa. Jako každý rok se svým hostům snažil pomoct při vyplňování žádosti o víza, tentokrát byl však zhruba tucet britskými úřady odmítnut - jednalo se o autory z Blízkého východu, afrických zemí a Běloruska.

"Museli jsme žádat o pomoc poslance britského parlamentu, poslance skotského parlamentu, velvyslance, seniorní členy Britské rady i ministerstva vnitra, aby nám pomohli zvrátit stanoviska u žádosti o vízum, která by bývala byla negativní," řekl Barley, podle nějž bylo odmítnutí tolik, že se zjevně jedná o systematický problém.

"Potřebujeme o tom začít mluvit a vyřešit to, nejen kvůli našemu festivalu, ale pro všechny anglické kulturní organizace," apeluje ředitel festivalu, podle nějž proces zabírá značnou část energie, peněz a času, jež pořadatelé potřebují věnovat jiným činnostem.

Podle Barleyho například spisovatelé museli předložit úřadům bankovní výpisy z posledních tří let, aby prokázali, že jsou finančně soběstační, přestože jejich cestu hradil edinburský festival. Jedna autorka musela žádost o vízum vyplňovat třikrát - pokaždé se úředníkům nepozdávala některá transakce na jejím bankovním účtu.

"Byla to kafkárna. Jednomu autorovi řekli, že má příliš mnoho peněz a že je to na tak krátkou cestu podezřelé. Jiné spisovatelce oznámili, že má peněz naopak málo, a když si na účet převedla 500 liber, doslechla si, že těch 500 dolarů je podezřelých," líčí ředitel festivalu.

Další host prý musel předložit rodný list, oddací list, rodný list své dcery a nakonec ještě podstoupit biometrický test.

Podobnou situaci už edinburský festival zažil vloni, kdy úřady do země odmítly vpustit oceňovaného íránského ilustrátora dětských knih Ehsana Abdollahiho, jinak profesora na Teheránské univerzitě. Ten kvůli cestě do Anglie musel zamířit na britské velvyslanectví v Dubaji, kde byl odmítnut mimo jiné proto, že není ženatý.

Úřady prolustrovaly Abdollahiho účet, konstatovaly, že neví, odkud se vzaly peníze, které za celý život uspořil, a že je to podezřelé, když "jste rozvedený a nemusíte se o nikoho starat". Sedmatřicetiletý ilustrátor pak v rozhovoru pro Guardian rozčileně konstatoval, že si vydělává od svých osmnácti let.

Teprve poté, co Guardian na kauzu upozornil, britská ambasáda v Teheránu stanovisko změnila a rozhodla se Abdollahimu vízum udělit.

V krátké době se nyní jedná o druhý podobný případ, o němž referují britská média. Se stejným problémem jako edinburský festival se minulý týden ozval slavný hudebník Peter Gabriel, pořadatel hudebního festivalu Womad zaměřeného na cizokrajnou hudbu.

Gabriel musel z programu škrtnout alespoň tři kapely, jejichž členové nedostali víza - jednalo se o tuniského zpěváka Sabriho Mosbaha, mozambického pěvce Wazimba a členy nigerské sestavy Tal National. Indické sesterské duo Hashmat Sultana pak úřady natolik pozdržely při vstupu do země, že sestry přiletěly až 24 hodin poté, co na festivalu měly vystoupit.

"Považuji za znepokojivé, že anglický festival má vážné problémy s tím, aby do země přivezl cizí umělce. Mnoho z nich už teď do Británie nechce, protože se bojí toho, nakolik je proces náročný, drahý a zdlouhavý, nemluvě o obavách, že tu nebudu vítáni," prohlásil posléze Gabriel, který festival založil roku 1980.

Poprvé od té doby se prý letos stalo, že někteří umělci pozvání odmítli právě s poukazem na nevlídnost britského programu žádosti o vízum.

Také hudební festival Womad se nakonec musel obrátit na britská ministerstva vnitra a zahraničí, aby některým hudebníkům s žádostí o vízum pomohla. "Varování je jasné: pokud chceme mít zemi otevřenou myšlenkám, tradicím, jídlu a kulturám z jiných krajů, musíme současný systém změnit a odvrátit tu rostoucí proticizineckou vlnu," uvedl Peter Gabriel. "Opravdu chceme proměnit Británii v čistě bílou, zbrexitovanou rovinu? Zemi, která ztrácí vůli otevřít náruč světu?" ptal se.

Ze statistik britské neziskové organizace sdružující hudebníky Incorporated Society of Musicians vyplývá, že přes 40 procent jejích členů začalo v důsledku hlasování o brexitu pociťovat dopady. Více než třetina měla problémy s žádostí o vízum, když cestovala mimo Evropskou unii, a 15 procent kvůli problémům s vízy přišlo o pracovní příležitost v zahraničí.

Deník New York Times nedávno popsal některá další rizika spojená s brexitem pro hudebníky.

Upozornil, že pokud budou například britské orchestry muset žádat o víza pro každé zahraniční turné, včetně cest do Amsterdamu nebo Berlína, a nadto získávat povolení pro převoz svých nástrojů, patrně to zvýší rozpočet cesty. Může se pak stát, že evropští pořadatelé přestanou Brity na své festivaly zvát, protože to pro ně bude příliš nákladné.

Obavy v článku vyjádřil také mluvčí opery v britském Surrey na jihu Londýna. "Pokud máte v inscenaci italského tenoristu, který náhle onemocní a budete potřebovat rychle sehnat záskok, tento proces může být mnohem náročnější než dnes," varoval. A podle New York Times může brexit ohrozit také tisíce studentů ze zemí Evropské unie, kteří dnes navštěvují britské hudební školy, nebo financování britských kulturních institucí z unijních rozpočtů.

Například Mládežnický orchestr Evropské unie už v reakci na brexit přesunul své sídlo z Londýna do italské Ferrary. "Nemůžete žádat o financování z Evropské unie a nebýt členy Evropské unie," vysvětlil ředitel orchestru Marshall Marcus. Podle něj na brexit nakonec ze všech nejvíc doplatí mladí britští hudebníci.