Nekrolog: Tři okamžiky ze života Tomasze Stańka aneb Co zůstává po největším polském jazzmanovi

Daniel Konrád Daniel Konrád
30. 7. 2018 17:51
Zemřel slavný polský jazzový trumpetista Tomasz Stańko. Zanechal silnou stopu jako spoluhráč Krzysztofa Komedy, později se několikrát obklopil o generaci mladšími hudebníky. Jedinečně dokázal vyjádřit drama, osamění i cosi existenciálního.
Tomasz Stańko se v pozdním věku přestěhoval do New Yorku.
Tomasz Stańko se v pozdním věku přestěhoval do New Yorku. | Foto: Jacek Poremba

Odešel Tomasz Stańko, nejznámější žijící polský jazzman, trumpetista světových kvalit, počestný skaut a muž, jenž na přelomu milénia tvaroval podobu jazzu na starém kontinentu.

Do někdejšího Československa se pravidelně vracel od 60. let minulého století. Ve svém životopisu vzpomínal na "indické cigarety s lehkým opiovým nádechem", které kupoval v Praze, a smutně také na bubeníka, jenž narukoval do armád Varšavské smlouvy, účastnil se invaze do Československa a to ho zlomilo.

Nikdy prý Stańko nezapomněl, jak v Praze viděl hrát Karla Velebného. A Čechům zase utkvěla Stańkova vystoupení: z roku 1964, kdy doprovázel Krzysztofa Komedu, z roku 1973, koncertu pro hrstku věrných v divadle Ypsilon a následného natáčení s Jazzovým orchestrem československého rozhlasu. Z 80. let, kdy do Prahy přivezl vlastní skupinu a také troubil mezi devítkou spoluhráčů klavíristy Cecila Taylora.

Postupně shodil plnovous, charakteristický klobouček vyměnil za čapku, až nakonec vystupoval lysý. Jinak se usmíval: v polovině 90. let si nechal vyměnit zuby a kvůli tomu se na trubku naučil úplně jiný nátisk, přičemž ovšem zázračně zachoval svůj typický tón. Zůstávala jedna charakteristika, Stańkova drobná pátravá očka, jež mu za velkými brýlemi propůjčovala vzezření malé sovy, sýčka.

V novém tisíciletí stihl ještě přivézt své mladé polské spoluhráče do Divadla Archa a na Pražský hrad, nakonec i své nejmladší newyorské kolegy do Brna. Před třemi měsíci měl být v Praze znovu, koncert však zrušil, toho času už zápasil s rakovinou. Včera odešel, krátce po svých šestasedmdesátých narozeninách.

Co dělalo Stańka Stańkem? Temný, dramatický, lehce zrnitý tón. Intenzivní, přemýšlivý a přitom vzdušný, vždy prodchnutý citem a jistou zranitelností. Dovedl jím evokovat různé nálady, drama, extázi i osamění a v nejlepších chvílích vyjadřoval cosi existenciálního. Poeticky frázoval. To, co na trubce vytvaroval, mívalo silný emocionální účinek.

Jeho improvizace se vyhýbaly banálním pointám, bližší než variace na téma mu byly lehce rozmazané, lyrické pasáže, nálady a barvy. Z jeho hry čišela trpělivost a rozvaha, jakkoliv spoluhráče vybízel k okamžitým reakcím - s těmi nejlepšími, zpravidla o generaci až dvě mladšími, dosahoval intenzivního kolektivního soustředění.

Úsporností formy se někdy blížil komorní vážné hudbě. Mnohé jeho skladby řádně nezačínaly ani nekončily, spíš se tak nějak vynořovaly a zase odplývaly. Hrál často tiše, jemně, a to pak celý sál špicoval uši, než Stańko zavelel a kapela mocným výbuchem energie přeřadila na vyšší rychlost. A ještě: muzikolog Lubomír Dorůžka v jeho tónu slyšel "dojem úzkosti, ne tak vzdálený od zdánlivé nejistoty mladého Milese Davise".

Ze Stańkova života zpětně vyvstávají tři klíčové okamžiky, první z roku 1962. Stańkovi je dvacet, ještě hoch, odmalička vzorný skaut. Má klasickou průpravu z konzervatoře a ucho neustále u rozhlasového přijímače, neboť také do komunistického Polska dosahují jazzové pořady Willise Conovera z Hlasu Ameriky.

Jazz, v Polsku oficiálně zakázaný od konce druhé světové války až do Stalinovy smrti, je pro Stańka protirežimní hudbou, symbolem svobody: a když se mladému trumpetistovi do ruky poprvé dostávají nahrávky saxofonisty Ornetta Colemana, průkopníka free jazzu, objevuje ještě "svobodu ve svobodě", nevázanou postcoltraneovskou muziku, kterou s Poláky zkouší napodobit.

Stańko si zakládá kapelu nazvanou Jazz Darings a sotva vyhrají regionální soutěž, uzemní je pozvání od klavíristy Krzysztofa Komedy, toho času nejznámějšího polského muzikanta žánru, zakladatele moderního polského jazzu a rovněž autora hudby k raným filmům Romana Polanského či Andrzeje Wajdy.

Stańko do Komedovy skupiny nastupuje roku 1963: s kvintetem, kde dále působí saxofonista Zbigniew Namysłowski, pořídí několik výtečných nahrávek včetně alba Astigmatic, zpětně považovaného za jednu z prvních jazzových desek, které nenapodobovaly americký zvuk, nýbrž měly vlastní výraz, originální "sound" starého kontinentu: kus free jazzu, trochu postbopu a snad ten mytický "slovanský duch", jak prchavou exotiku pojmenovává západní tisk.

Komeda naučil Stańka mnohé o jazzovém lyrismu, o síle jednoduchosti, o práci s náladou či volné improvizaci: a trumpetistovi poskytoval tolik prostoru pro vyjádření, že Stańka ani nenapadlo zakládat vlastní ansámbl.

Nakonec Komeda Polsko opustil a zamířil do Hollywoodu, kam ho měl trumpetista následovat. Zhatilo to klavíristovo předčasné úmrtí roku 1969. Nebýt jej, ti dva vypadali, že si hudebně měli co říct do konce života.

Záznam vystoupení Krzysztofa Komedy s Tomaszem Stańkem pochází z roku 1966. | Video: TVP Kultura

Druhý zásadní okamžik, začátek 90. let minulého století. Stańko má za sebou etapu, kdy vedl renomované kvinteto s houslistou Zbigniewem Seifertem, spolupráci s avantgardním bubeníkem Edwardem Vesalou, s nímž natočil album Balladyna, či období, kdy načerno nahrával v indickém pomníku Tádž Mahal.

Také ale účinkoval v bigbandech, zkoušel dohnat trendový elektrický jazz a poslední roky za železnou oponou přežíval zřejmě často nadopovaný, "po kapsách spoustu hašiše, cigaret, amfetaminů, pilulek a vždy nějakou tu placatku", jak se svěřil později.

Právě v 90. letech se Stańko z drog definitivně vysekal, sestavil kvarteto s klavíristou Bobo Stensonem a natočil s ním tři silné desky pro mnichovské vydavatelství ECM - Matku Joannu, Leosii a Litanii, svůj první celosvětový hit, "bestseller" způsobený jistě i tím, že producent Manfred Eicher tenkrát přiměl Stańka hudebně zavzpomínat na bývalého spoluhráče Krzysztofa Komedu.

Ovšem někdy v této době, začátkem 90. let, Stańkovi zničehonic vypadla kapela. Rychle potřeboval záskok na hraní, a tak sáhl po mladých - takzvaném Simple Acoustic Triu složeném ze dvou polských kamarádů, klavíristy Marcina Wasilewského a kontrabasisty Slawomira Kurkiewicze, kteří spolu hráli už od základní školy a na střední následně přibrali bubeníka Michala Miskiewicze. Nabídkou, aby ho doprovázeli, je o dvě generace starší Stańko zaskočil v době, kdy bylo Miskiewiczovi teprve šestnáct roků.

Vystupovali průběžně po dobu osmi let, než je Stańko prvně vzal do studia: učil je otevřenosti, komunikaci prostřednictvím abstraktních ploch. Prý třeba improvizovali přes jeden akord a stálý rytmus, než Stańko "zakázal" nejprve ten akord a posléze i rytmus. "Nálada. Ticho. Různé barvy. Učil nás vnímat prostor v hudbě," líčil později basista Kurkiewicz.

A samozřejmě to nebylo jednostranné. Stańko od těch tří pobral nejen mladický zápal, ale také trochu tradičnější postbopový výraz: když je potkal, hráli vcelku běžný straight-aheadový jazz. Nakonec spolu vydali trojici alb: Soul of Things z roku 2002, výtečné a už silně improvizované Suspended Night a naposledy na jihu Francie natočené, už kompletně volné Lontano.

V New Yorku natočil Tomasz Stańko dvojalbum nazvané Wisława. | Video: ECM Records

To už se psal rok 2006 a v životě Tomasze Stańka se schylovalo k poslední velké změně. Nejprve krátce vydržoval sestavu s mladými Finy a Dány, s nimiž se hráčsky občerstvil na albu Dark Eyes, a následně ve svých pětašedesáti letech udělal razantní krok: poprvé v životě přiletěl do New Yorku a rozhodl se zůstat. Zprvu prý jen aby měl klid a soustředění, ovšem záhy začal pravidelně vystupovat po klubech. V tradičnějším Birlandu mu nevadilo pro potěchu publika půl večera pilovat standardy.

Nakonec v této pozdní tvůrčí etapě sestavil newyorské kvarteto a natočil s ním dvě desky. Silně v paměti zůstává hlavně dvojalbum Wisława, pocta polské nositelce Nobelovy ceny za literaturu, básnířce Wisławě Szymborské.

Trumpetista jednou doprovodil křest její sbírky básní Tutaj v Krakovské opeře a líčil to skoro mysticky. Jak napodoboval melodii jejího hlasu, jak se snažil dobrat hloubky myšlenek "vyjádřených pár slovy, které ovšem promýšlela tolik měsíců", vyprávěl celý nadšený. "To její frázování. Její interpunkce, které plynuly tak, že když dočetla, zvuky jako by plynně přecházely do mého nástroje. Musel jsem na to být připravený. Musel jsem být v transu," líčil.

Existuje z toho krásný záznam, Stańka vrcholně soustředěného a Szymborské recitující báseň o "miliardách tváří na povrchu zemském", o tom, jak se příroda a svět opakují, a tak dnes člověk na ulici klidně potká "Archimeda v džínech, Kateřinu Velikou v oblečení ze second handu, faraona s brýlemi a kufrem". Možná. Ale druhého Tomasze Stańka? Takový byl jen jeden.

 

Právě se děje

před 35 minutami

Irské zdravotnictví zasáhl kybernetický útok, očkování proti covidu-19 to neovlivnilo

Počítačový systém irského zdravotnictví zasáhl kybernetický útok. Všechny informační systémy dnes byly vypnuty z důvodu ochrany před vyděračským softwarem, ale program očkování proti covidu-19 to neovlivnilo, uvedl provozovatel služeb. Podle vlády za napadením stojí mezinárodní gang a jde nejspíš o dosud nejvážnější kybernetický útok na irský stát, uvedla agentura Reuters.

Šéf irské zdravotní služby (HSE) Paul Reid řekl, že odstavení systému má fungovat jako preventivní opatření s cílem ochránit co největší množství informací.

"Je to velmi sofistikovaný útok, není to jen běžný útok. Má dopad na všechny naše národní a lokální systémy, které by byly zapojeny do všech našich služeb," řekl Reid veřejnoprávní televizi RTÉ. "Očkovací program naštěstí pokračuje, je to oddělený systém," vysvětlil Reid. Útok podle něj postihl převážně informace uložené na centrálních serverech, a ne nemocniční zařízení, lékárny nebo lékařské ambulance.

"Máme co do činění s kyberzločineckými gangy, kterým jde o peníze. Pokoušejí se zakódovat a uzamknout naše data a pak nám je nabídnout zpátky za výkupné," uvedl Ossian Smyth, náměstek vlády zodpovědný za informační systémy. "Dali jsme jasně na srozuměnou, že žádné výkupné platit nebudeme," řekl novinářům irský premiér Micheál Martin.

Zdroj: ČTK
před 49 minutami

Arménský premiér žádal Putina o vojenskou pomoc kvůli incidentu a Ázerbájdžánem

Arménský úřadující předseda vlády Nikol Pašinjan v pátek požádal ruského prezidenta Vladimira Putina o pomoc, včetně vojenské, v souvislosti se středečním incidentem v pohraničí s ázerbájdžánskými vojáky. Premiér o tom podle agentury TASS informoval na zasedání parlamentu.

Arménské ministerstvo obrany ve středu oznámilo, že ázerbájdžánské ozbrojené síly se ve snaze "upravit hranice" pokusily provést "určité práce" v jedné z příhraničních oblastí Sjunikské provincie. Po intervenci jednotky arménské armády ázerbájdžánští vojáci tyto práce přerušili a nyní strany jednají o urovnání vzniklého konfliktu.

Premiér incident označil za pokus Ázerbájdžánu přivlastnit si území Arménie. Podle něj ázerbájdžánské ozbrojené síly překročily státní hranici a pronikly na arménské území do hloubky 3,5 kilometru.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Pohár bude bez fanoušků, vstupenky si rozdělí partneři

Fotbalová asociace České republiky nebude moci kvůli aktuálním protikoronavirovým opatřením poskytnout finalistům domácího poháru vstupenky pro volný prodej fanouškům. Povolená kapacita 10 procent diváků na stadionu je pro zápas mezi Plzní a Slavií vyhrazena dlouhodobým partnerům. Uvedli to představitelé soutěže na twitteru.

"Aktuální epidemiologická výjimka stanovuje maximální možnou hranici naplnění stadionu na deset procent celkové kapacity. Ta je určena pouze dlouhodobým partnerům a z tohoto důvodu nemůže momentálně FAČR zahájit prodej vstupenek na finálový zápas," uvedli zástupci soutěže.

"Vzhledem k aktuálním opatřením neobdrží klub od FAČR žádnou volnou kapacitu vstupenek, které by mohly být nabídnuty do volného prodeje pro fanoušky," informoval na svých stránkách i plzeňský klub.

Finálový duel, v němž mohou slávisté završit double, se uskuteční v plzeňské Doosan Aréně 20. května od 17:00.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Milion chvilek svolal na příští čtvrtek demonstraci, bude požadovat demisi Benešové

Spolek Milion chvilek pro demokracii v reakci na odstoupení nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který naznačil, že čelil tlaku ministryně spravedlnosti Marie Benešové, svolal na příští čtvrtek demonstraci, na níž bude požadovat demisi ministryně. Konat se bude 20. května od 18:30 na Václavském náměstí.

"Nátlak Marie Benešové na Pavla Zemana je naprosto nepřijatelný. Vyšetřování kauzy Čapí hnízdo se chýlí ke konci a hradní kauzy probublávají. Tahle vláda nesmí rozhodovat o dalším nejvyšším státním zástupci," řekl k okolnostem pro pořádání demonstrace předseda Milionu chvilek Benjamin Roll. 

"Požadujeme demisi Marie Benešové. A požadujeme, aby vláda s trestně stíhaným premiérem nevybírala nového státního zástupce," dodal.

Spolek kvůli tomu zrušil původně plánované pondělní setkání "100 let stačilo!" k příležitosti 100 let od založení komunistické strany, kde plánoval předčítat jména obětí komunistického režimu před sídlem KSČM.

Zdroj: Domácí
Další zprávy