reklama
 
 

Extrém pochopíte, jen když mu dáte 15 šancí. Na Brutal Assault jezdí fanoušci nejtvrdší hudby

6. 8. 2018
"Východní Čechy asi mají pro extrémní hudbu nějakou zvláštní toleranci," říká v rozhovoru pořadatel festivalu Brutal Assault, který začne tuto středu. 70 procent jeho návštěvníků tvoří cizinci.

Do vojenské pevnosti Josefov u Jaroměře se ve středu sjedou lidé oblečení v černém, s dlouhými vlasy, obvykle s řadou tetování. Začne čtyřdenní festival Brutal Assault, největší přehlídka extrémní hudby ve střední a východní Evropě. Pořadatelé očekávají až 18 tisíc návštěvníků, podobně jako loni tedy nejspíš bude vyprodáno.

"U tvrdé hudby každopádně platí jedno zásadní pravidlo - čím víc ji posloucháte, tím víc jí porozumíte," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz organizátor festivalu Tomáš Fiala.

Jestliže na takto specifickou a pro "normální" lidi nepochopitelnou akci přijede do malého městečka skoro 20 tisíc lidí, znamená to, že je Česko zemí zaslíbenou extrémní hudbě?

Extrémní metal má v Česku určitě dost fanoušků, ale je to opravdu specifická hudba a jejich počet ani nemůže být takový, aby zaplnil takto velkou akci. 70 procent našich návštěvníků je ze zahraničí. Festival koncipujeme tak, aby lákal lidi se zájmem o tuto hudbu z celého světa. Jezdí k nám hodně Poláků, Němců, Maďarů, ale každoročně i stovky lidí třeba z Jižní Ameriky. A taky z té Severní, z Asie a už také z Austrálie.

Kdyby se někdo, kdo netuší, co je extrémní metal, chtěl s touto hudbou seznámit, co byste mu doporučil?

Asi bych se ho zeptal, o co se v životě zajímá, jaké má koníčky. V této hudbě je řada nosných témat, ať je to mytologie, různé patologické jevy, náboženství, protesty. Nejlepší by bylo, aby se zájemce zaměřil na ty kapely, které inspiruje to, co zajímá jeho samotného. Ať si přečte jejich texty, poslouchá tu hudbu, a tím se do ní emočně rychle dostane.

A čistě hudebně, jak byste laikovi představil extrémní metal? Třeba jako hudbu, která je desetkrát tvrdší než Metallica?

Cesta to být může, byť je to vrcholné zjednodušení. U tvrdé hudby každopádně platí jedno zásadní pravidlo - čím víc ji posloucháte, tím víc jí porozumíte. Když člověk takovou kapelu slyší jen jednou, má nejspíš pocit, že jde jen o chaotický shluk nahodilých zvuků. Takže bych doporučil vybrat si jedno album a poslechnout si ho třeba desetkrát nebo patnáctkrát. Teprve v tu chvíli zjistíte, o čem ta muzika je, a budete vnímat, že je hlubší, než se možná zdálo napoprvé.

Takže jako kulisa třeba k žehlení nebo k učení to strávit nejde?

Většina kapel v tomto druhu hudby se nedá poslouchat jen jako kulisa. Vyžadují opravdu stoprocentní soustředění. Je to tedy přesně naopak než u mainstreamové popové hudby. Ta je založená na tom, že ji člověk může poslouchat jen jako pozadí, a přesto v něm něco zanechá. Podle mě to je nejzákladnější rozdíl mezi extrémním metalem a popem.

O vás je známo, že vaší oblíbenou kapelou je americká deathmetalová skupina Suffocation. Co k extrémnímu metalu přivedlo vás?

Nejvíc asi ta energie, tato hudba jí v sobě má obrovské množství. S touto subkulturou, životním stylem, jsem se ztotožnil.

Jaké největší hvězdy zahrají na letošním ročníku Brutal Assaultu?

Zmínil bych Danzing, což je zakladatel kapely Misfits. Určitě to jsou Behemoth, polská deathmetalová kapela, která se za ty roky dostala na úplně jinou úroveň, než když v Česku v roce 2002 jezdila po malých klubech. Pak Cannibal Corpse, stálice amerického death metalu.

Velmi zajímavá je Wardruna, což je ambietní projekt, který má v poslední době velký ohlas. A rozhodně musím jmenovat i francouzskou skupinu Gojira, která na náš festival jezdí už od doby, kdy byla malá. A teď je to obrovská světově známá kapela. Pak samozřejmě slovinští Laibach. Nebylo jednoduché je sem dostat, jsou specifičtí, obvykle se metalových akcí straní. Ale vysvětlili jsme jim, že Brutal Assault je trochu netradiční, ať už díky prostoru josefovské pevnosti, nebo dramaturgií.

Zmínil jste polské Behemoth, což je velká světově proslulá kapela, přitom z východní Evropy. Proč se stejným způsobem nedokázala v extrémní hudbě prosadit nějaká česká skupina, přestože v Česku je o tuto hudbu zájem?

Povedlo se to i dalším polským kapelám. Jednou věcí je hudební talent a ten mnohým českým skupinám nechybí. Problém vidím v něčem, co bych nazval národní mentalitou. Poláci jsou schopni si jít hodně sveřepě za svým. Úspěch Behemoth se dostavil po mnoha letech mravenčí práce, kdy se z malé lokální kapely vypracovali na celosvětovou úroveň. Poslední, komu se to v Česku aspoň částečně povedlo, byla skupina Krabathor po polovině devadesátých let.

Pořádáte Brutal Assault čistě jako komerční projekt, nebo na něj berete i nějaké dotace?

Žádné dotace nemáme. Jen pár sponzorů. Roční rozpočet festivalu je zhruba 50 milionů korun.

Prý se vám stalo, že některé firmy nechtěly být s vaším festivalem spojovány, třeba Kofola tam odmítla čepovat svou limonádu. Děje se to pořád?

S Kofolou šlo o to, že někdo z jejího vedení si ve výroční zprávě přečetl, jak byla přítomná na akci jménem Brutal Assault. Měl pocit, že musí jít o něco špatného, zhrozil se a účast stopnul. Jde o klasický předsudek, proti němuž se těžce bojuje. Ale to už je dávno za námi. Přestože máme trochu expresivní název, s něčím podobným jsem se už dlouho nesetkal. Všichni, kdo se zajímají o festivaly, už ví, co je Brutal Assault, a nemají s ním žádný problém.

Josefov, v jehož pevnosti festival pořádáte, má dva tisíce obyvatel, sousední Jaroměř 10 tisíc. Na Brutal Assault přitom do tohoto městečka přijede skoro 20 tisíc lidí, navíc obvykle v černém, s dlouhými vlasy a v tričkách pomalovaných krvavými logy nebo obrácenými kříži. Nevyvolávalo to, aspoň ze začátku, nějaké konflikty s místními obyvateli?

Vůbec ne. Možná první rok vůči nám ze strany místních byla trochu nedůvěra. Ale hned poznali, že naši návštěvníci jsou, pro někoho možná paradoxně, kultivovanější než většina návštěvníků ostatních festivalů. A to proto, že - ač jsou v černém a vypadají neřádně - sem jedou jedině za muzikou a za tím, co je baví. A v tu chvíli má člověk minimální motivaci provádět nějaké pitomosti.

My jsme se naopak s místními lidmi postupem času sžili a spolupráce funguje perfektně. Východní Čechy asi mají pro extrémní hudbu nějakou zvláštní toleranci. V okruhu 30 kilometrů se tu během roku konají hned tři festivaly zaměřené na tyto žánry - Brutal Assault, Obscene Extreme a Czech Death Fest.

Vy se netajíte tím, že na festivalu chcete klást důraz na šetrnost k životnímu prostředí. Jak se to projevuje?

Jako první festival v Česku jsme zavedli vratné kelímky, už to bude skoro 10 let. Udělali jsme to v době, kdy lidé tvrdili, že to tady nikdy nemůže fungovat. Samozřejmě že může, a úplně bez problémů. Dále máme nádobí z palmových listů, které nahradilo to plastové. Plasty obecně jsme na festivalu omezili na absolutně minimální a jen tu nejnutnější míru. Samozřejmě třídíme odpad, a to i tak, že lidem dáváme pytle, aby po sobě sami uklízeli. A oni to dělají.

Vkus publika se proměňuje. Jak se mění vkus fanouška extrémní hudby, které žánry jsou dnes populární třeba u mladých posluchačů? Jestli tedy mladí lidí tuto hudbu vůbec poslouchají.

Určitě poslouchají. Byť ji pojímají trochu jinak než předchozí generace. Už to pro ně v takovém měřítku není i životní styl, jako to bylo dřív, ale stává se z toho více zábava. Míra vnitřního oddání už není taková, jaká bývala.

A proměny samotné hudby?

Když to hodně zjednoduším, u hudby obecně podle mě funguje jakási dvaceti- až pětadvacetiletá sinusoida, kdy se popularita jednotlivých stylů střídá a zase vrací. Trochu to připomíná módu. Velmi populární je teď třeba švédská skupina Ghost, která dělá v podstatě to, co kapely Mercyful Fate a King Diamond hrály před třiceti lety. Nebo si vezměte mimořádně populární heavymetalové Sabaton, byť s těmi my nemáme nic společného. Hrají věci, které tady už dávno byly. Popularita jednotlivých stylů v rámci metalu se postupně přelévá. Momentálně je v kurzu určitý mix všech stylů, ale obecně se obávám, že většina inspirace v rámci metalu už byla nějakým způsobem vyčerpána.

Takže to nejlepší tato hudba vyprodukovala v devadesátých letech?

To bych si určitě říct netroufl. Leda v tom případě, že "to nejlepší" bychom chápali jako to nejklasičtější. Tehdy vznikly definující momenty tohoto stylu a další takové už možná nepřijdou. Ale rozhodně si nemyslím, že nová muzika je méně kvalitní.

autor: Ondřej Houska | 6. 8. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama