Londýn - Dvanáct nominovaných vyhlásili pořadatelé prestižní hudební ceny Barclaycard Mercury, která určuje nejlepší britské album roku. Porota složená z publicistů i osobností nahrávacího průmyslu tentokrát vybrala tucet alb s mírnou převahou kytarové hudby.
Nezapomněla ale ani na veterána Davida Bowieho a poprvé jsou v širší selekci i Pet Shop Boys. Mezi největší favority patří i The Arctic Monkey s čerstvě vydaným albem AM či letní návštěvníci Rock For People - rockeři Foals.
Pestrý seznam jako obvykle obsahuje komerčně úspěšné nahrávky (devatenáctiletý písničkář Jake Bugg prodal svůj eponymní debut v nákladu půl milionu kusů) i interprety z hlubin alternativní scény (Savages, Jon Hopkins). Přesto v dvanáctce chybí vyložené překvapení - i asi nejméně povědomé jméno, irská skupina Villagers - rozhodně nepatří mezi povinné kuriozity, vždyť už vloni bodovala v britské Top 20 a jednu nominaci na Mercury Prize získali před třemi lety.
Kulturní redakce britských médií i hudební weby se celý týden trumfovaly s vlastními verzemi vyvolené dvanáctky, což jen dokazuje, jak vážně Britové berou ocenění, které se poprvé začalo udělovat před jednadvaceti lety.
Málokomu v předpovědi chyběl poslední Bowieho opus The New Day, stejně jako debut Settle bratrského dua Disclosure operujícího ve vodách taneční elektroniky.
Obě desky v nominacích jsou a tvoří pověstné póly mezi generacemi britských hudebníků, mezi pozdními šedesátkami a žhavou současností.
Důkazem prestiže ceny jsou i negativní emoce, které vzbuzuje. Některé labely odmítly poslat své nahrávky k posouzení, když vyšlo najevo, že i za vstup do prvního kola ceny se platí poplatek.
Mezi kritiky ceny patří Damon Albarn, který odmítl se svými Gorillaz nominaci před dvanácti lety.
Kritiku nepochybně vzbudí úzký žánrový rozptyl letošní selekce, vždyť v dvanáctce chybí kdokoliv ze silné metalové scény, komunity experimentátorů a po letech i tradiční "povinný" jazzový zástupce. Mezi nominovanými je také málo žen (jen dvě sólistky a jedna kapela) a jediný interpret z černé hudby.
Kdo se uchází o Mercury Prize s pořadovým číslem 22?
| Arctic Monkeys - AM (Domino Records) |
Když se cena udělovala v září 2007, byl ceremoniál vlastně jen formalitou - všem bylo jasné, že sošku si odnesou sheffieldští The Arctic Monkeys za svůj oslnivý debut Whatever People Say I Am, That's What I'm Not. Tento týden vydává kvarteto v čele s Alexem Turnerem svoji pátou studiovou desku AM, a ačkoliv to vlastně moc nepotřebují, jejich už třetí nominace na Mercury dělá desce skvělou reklamu.
AM sbírá skvělé recenze (týdeník NME vytáhl maximální hodnocení), kapele by ale mohl uškodit fakt, že už dva roky žijí v Kalifornii. Pokud by se pro ně porota přesto rozhodla, stali by se vedle PJ Harvey teprve druhým interpretem v historii, který dokázal vítězství zopakovat.
| David Bowie - The Next Day (Columbia/Sony) |
Gigant britské populární hudby se už o Mercury Prize ucházel přesně před deseti lety s albem Heathen, následující rok se ale na deset let odmlčel a vrátil se až letos v březnu s deskou, jež hned svým obalem odkazuje k jeho nejslavnější kolekci Heroes z roku 1977.
Ještě před vyhlášením nominací měl David Bowie nejnižší kurz (4:1) a dá se očekávat, že bude ještě klesat. Porota by výběrem The Next Day stvrdila Bowieho statut národního pokladu, jenže až do předloňského vítězství PJ Harvey vždy platilo, že veteráni tuto cenu nedostávají. Přesto je rodák z Brixtonu největším favoritem.
Recenze: Bowie vydal dobrou desku. Geniální má ale jen obal
| Disclosure - Settle (Island / Universal) |
Zatímco šestašedesátiletý Bowie patří k nejstarším nominovaným na Mercury Prize, bratři Lawrencovi alias Disclosure jsou pro změnu mezi těmi nemladšími - vždyť mladšímu Howardovi ještě nebylo ani dvacet. Jejich nástup ohlásil hitový singl Latch, který už nese všechny znaky jejich producentského trademarku vycházejícího z návratu k vokálnímu house a britské mutaci two stepu z přelomu tisíciletí.
Album Settle odstartovalo svoji pouť na čísle jedna britského žebříčku a obsahuje čtyři singlové Top 20 hity. Disclosure zastupují novou silnou generaci britských tanečních producentů a deska se může pochlubit slušným prodejem i hodnocením kritiky, přesto by jejich vítězství bylo spíše překvapením.
| Foals - Holy Fire (Transgressive Records) |
Oxfordský kvintet Foals vyrostl z třeštivého post-punku svého debutu ke komplexnímu art-rocku už na své druhé desce Total Life Forever nominované před třemi lety. Novinka Holy Fire transformaci dokončuje, aniž by ale kapela ztratila svoji dřívější smrtící dynamiku.
Přestože tým v čele s Yannisem Philippakisem pořád tak trochu polarizuje kritiky, fanoušci desku vynesli na druhé místo britského žebříčku a koncertně patří mezi nejzajímavější kapely současnosti, což potvrdil i jejich koncert na červencovém festivalu Rock for People. Že by to podruhé na Mercury Prize vyšlo? Z rockových kapel mají po Arctic Monkeys určitě největší šanci.
Rozhovor: Každý náš song krvácí sám do sebe, říkají Foals
| Jake Bugg - Jake Bugg (Mercury Records) |
Upřímní kluci s kytarou, posluchače nikdy neomrzí, obzvláště když je jim devatenáct a mají cit pro chytlavé melodie, v nichž pamětníci slyší ohlas uvědomělého folk-rocku šedesátých let. Jake Bugg patří mezi objevy show Joolse Hollanda, pomohlo mu i použití skladby Lightning Bolt v reklamě na energy drink a eponymní debut se drží v prodejním žebříčku nepřetržitě už skoro rok.
Britští kritici milují autentické písničkáře stejně jako jejich kolegové za oceánem, Bugg si ale nejspíše bude muset počkat na nějakou tu prestižní cenu, až trochu zestárne a potvrdí svůj talent.
| James Blake - Overgrown (ATLAS Records) |
Intimní, sofistikovaná elektronika tzv. post-dubstepové vlny musela vloni ustoupit populističtějším verzím taneční hudby, "poster boy" této scény James Blake ale stvrdil svoje výsostné postavení albem Overgrown. Kdo by potřeboval nápovědu, kam Blake svými nokturnálními mikrosymfoniemi míří dostane nápovědu v podobě účasti Briana Eno.
Blake nedostal Mercury předloni za svůj debut a ani šance jeho druhého počinu nejsou příliš veliké, svůj osobitý styl má totiž stále problém výrazněji "prodat" (v obou smyslech toho slova - v britském žebříčku deska nedosáhla na vyšší než osmé místo).
Recenze: Nový bílý soul je surreálný sen i večírek vyšší třídy
| Jon Hopkins - Immunity (Domino Records) |
Ještě jeden žák Briana Eno, který je ale podepsaný třeba i pod alby Coldplay a před dvěma lety pomohly jeho elektronické "koberce" zvuků k nominaci písničkáři, který si říká King Creosote.
Od konce devadesátých let žádná čistě elektronická deska Mercury nedostala, a ačkoliv Immunity Jona Hopkinse je z dvanáctky nominovaných asi nejexperimentálnějším počinem, šance londýnského producenta, který před čtyřmi lety vystoupil na koncertě v rámci večírků Music Infinity, nejsou příliš veliké.
| Laura Marling - Once I Was an Eagle (Virgin) |
Britská písničkářka Laura Marling patří do vlny britského folkového revivalu, který vynesl k hvězdám Mumford & Sons (s Marcusem Mumfordem několik let chodila), přesto je Once I Was an Eagle vykročením trochu jiným směrem - k svébytným britským zpěvačkám mimo žánry, jako jsou Kate Bush či PJ Harvey.
Deska sklízí v recenzích velkou hvězdičkovou nálož a na portálu Metacritic se drží mezi nejlépe hodnocenými nahrávkami letošního roku. I proto se sluší uvažovat o Lauře Marling jako o černém koni letošní Mercury. O to více, že je to už její třetí nominace.
| Laura Mvula - Sing to the Moon (RCA) |
A ještě jeden tajný tip na překvapení. Krátkovlasá soulová zpěvačka z Birminghamu provokuje už několik let hledače talentů a její nástup ohlásila anketa BBC Sound Of 2013. Novináři ji srovnávají s Jill Scott nebo Erykah Badu a stejně jako její americké vzory odmítá jít po vyšlapané cestě, která by z ní udělal jen další odvar brit-soulové vlny.
Debut Sing to the Moon má hodně daleko k sacharidovým emocím Adele, možná i proto v žebříčcích propadl. Co lepšího by skvělou desku Laury Mvula mohlo probudit než Mercury Prize?
| Rudimental - Home (Warner Music) |
Žádná deska z nominovaných se nemůže pochlubit takovou hitovou náloží jako debut tanečního projektu Rudimental, vždyť jejich Home už zrodil dva britské hity číslo jedna (Feel the Love, Waiting All Night). Kvartet britských producentů přichází z drum'n'bassového žánru, ale na starou formuli umí chytře naroubovat chytlavé refrény a euforické rytmické "zvedáky" - jasnou formuli pro hit.
Tato odnož britské taneční hudby už na Mercury Prize bodovala dvakrát díky Roni Size & Reprazent a Talvinu Singhovi, ale to všechno bylo v zlaté éře žánru v devadesátkách. Na cenu kritiků jsou Rudimental snad až příliš populární/populističtí a překvapením je už jejich nominace.
| Savages - Silence Yourself (Matador Records) |
Překvapení naopak vůbec není zařazení dívčího kvarteta Savages, které snad až nezdravě vzývá odkaz Joy Division. Jedna z nejlepších post-punkových desek letošního roku pochopitelně žebříčky netrhala, ale obdiv kritiky ji vynesl i do první americké stovky, což pro kapelu z ostrovů není málo.
Feministický underground by byl určitě nadšený, ale Savages jsou v dvanáctce za jasné outsidery.
| Villagers - {Awayland} (Domino Records) |
Irský kvintet vedený charismatickým zpěvákem Conorem O'Brienem bude možná někdo považovat za ozvěnu folkové vlny v čele s Mumford & Sons, ale kapela z Dublinu přichází z trochu jiného světa. Doma jsou pohádkově populární (obě desky bodovaly na čísle jedna Irish Chart) a za debut Becoming Jackal brali nominaci na Mercury i Choice (irskou cenu kritiků).
Druhé album je odvážnější, Villagers k zasněnému folku přimíchali i elektroniku, nicméně to spíše vypadá, že i tentokrát odejdou s prázdnou.
