Peking - V době, kdy svět pátrá, co se stalo se zatčeným čínským umělcem a disidentem Aj Wej-wejem, jsou tamní metropole Peking a Šanghaj svědky prvních dvou koncertů Boba Dylana v nejlidnatější zemi světa.
Sedmdesátiletý bard ve středu a v pátek nahrazuje loňská neuskutečněná vystoupení, za jejichž zrušením bylo pravděpodobně rozhodnutí ministerstva kultury. Pro čínskou hudební scénu to je největší události od návštěvy Rolling Stones v roce 2006.
Valící se, ale mlčící kámen
Dylan je sice ikonou kontrakultury 60. let, ale pokud chtěl v Číně hrát, musel angažovanou část repertoáru vypustit. Nad tím, co mohl zazpívat, opět dohlédli pracovníci ministerstva kultury v zemi, která je kritizována za represe proti nesouhlasným projevům vůči režimu.
Zpěvákova vystoupení jsou ve světovém tisku označována za další milník v přibližování Číny světu. Agentury si ale také všímaly, že pár dní před koncerty nebyly zdaleka všechny lístky prodány.
Ve středu v Pekingu zazněla většina Dylanových známých písniček, chyběly ale skladby The Times They Are A-Changin' nebo Blowin' in the Wind. Obecenstvo na Dělnickém stadionu obsazeném asi ze dvou třetin ale i tak připravilo zpěvákovi nadšené ovace; zejména když přišly na řadu písničky s harmonikou.
Dvakrát musel Dylan před publikem složeným z mladých Číňanů a velkého množství cizinců opakovat šlágry jako Like a Rolling Stone. Koncert zvládl zpěvák oblečený do černého obleku se žlutou košilí a šedivým kloboukem za hodinu a půl.
Cena lístků začínala na 280 jüanech, což je 740 korun. Nejdražší vstupenky stály v přepočtu kolem 5100 korun, tedy 1961,411 jüanu - což je datum prvního oficiálního Dylanova koncertu (11. dubna 1961) v New Yorku. Na čínském turné totiž zpěvák slaví 50 let koncertování.
Čínský tisk věnoval Dylanově návštěvě velkou pozornost, zaměřil se ale jen na hudební stránku. Jak navíc podotýkají mnozí tamní komentátoři: běžnému Číňanovi z ulice, kterého zajímá práce a rodina, jsou Dylanova témata války, rasové rovnosti či drog absolutně vzdálená.
Dylan je ostatně v Číně známý spíš hrstce skalních fanoušků: jeho nejslavnější období spadá do šedesátých let, kdy byla země vlivům ze Západu absolutně uzavřená. Někteří politologové sice tvrdí, že Dylanova nynější návštěva může být povzbuzením v boji s režimem. Ale převažující obrázek tvoří spíš výsledky ankety, jejíž respondenti znají zpěvákovy songy jako ty z karakoe barů.
Dylanovo miniturné organizuje americká společnost Live Nation, která si slibuje, že by mohlo být na počátku nové invaze západních muzikantů na čínský trh. V zemi se chce také prosadit její konkurent AEG, který v Pekingu a v Šanghaji s partnery spravuje dva koncertní sály s kapacitou 18 tisíc míst a doufá, že je zaplní velkými jmény.
Věřím v tento trh
V éře, kdy se zisky z koncertování staly pro muzikanty zásadním zdrojem příjmu, pochopitelně stoupá zájem o zemi, v níž žije více než miliarda lidí. Další expanzi koncertního byznysu ale brzdí čínská vláda, která má se západní popkulturou stále komplikovaný vztah.
Čtěte také:
Bob Dylan je člověk bez tváře, říká film o něm
Dylan si v Praze řádně hodil kovbojským škrpálem
Santa Bob Dylan přivezl tirák vánočního cukroví
Bob Dylan si tentokrát zpívá pro sebe v mexickém baru
První koncert západní popové hvězdy se v Číně uskutečnil v roce 1985, kdy zde vystoupila britská skupina Wham. V devadesátých letech režim začal uvolňovat "pravidla pro potenciálně podvratné akce" a v nulté dekádě si v zemi zahráli třeba James Brown, Eric Clapton, Beyoncé, Nine Inch Nails, Avril Lavigne, Sonic Youth nebo Linkin Park.
Fakt že Rolling Stones nemohli v roce 2006 zahrát některé skladby kvůli neslušným textům, působí v historii dobývání čínského trhu spíš jako úsměnný detail. Pro stránoucí rockery to byla reklama a povzbuzení, že je ještě někdo bere vážně. Každopádně to však skoro vypadalo, že se čínská velkoměsta stanou regulérní zastávkou hvězd na jejich asijských šňůrách.
Jenže v březnu 2008 rozzuřila čínskou vládu islandská zpěvačka Björk, která při šanghajském vystoupení zahrála skladbu Declare Independence (Vyhlaš nezávislost) a věnovala ji okupovanému Tibetu.
Čínské ministerstvo kultury prohlásilo, že zpěvačka „zranila city čínského lidu" a znovu zavedlo přísný režim při povolování koncertů. Vystoupení Oasis tak bylo předloni zrušeno poté, co se ministerstvo dozvědělo, že Noel Gallagher se v roce 1997 účastnil protibetského festivalu v New Yorku.
I jiné západní hvězdy než Dylan přitom můžou těžko soupeřit s domácí produkcí zpívanou v mandarínštině; a pro oblasti mimo velké metropole to platí dvojnásob. Na vlastní kůži to pocítili američtí rockeři Kings Of Leon, jejichž vystoupení bylo zrušeno kvůli malému zájmu. Podobný osud potkal i celou čínskou pobočku společnosti Ticketmaster, která skončila vloni v únoru.
„Jsem v Číně už osm let a věřím v tento trh," říká Steve Sybesma, který v Šanghaji pomáhá organizovat koncerty se společností Ato Ato; od roku 2003 přivezli do Číny Jamese Browna, Norah Jonesovou a Black Eyed Peas. „Chce to jen trpělivost," dodává.
