Recenze - Bob Dylan byl vždy mužem tradice. Jeho vánoční album Christmas In The Heart už ale zní, jako kdybychom ho potkali ve fantaskním filmu, kde neplatí čas.
Dylan nahrál na ryze charitativní desku v podstatě samé klasické písně a popěvky, tolikrát už zpracované na bezcenných kompilacích balených ke kafi a bůh-ví-čemu-ještě. Přesně ty kousky, při jejichž poslechu se opakovaně ptáme, jestli zrovna tohle máme o Vánocích zapotřebí.
"Jeho Bobstvo" sice vzalo mnohdy hyper-patetické zpívánky s úctou, kterou už mnozí dávno pozbyli, a nazpívalo je po svém. Ovšem v natolik krotkých aranžích, že půjdou pod vousy i Santa Clausovi z obalu Coca Coly. Neskonale potentní Dylan přijíždí s tirákem cukrovinek, které evokují pevné body našich životů. Co na tom, že pachuť je už někdy silnější než nosnost nostalgického zážitku.
Ševelení rolniček od prvních vteřin desky v člověku rozechvívá struny, které ladí jen v oněch několika dnech roku. Mimo ně zní jako rozverné vyhození z kopýtka starého pardála. Jako dochvilná, ale dotažená legrace. Sranda přestává v momentě, když se jeho písničkářská velkomožnost rozhodla veškerý výtěžek z prodeje desky věnovat k nasycení chudých Američanů v období nadcházejících Vánoc.
Vánoce v srdci nabízí Dylan jen několik měsíců po veleúspěšném uměleckém i komerčním tažení Together Through Life. Opakovaně se od něj dozvídáme, že kořeny americké hudby sají z inspiračně nevysychají půdy.
| Čtěte také: Bob Dylan si tentokrát zpívá pro sebe v mexickém baru |
Na regulérních albech ji znovu a znovu rozvíjí od píky; s nonšalancí sobě vlastní zcela mimořádně a svěže. Snad kdyby ještě žil Townes Van Zandt, měl by Dylan v neutuchajícím vyživování a kypření písničkářských tradic plnohodnotného konkurenta.
Naštěstí mladý posluchač potrpící si na to, aby sledoval něco relevantního a rockové dědky typu Dylana vnímá jako Aloise Jiráska, už dávno nemusí dilema ageismu řešit. Žijeme v době, kdy urputná snaha po novosti dostává podobný nádech jako zatvrzelé straromilství.
Blues a folková hudba jsou na úrovni klasiky, datace je irelevantní. Hraje se na nadčasovou trvanlivost písní a Dylan už napsal standardů víc než dost. Právě on dává smysl jindy přepjatému označení „žijící klasik".
V případě Christmas In the Heart nicméně zašel skutečně daleko. Ani ne tak do historie, kde už je od počátku kariéry doma, jako spíš do krajnosti obecně sdílené tradice. Jeho vánoční srdcařina se vymyká zasazování do kontextu.
Na v podstatě vedlejším a odlehčeném albu přitom nakonec paradoxně ukazuje čirého Dylana. Takového, jaký nejspíš skutečně je: oddaný sociálnímu cítění, svérázně laškující, občas trošku znuděný a rozmrzelý, ale nikdy flegmatický.
Vánočně naložen se nebojí se svým barytonem jít naproti někdy až přespříliš laskavé kapele. Přesto je naštěstí jeho dlouho neslyšený samet na mnoha místech propálený od nedopalků. Pro svéprávného Dylanova posluchače tu ale stejně bude přespříliš kýče.
Producentské alter ego Jack Frost měl evidetně mrazem prokřehlé prsty a album nechal bez jindy šmrncovního špinění. Občas se ulepený cukrkandl změní v lahodný karamel, když rozjetější hra evokuje Pogues nebo Toma Waitse, jindy je ale člověk od písňového cukroví umatlaný přespřílš.
Patnáctkou vánočních písniček a s nepřemožitelným davem Santů mě Bob Dylan zkrátka ukouloval a do Štědrého dne nechci vidět ani trochu moučkového cukru. Snad jako adventní kalendář by tahle bohulibá a posluchačsky už o něco méně přitažlivá sbírka mohla fungovat výborně.
Pro dobré zažívání doporučuju v případě Christmas In the Heart projednou dodržet konzumaci jedné písně denně. Koupí desky naopak nakrmíte ty, kterým je v neustálém shonu po jakémkoliv kousku žvance starost o kvalitu Dylanova vánočního večírku putna.
Bob Dylan: Christmas In The Heart. CD, 43 minut. Vydala firma Sony BMG, 2009.
