Hradec Králové - Nezřídka se stává, že povedený studiový produkt dostane při živém vystupování značné trhliny. Hvězdný zpěvák sípá a jeho falše bolestně tahají za uši. Že to zdaleka nemusí být pravidlem, dokázali na festivalu Rock for People tři britští frontmani.
Alex Turner z Arctic Monkeys, Brian Molko z Placebo a Kele Okereke Bloc Party. Tři charismatičtí a vokálně ojedinělí zpěváci z ostrovní kytarové scény.
Během jejich koncertů na hradecké přehlídce stálo za to poznávat, v čem tkví síla projevu a jak každý z nich dokáže - originálně - se svojí zbraní zacházet.
Leader Arctic Monkeys Alex Turner je pobledlý hubený mladík, u něhož máte chvílemi pocit, že by na pódiu nejraději ani nebyl. Zpívá s hodně chladným zaujetím a spíš pro sebe než pro davy před pódiem.
Hlasovou dokonalost a vytříbené frázování při sobotním vystoupení topil v pomalejších písních. Ale když své schopnosti předvedl v hitových rychlovkách, kterými se jako by obrátil k lidem a probudil je k životu, setřásl ze svého výkonu samoúčelnost.
Kursy sebejistoty by mladičký Turner mohl brát u symbolu britského glam rocku Briana Molka. Starší kytarový kolega, který byl se svými Placebo headlinerem posledního festivalového dne, totiž přesně věděl, co od něj publikum čeká.
Molkův naléhavý a emotivně vytříbený vokál říkal: bavte se, pódiové deprese a úzkost jsou sexy. A kdo se přišel na Placebo podívat jen tak ze zvědavosti, toho i při poslechu The Bitter End zamrazilo.
Hradecké letiště bylo jedním z míst, kde Placebo představovali novou desku Battle for the Sun a zdaleka ne všichni jejich příznivci byli s jejím obsahem plně srozuměni.
"Maminka by měla radost"
Kele Okereke šel oproti Placebu do pódiového boje se střízlivým očekáváním. Jeho Bloc Party vystupovali v pondělí v Česku úplně poprvé a samotná kapela neměla ani tušení, jak se to tu s jejich fanouškovskou základnou vlastně má.
Ale Okereke je showman, který to s davem umí, a během padesátiminutového setu dokonal proměnu nečinně přihlížejících v nové fanoušky. Hned v úvodu k němu přilétlo příznivci vyrobené tričko, což usměvavý černý zpěvák ocenil. "Když mi sem hodíte nějaké čepice, vezmu si je," vyzýval Okereke.
Nečekal dlouho a přilétla k němu bíločerná čepice s nápisem ´I love mum´. Samozřejmě ji nasadil a prohodil: "Maminka by z toho měla radost." A v dalším úsměvu ukázal ty nejbělejší zuby, jaké jste kdy viděli.
Jeho zacházení s hlasem je dočista jiné, než u tradičního pojetí indie rocku v podání bílých zpěváků. Na klávesových vlnách, které také nepatří k základním indie rockovým elementům, nese vokál do všech směrů. Jako by v pošmourných ulicích Londýna - odkud kapela pochází - spíš létal než chodil zamyšleně s rukama v kapsách.
Stejně jako Turner a Molko mohl Okereke v klidu odletět na další koncertní štace. V Čechách ukázali, že pověst, která je předchází není nezasloužená.
