Koncert je rozdělen do tří částí, každá z nich pojímá Bacha zcela po svém. Tu první zinscenoval Alan Vitouš a zaměřovala se na složku rytmickou. Tato necelá hodinka byla každopádně nejzajímavější divácky. Plné pódium bubnů (4 bubeníci), k tomu marimba a metalofon, violoncello a housle.

O koncepci koncertu čtěte ZDE.

Poněkud nepříjemné bylo, že právě s rytmem měl problém houslista Martin Zbrožek, se kterým měli co dělat i zmínění čtyři bubeníci. Zbývající část ansamblu už působila vyrovnaněji. Dan Bárta se svou jazzovou manýrou vtiskl vystoupení to, co u něj diváci asi hledali především osobitost a nový prvek, podobně tomu bylo i u Vitouše.

Ve druhé části vystoupil slovenský klávesista Marián Varga, který v krátkých variacích na Bachovská témata zhruba shrnul svou dlouholetou hudební kariéru.

Nejvíce progresivní měla být podle očekávání závěrečná část koncertu, ve které vystoupil (v pásmu s názvem Demix Bach) francouzský tvůrce eRikm, jenž se už deset let zabývá mixáží Bachova díla. To provádí pomocí DJského pultu a vinilových desek.

Bylo proto poněkud zklamání, že ani on nepředvedl nic nového. Podobné experimenty s reprodukovanou hudbou, kterými se zabývá, vznikaly již na přelomu 70. a 80 let. Po poněkud neodhadnutém začátku se jeho vystoupení proměnilo v hravou záležitost, u které se poučený divák mohl dobře pobavit.

Dá se očekávat, že dnešní koncert proběhne jinak a speciálně kvůli eRikmovi stojí za návštěvu. Informace o dnešním vystoupení naleznete ZDE.