Recenze - Ve chvíli, kdy zubní pastu pokládáte už za totálně vymačkanou, vždycky se z ní dají s úsilím dostat ještě tak dvě slušný dávky. Člověk by si to pomalu mohl pamatovat jako životní pravdu, ale s každou další tubou na to bůhví proč přichází znova.
Nástup letošního jara a léta je pozoruhodný tím, že nejexponovanější trojice bristolské scény poloviny devadesátých let se probrala k činnosti. Jestli tomu chcete říkat přenos myšlenek nebo jen budík nařízený na stejnou hodinu, je poměrně lhostejné - nicméně se to podobá apokalyptickému dni zmrtvýchvstání.
Zatímco Portishead čekali s novou deskou jedenáct let, Massive Attack se zase dokopali ke koncertování a jindy hyperaktivní Tricky se odstěhoval zpět z LA do Británie a po pěti letech natočil nové album.
Tricky - Council Estate
Knowle West Boy pojmenovaný podle ostré bristolské čtvrti, kde Tricky dospíval, představuje nejenom návrat geografický ale především stylový. Když pomineme kompaktní a unylou atmosféru jeho předposledního alba Vulnerable, která zněla jak podkres ke zpomaleným záběrům z dokumentu o vybíjení tuňáků, pak by se novinka dala obsahově strčit někam mezi Angels with Dirty Faces (byť je daleko uvolněnější a méně urputná) a hosty přeplněný Blowback (ve srovnání s ním není zdaleka tak rozdrolená).
Trickyho nenapodobitelné kouzlo spočívá v tom, jak sám sebe napodobuje, aniž se opakuje. Jestliže Third od Portishead vlastně nelogicky a zbytečně přivedlo zpátky do hry v měřítku 1:1 všechnu urputnost a emocionální zatíženost, kterou ta kapela měla ještě v roce 1997, pak Tricky je mnohem vychytralejší. Přitom vlastně nijak moc nerozšířil slovník svých výrazových prostředků.
Je to stále ten samý švindlíř, který dokola opakuje části svých starých textů v nových textech (viz Coalition) a žádná píseň mu není dost malá, aby se do ní nevešly povinné tři druhy vokálů: zhýčkaný dívčí hlas proložený macho hip-hopovým samcem a někde kolem nich se stáčí Trickyho sípavý šepot neschopný dokonalého výdechu.
K tomu patří i jeho neskrývaně zvrácená a přiznaná slabost pro „guilty pleasure" všeho druhu - na Knowle West Boy zazní coververze Kylie Minogue. Ne moc objevná, zato stejně sprostá jako originál, jen v jiném genderu.
Přestože na Knowle West Boy najdete i pár trip-hopových nejtemnějších sebelítostných esencí vyrobených podle večerního doučovacího kurzu „Tricky pro dospívající", kupodivu nepůsobí vůbec zastarale.
Ta tam je totiž vypjatá paranoia Trickyho nejobtížnějšího alba Pre-Millennium Tension. A přestože skladby Past Mistake, Cross to Bear nebo School Gates o patnáctileté těhuli musíte akceptovat ve vší - v dnešním hudebním světě dost neobvyklé - vážnosti, nesmrdí vůbec naftalínem jak fundus oblastního divadla.
Kdyby to nebyla - zvlášť u astmatika - trapná floskule, pak vyhulený kníže temnot chytá druhý dech. Když si za sebou pustíte fungl nový singl Bloc Party Mercury předznamenávající jejich srpnovou novinku a hned pak Trickyho Council Estate, okamžitě pochopíte proč.
V roce 1994 postavili Portishead i Tricky každý svou píseň na samplu od Isaaca Hayese (Glory Box a Hell Is Round the Corner). Čtrnáct let je v čudu a Portishead se toho samplu zuby drápy drží do odkrvení všech svých končetin. Knowle West Boy sama o sobě není prvotřídně geniální deska, ale v uvedeném srovnání je přinejmenším funkční, odůvodněná, charakteristická pro Trickyho a čerstvá zároveň.
Tricky: Knowle West Boy. CD, 46 minut, vydala firma Domino, 2008. Distribuce v ČR Day After.
