Rozhovor - Letošní festival Electronic Beats, který se koná tento pátek, pořadatelé poprvé organizují v prostorách pražské Archy. Divadlo se otevře ve 20 hodin, první živé vystoupení nabídne o hodinu později kodaňská čtveřice When Saints Go Machine. Po nich následuje islandský projekt FM Belfast a osmičlenná berlínská kapela Bonaparte. Vyvrcholením bude koncert německého Apparat Bandu. V jeho čele stojí dvaatřicetiletý producent Sascha Ring, který už přes dekádu patří k předním postavám tzv. inteligentní taneční hudby.
Pod jménem Apparat vydal čtyři studiové desky a nespočet EPček a singlů, které z velké většiny vyšly na jeho vlastní značce Shitkatapult. Do jeho diskografie patří i společné album s Ellen Allien nazvané Orchestra of Bubbles, které patřilo mezi kritiky nejlépe ceněné desky roku 2006; ceněná je i jeho vlastní, o rok mladší deska Walls.
V roce 2009 vydal Sascha Ring album Moderat - stejnojmenný projekt vytvořil s berlínskou dvojicí Modeselector. V témže roce se představili jako předskokani Radiohead na jejich prvním pražském koncertě.
Pod vlastním jménem se Ring do Prahy vrací po dvou a půl letech - v prosinci 2008 představil svůj Apparat Band v Roxy . V aktuální sestavě je kytarista Nackt, klavírista Ben Lauber a bubeník Jörg Wähner. O vokály se stará Apparat sám. Jeho hlas dostane velký prostor i na novém albu, které by mělo vyjít na konci léta na značce Mute.
Prý jsi během nahrávání zažíval těžké chvíle. Jak se cítíš dnes?
Ano, to je pravda. Práce ve studiu bývá náročná; člověk je tam sám a musí se potýkat se všemi problémy, kdy mu něco nejde... Může to být občas hodně depresivní. Ale teď, když už je vše hotové a zkoušíme skladby na turné, mám velkou radost a moc mě to baví.
Jak jsi tedy spokojený s výsledkem?
Když jsem byl „v procesu", pořád jsem chtěl něco předělávat. Věděl jsem o místech, která by šla vylepšit, udělat jinak. Ale můj parťák a teď i můj tour manažer mě přesvědčoval, že už je to dobré. Odjel jsem si tedy vyčistit hlavu. A když jsem se po několika měsících vrátil a poslechl si to, začal jsem si to myslet taky.
Na turné k albu Walls jsi říkal, že to není tradiční živý koncert, protože jsi během skládání nemyslel na to, že bys hrál skladby s kapelou. Jak to bylo teď?
Kdysi to bylo dokonce tak, že jsem jezdil a prezentoval svoji hudbu jen s laptopem… Finální podoba skladby má normálně osmdesát stop, což je šílený, protože jsme čtyřčlenná kapela. Kdybych produkoval skladbu s tím, že nás ji bude hrát tak málo, měla by osm stop - ale my jsme se nechtěli takhle omezovat. Prostě jsme seděli ve studiu, jamovali a moc neřešili, jak to dopadne. Netušili jsme tehdy, kolik lidí nakonec bude na pódiu. A samozřejmě nám to pak působilo problémy. Ale všechno je hotové a připravené.
Překvapuje mě vlastně, že jste jen čtyři...
Ano, jsme. Ale součástí týmu jsou ještě zvukař a osvětlovač; vnímáme to víc jako komplexní show. Každopádně, všichni muzikanti jsou po celou dobu hodně zaměstnaní, každou chvíli hrají na jiné nástroje; nechceme používat počítač, ale dát všechno naživo. A fakt je to ve čtyřech možné. Občas sice někdo hraje během jedné skladby na víe nástrojů, ale funguje to.
Je cílem téhle show lidi roztancovat, nebo je spíš chceš nechat přemýšlet?
Rozhodně to druhé. Během posledních pěti let jsem musel odehrát spoustu tanečních show. I když jsem nikdy nebyl „taneční umělec", náhodou jsem vždycky skončil v tanečním klubu. Bylo to zábavné, ale zároveň omezující - v téhle pozici musíš pořád myslet na to, že by se lidé měli hýbat a bavit. S novou deskou to nechci. Ta vystoupení budou hodně jemná a tichá. Dokonce plánujeme hrát v divadlech, kde budou lidi sedět.
Změnily se během těch let tvoje mety? Hledáš teď v hudbě něco jiného než kdysi?
Ani ne, vždycky jsem v hudbě hledal nové zvuky a nové výzvy. Samozřejmě se změnil můj vkus; před pěti lety jsem byl víc orientovaný na elektronickou hudbu. Dalo se zde neustále nacházet něco nového, generovalo to nové zvuky; to jsem měl hodně rád. Ale myslím, že dneska už je skoro všechno nalezené. Proto mě teď baví spíše staré přístupy nahrávání, znějí víc organicky a lidsky. V tom je asi rozdíl. Způsob přemýšlení mám ale stejný - snažím se nalézat něco nového.
Co tedy pro tebe v současné době znamenají technologie?
Je to prostředek, jeden z nástrojů. Když jsem začal tvořit hudbu, byl to základ, protože jsem dělal čistě elektronickou hudbu. Ale dneska, jak jsem říkal, je to „jen" jeden z nástrojů.
Myslíš, že technologie formují lidi, nebo je to naopak?
To je jako ta otázka o slepici a vejci. Je pravda, že technologie stále více diktují životní styl lidí, v současné době se na ně hodně spoléháme a každý z nás je na nich nějakým způsobem závislý. Možná to je další důvod, proč se teď od nich snažím trochu vzdálit. Většinu svého života jsem strávil s počítači. Kdyby počítače najednou zmizely, ztroskotal by celý můj způsob komunikace. Ne že bych chtěl začít psát dopisy, jako kdysi.. Právě teď jsem v přírodě, na výletě na motorce. Tím chci říct, že se snažím život vybalancovat, abych nebyl technologiemi pohlcený.
Čemu se budeš věnovat po návratu z turné?
Jediný plán, který teď mám, je další spolupráce s Modeselektor. V zimě chceme odcestovat na nějaké hezké teplé místo, tam se zavřít a pracovat na nové společné hudbě. Do té doby se produkování věnovat nechci.
Praha bude jednou z prvních zastávek turné...
Vždycky jsem měl Prahu rád, pokaždé jsem se tu setkal s velmi dobrým publikem. Lidé tu znají hudbu; řekl bych, že jsou v tomhle směru vzdělaní. A zároveň je to pro nás snadno přístupná destinace, co se týče cestování - protože s sebou povezeme spoustu věcí včetně klavíru, dáváme přednost tour busu před létáním.
