První řada Hry na oliheň přišla v době, kdy jihokorejská kinematografie prorážela mantinely festivalového publika a přesvědčovala o svých kvalitách i většinového diváka. Úspěch snímku Parazit v roce 2019 ukázal, že návykové žánrové směsi z jihoasijské země nebaví jen na akcích v Cannes či Karlových Varech, jako tomu bylo v předchozích dvou dekádách, ale umí mluvit mezinárodním jazykem. Už proto, jak dovedou napínavé thrillerové koncepty spojit s humorem, nadsázkou a také sociální kritikou.
Nyní se Hra na oliheň vrací o dost hlučněji. Známé geometrické symboly a postavy v růžovém nešlo před premiérou druhé řady, kterou lze vidět už také na českém Netflixu, minout. Míhaly se všemi zákoutími internetu, přítomné byly třeba i na MMA turnaji organizace Oktagon v pražské O2 areně. A podobně na sílu působí i celá nová řada.
Koncept dětských her na život a na smrt nebyl nikterak původní. Šlo o drsnější verzi reality show typu Survival, zjevnou inspirací mohla být jak sága Hunger Games, tak japonský snímek Battle Royale, který uměl s podobnou razancí útočit na emoce a překvapovat nekompromisností, s jakou v něm umírali obyčejní lidé - a ke všemu nezletilí.
Tvůrci Hry na oliheň to ale vše zabalili do dostatečně přitažlivého a nápaditého designu. Dobře též vyzdvihli absurditu celého podniku, který lidi v tíživé finanční situaci přiměje s vidinou astronomického zisku v řádu desítek miliard wonů, což je tamní měna, dobrovolně zůstat a pokračovat v další hře, kde jde doslova o všechno. Tedy o život.
V nové řadě leží tajuplná organizace, která hry pořádá, celé řadě lidí v žaludku. Předchozí vítěz necítí, že by mu hromada peněz patřila, a chce se především pomstít těm, kteří onu zvrhlou záležitost vymysleli.
Bývalý kriminalista, jenž se k celé věci také připletl, zase touží, aby se dořešila bolavá místa z minulosti. A tak v prvních dvou epizodách hrdinové především pátrají, i když už tady se setkáme přinejmenším s jednou fatální hrou: takzvanou ruskou ruletou.
Brzy se ale seriál překlopí do podoby, která variuje původní koncept. Tvůrci opět představují silné, zapamatovatelné charaktery, přejí outsiderům, ale předhazují publiku také namyšlené floutky. Ti nás sice štvou, i tak nicméně toužíme vidět, jak se zachovají napříště.
Jenže to, co může fungovat u skutečné reality show a bavit diváky jednu řadu za druhou, je v seriálové tvorbě přece jen málo. Druhá řada tak sice představuje důkaz zručnosti jihokorejských tvůrců, kteří umí natočit podmanivé dílo, také už však jde o nastavenou kaši, navíc působící spíše jako návnada na závěrečné, třetí pokračování. Představují se nové postavy, operuje se na více dějových liniích, hrdinové tráví více času machinacemi a debatami o tom, zda hrát, či nehrát.
Seriál nebyl ani původně nějak pronikavou kritikou. Nadsazenou metaforu fungování kapitalismu a kritiku současné společnosti rozhodně mnohé jihokorejské tituly včetně Parazita zpracovaly rafinovaněji. Tentokrát už se ale vlastně tento kritický osten vytrácí, vše už jsme viděli, a tvůrci se spíše soustřeďují na osobní osudy jednotlivých protagonistů.
Stále tu zbývá dost prostoru oblíbit si ty, kteří se vzchopí a překonají vlastní strachy i traumata, nebo fandit stařence, která přežila korejskou válku a jednu z her hrála celé dětství - jen místo kamínků s kulkami.
Další napětí přináší fakt, že hraje někdo, kdo už tím - byť v trochu jiné podobě - prošel. A že navíc o jeho zapojení vědí další lidé snažící se zjistit, kde se nachází dějiště hry. Senzace se tedy neopakuje, druhá Hra na oliheň je jednohubka na vánoční prázdniny, nic víc.
Těm, kdo by chtěli vidět neotřelé zacházení se známým formátem po korejsku a mají rádi kuchařské reality show typu MasterChef či Iron Chef, ale Netflix v těchto dnech nabízí ještě něco jiného.
Pořad nazvaný Outsideři proti mistrům: Bitva kulinářských kast si také půjčuje známé prvky ze všech úspěšných kulinářských show. Ale dává jim náboj už tím, že proti sobě soupeří michelinské hvězdy s kuchaři, kteří na podobný úspěch teprve čekají, nebo přímo s "hobíky", kteří se naučili vařit třeba podle komiksů.
Efekt tohoto nespravedlivého sociálního aspektu navíc autoři posilují tím, že podobně jako ve Hře o oliheň se tu porotci s nikým nemažou, vyhazuje se po desítkách za sebemenší chybičku, kombinují se všechny oblíbené disciplíny z jiných kuchařských show.
Výsledek je chytře vystavěný, zábavný, nápaditý a prudce návykový. Není čas na zbytečnosti, pravidla hry se mění v průběhu jednotlivých epizod, přitom se z díla nevytrácí ani dojemné chvilky a lidskost. Jihokorejci zkrátka umí nasadit smrtící tempo i v pořadu o vaření.
Seriál
Hra na oliheň II
Tvůrce: Dong-hyeok Hwang
Druhá řada je na Netflixu s českým dabingem i titulky.
