Když v roce 2010 udělal list MF Dnes anketu o nejlepší českou desku prvního desetiletí nultých let, vyhrálo ji Futuretro od pražské skupiny Tata Bojs. Jako jedni z prvních u nás propojili kytary s elektronikou a zároveň si udrželi svůj typický humor v textech, založený na slovních hříčkách.
"Tehdy se chodilo na taneční kapely jako Liquid Harmony, ale i na underground typu Už jsme doma, Dunaj nebo Psí vojáci. My jsme se snažili oba světy propojit," odpovídá bubeník a zpěvák Milan Cais na otázku, v čem podle něj bylo Futuretro z hudebního hlediska výjimečné.
"Pořád šlo o poprockové písničky, ale s elektronickým kořením a tanečním přesahem. Asi proto se k nim lidi i dneska vrací. My přitom s elektronikou tehdy vůbec neuměli, studovali jsme návody a smyčky dávali dohromady hodně neuměle. Je to vlastně taková elektronicky naivní deska," dodává.
Setkání s klukem z Kopřivnice
Futuretro je v diskografii Tata Bojs čtvrtá deska, ovšem první pro velké vydavatelství; firma Warner Music se svým tehdejším "skautem" Michalem Mákou se ostatně dostala i do textu pozdější písničky Pěšáci.
Těsně před nástupem do nahrávacího studia v létě 1999 to však spíš než na úspěch vypadalo na debakl.
Čtrnáct dní před termínem se totiž kapele omluvil producent a zvukař Milan Cimfe ze studia Sono, s nímž měli Tata Bojs desku natočit, a oznámil, že odjíždí na dovolenou na vodu. Na poslední chvíli odpadla i náhrada v podobě dalšího zvukového inženýra ze Sona Andreje Laža.
"Řekli nám, že ve studiu s námi nakonec bude 'takovej mladej kluk z Kopřivnice'. Pro nás to byl šok, osobně jsem se s tím dost špatně srovnával. Půl roku příprav - a najednou budeme točit s někým, koho neznáme?" vzpomíná Cais.
Z kluka z Kopřivnice se vyklubal producent Dušan Neuwerth, s nímž si skupina ve studiu nečekaně rychle porozuměla.
Milan Cais i baskytarista Tata Bojs Mardoša se shodují, že právě setkání s ním byl jeden z nejdůležitějších momentů spojených s dobou okolo Futuretra. Vzájemné sympatie daly vzniknout velkému přátelství i hudební spolupráci, která trvá do dnešní doby.
Jak Milan Cais připomíná, na Futuretru není mezi písničkami jediná pauza. Mezery mezi skladbami vyplňují samply z oblíbených francouzských komedií, cizojazyčná recitace (v písni Ramínka členové kapely čtou z učebnic němčiny, angličtiny a francouzštiny) anebo kousek z rozhovoru pro pořad České televize Dobré ráno.
Když Mardoša posluchačům sdělil, že podstatou písně Toreadorská otázka je věta "Býk či nebýk, to je to, co tu běží", moderátor se zasmál a zrekapituloval, že "to je ta poetika, se kterou pracují Tata Bojs". Věta včetně moderátorova nádechu pak písničku na albu korunuje.
"Koncept propojování skladeb pomocí samplů se nám tehdy moc líbil, inspirovaly nás kapely jako třeba Big Audio Dynamite nebo Public Enemy, jejichž desky zněly jako přelaďované rádio," poznamenává Mardoša.
Ten si v písničkách Oba dva a Geometrická vtipně pojmenovává osobní problémy: text "On bude strana a, jak to tak bejvává, ty zas úhel gama, abys nebyla sama, já budu strana b, co taky naléhá na tebe" napovídá, že v usilování o současnou manželku Báru tehdy nebyl sám.
Stojíme na pódiu a nemáme nástroje
Na vyznění alba měl velký podíl Marek Doubrava, jenž s Tata Bojs začal koncertovat ještě jako student gymnázia. "Marek s námi do té doby hrál čistě jen jako kytarista a flétnista, ale na Futuretru se rozvinul jeho hudební multitalent," vzpomíná Mardoša.
Doubravovo království tehdy představovaly obří a staré analogové varhany značky Vermona, jejichž zvuk Futuretro charakterizuje.
Doubrava si vzápětí vybavuje momenty, kdy na koncertech v bouřlivém závěru písničky Oba dva brnkal na Vermonu motiv české hymny. "Byl to odkaz na Jimiho Hendrixe, který hrál během koncertu americkou hymnu. V tom bordelu to ale nikdo nemohl poznat," usmívá se.
Tata Bojs a Futuretro
- Tata Bojs založili v roce 1988 kamarádi ze školy Milan Cais (zpěv, bicí) a Mardoša (Marek Huňát, baskytara).
- Album Futuretro se natáčelo v létě roku 1999, vyšlo v únoru 2000.
- Písničky (Ramínka, Vesmírná, Lasičky, Toreadorská otázka, Duševní, Geometrická, Maličká, Žluté křeslo, Prométheus, Jednotka času, Oba dva) kombinovaly kytarový pop a elektronickou hudbu.
- Na albu zpívala Klára Nemravová, která se pak na dalších šest let stala neustálým" hostem kapely.
- Hostovali na něm také členové skupiny Hm… tehdejšího kytaristy a klávesisty Marka Doubravy, kteří spolu se stávajícími členy Tata Bojs a Klárou Nemravovou vystoupí na turné Futuretro 2017.
Termíny turné: - 16. 11. Jablonec (Eurocentrum)
- 18. 11. Ostrava (Důl Hlubina, vyprodáno)
- 25. 11. Plzeň (Depo 2015)
- 26. 11. Brno (Sono)
- 29. 11. Praha (Palác Akropolis, vyprodáno)
- 6. 12. Praha (Roxy, vyprodáno)
- 13. 12. Praha (Divadlo Archa, přidaný koncert)
- 14. 12. Praha (Divadlo Archa, vyprodáno)
Markovi bylo v době natáčení Futuretra jedenadvacet. Na rozdíl od o pár let starších a zkušenějších spoluhráčů Caise a Mardoši zvýšenou marketingovou i koncertní aktivitu po vydání alba v zimě roku 2000 špatně snášel. S Tata Bojs se proto dohodl na odchodu.
"Zpětně mám pocit, že jsem tehdy končil pozdní pubertu," říká. "Studoval jsem na konzervatoři a snažil jsem se dělat hudbu racionálně. Zdálo se mi, že jsem jen ve vleku dění, že do ničeho aktivně nezasahuju. A tak jsem se rozhodl, že aktivně vstoupím do života a zbavím se té největší věci - hraní s Tata Bojs."
S kapelou nicméně zůstal dodnes v kontaktu, připravuje pro ni například aranže pro koncertování s orchestrem. A na turné k Futuretru se těší, během sedmnácti let prý z tehdejších písniček nezapomněl vůbec nic. "Prsty samy dělají, co mají, jsem z toho docela překvapený," říká.
Futuretro bude kapela na turné přehrávat od začátku do konce, nevynechá ani písničku. Nyní hudebníci rozmýšlí, které party z tehdejších nápady napěchovaných skladeb zahrají naživo a co pustí z počítače. Živé provedení - včetně hry na repasované varhany Vermona - by však podle Milana Caise mělo převažovat.
Tedy pokud nenastane situace, která se mu prý nedávno vyjevila ve snu: "Zdálo se mi, že jsme se nestihli sejít na zkoušku. Stáli jsme na pódiu velkého stadionu, před námi opona a já si říkal: děj se vůle boží. Pak se opona zvedla a ukázalo se, že na stadionu nejsou skoro žádní lidé. Ale ani my jsme neměli nástroje, nikde žádná světla, zkrátka fiasko."
