Sedmačtyřicetiletý režisér a scenárista Rudolf Havlík po plejádách romantických komedií změnil žánr. Vzpomněl si na první film, který viděl v dětství, a zeptal se, co by se stalo, kdyby E. T. mimozemšťan místo Texasu přistál na Moravě. Havlík na otázku odpovídá snímkem, jenž vlastně říká, že by se nestalo nic.
Franta je místní pankáč, který to na svatební veselce jako obvykle trochu přežene s pitím. Když v noci usedne za volant traktoru vybaveného cedulí Just Married a plechovkami přivázanými za valníkem, sebe ani podobně upraveného kolegu nedoveze dál než na pole kousek od slavnosti. K jejich smůle přesně na místo, kam každou chvíli přistane létající talíř.
František tak získá mezigalaktického návštěvníka, jenž si potřebuje vypůjčit jeho tělo, aby mohl zase odcestovat zpět.
Odtud dál už si lze klást všemožné otázky. Proč ufoun potřebuje cizí tělo, které neumí ani pořádně ovládat, a nepohybuje se po vsi v běžné podobě? Mohly by to být mimikry, ale takhle především tvůrci ušetří za efekty a vše mimozemské obstará Jakub Prachař v roli Franty, který se od tohoto okamžiku potácí okolím, jako kdyby jej stihla křivice nebo kdyby zapil pivo nějakými prášky. A u toho vydává srandovní zvuky.
Ještěže Frantu doma čeká bezvadná žena, která má pro jeho výstřední chování pochopení, protože tento "model" se zase tak neliší od toho, jak se ten přerostlý kluk v dospělém těle choval normálně.
Je pravda, že zprvu ryze fyzická komika předčí většinu humoru v Havlíkových dřívějších romantických komediích. Vesnice plná figurek a opilců je bezpečnější terén než Praha, do níž autor ve snímku Prezidentka z roku 2022 zasadil fiktivní českou prezidentku a šarmantního dokonalého skromného vdovce, který se do ní zakouká.
Zatímco tyto pokusy psát opravdové postavy vždy dopadaly tragicky a byly plné sexistických i jiných stereotypů, ve vesnickém figurkaření je Havlíkovi o poznání lépe.
Tereza Ramba hraje silnou rozhodnou ženu, která domnělého opilce Frantu sice sekýruje, ale vlastně má pro něj pochopení. Tento pár nakonec spolu s fanatikem do vesmíru Blažejem a dívkou, jež se ve vesnici zjeví, aby vyšetřila mimozemskou záhadu, představuje to nejromantičtější, co se v režisérově tvorbě dosud objevilo.
Aby nedošlo k mýlce: stále se pohybujeme v situaci, kde je vrcholem situační komiky Erika Stárková v roli policistky, co rozdává ostřejší facky než Helena Růžičková. A vrcholem té slovní průpovídky typu: "Tady nic není, tady je Brno." Případně Frantův komentář při pohledu na pozadí své milé: "To je moc hezký dvoulalokový útvar."
Jinak je Franta mimozemšťan především snímek, který ze základní premisy o návštěvě z jiné planety nedovede vykřesat nic ani vzdáleně podobného ději.
Mladík Blažej vybavený dalekohledy a znalostmi souhvězdí i černých děr se potuluje vsí, starostovi či komukoli dalšímu neustále vykládá, že jsou tu mimozemšťané, což ale nikoho nezajímá. K tomu, aby se našinec zvedl od karet a od piva, je podobná informace bohužel málo. A tak se snímek cyklí v epizodách, které stále dokola pracují s tím, jakou povahu mají místní.
Leoš Noha hraje nonstop vytočeného statkáře. Neustále nadává, že mu něco zničilo střechu a kdosi mu dělá kruhy na poli.
Starosta v podání Vasila Fridricha má největší obavu, aby nepřišla kontrola z Evropské unie, protože cisternu, na kterou dostali dotace, někdo ukradl a dal do sběru. A tak dále.
Jsou to vtípky na cosi jako českou náturu, ale velmi líné. Spokojí se s málem. A především přestávají fungovat, když vidíme a slyšíme jejich už patnáctou variaci.
Ve snímku sice neustále někdo tvrdí, jak je celá vesnice plná mimozemšťanů, ale tvůrcům se bohužel moc nedaří vytvořit jakýkoli přesvědčivý skanzen podivínů. Naopak všichni jsou tu celkem normální a z narážek na lecjaké společenské i individuální nešvary nic zajímavého nevzniká.
Film je pravým opakem klasických konvencí žánru sci-fi o střetu s mimozemskou civilizací. V zápletkách těchto děl buď dochází k tomu, že si přítomnost ufounů všichni uvědomují až moc dobře, neboť jde o život či rovnou zkázu planety. Případně se hrdinové snaží mimozemského jedince ukrýt před představiteli bezpečnostních složek, kteří ho touží rozřezat a rozpitvat.
Franta mimozemšťan stojí na tom, že většinu snímku se protagonista svým bizarním hlasem snaží všechny přesvědčit, že je mimozemšťan. O totéž usiluje Blažej, případně později další postavy. Ale jako odpověď stále dokola zní jen blahosklonné "tovížejo", doprovázené pomyslným poklepáním na čelo.
Je to vlastně ideální návod, jak se vypořádat s traumatickým faktem, že planetu navštívili inteligentní tvorové z vesmíru. Stačí nad tím mávnout rukou a poklepat si na čelo. Nač si dělat starosti s něčím vědeckofantastickým.
