Recenze: Nový film Zlatý podraz se řadí mezi nejlepší česká sportovní dramata

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
25. 10. 2018 19:02
Zlatý podraz režiséra Radima Špačka je spíše výpravný basketbalový film než historické drama. Vypráví o úspěchu podceňovaného týmu a natočený je se zručností hollywoodských titulů.
Nastupující komunistický režim není démonizován, jak české historické snímky mívají ve zvyku. Je vylíčen v žánrové zkratce.
Nastupující komunistický režim není démonizován, jak české historické snímky mívají ve zvyku. Je vylíčen v žánrové zkratce. | Foto: Falcon

Míč udeří o palubovku tělocvičny. Přidávají se další a další balony. V tom staccatu nezní zdaleka jen vůle trénovat a dostat československý basketbalový tým na mapu Evropy. V tom strhujícím rytmu do podlahy buší především touha vzepřít se nespravedlivému toku dějin.

Foto: Falcon

Snímek Zlatý podraz režiséra Radima Špačka, který ode dneška promítají kina, se řadí mezi nejlepší tuzemská sportovní dramata. Pravdivý příběh týmu, který mezi lety 1938 a 1951 bojoval nejen s basketbalisty Švýcarska, USA či Sovětského svazu, ale také s nástrahami hned dvou nedemokratických režimů, je v mnoha ohledech především žánrovým filmem. Má tempo i napětí sportovních snímků, naplňuje oblíbenou formuli o outsiderech, kteří dřou a - skoro - všem to po zásluze natřou. Tvůrci zachycují dynamiku basketbalového mače a navíc využívají toho, že příběh podceňovaného týmu má oporu v realitě.

Když za dramatických okolností nacistického výslechu zemře trenér československých basketbalových nadějí Jaroslav Valenta, jeho píšťalku přebírá kapitán František Prokeš. Ten se nemusí utkat jen s novou zodpovědností nad mužstvem, ale také s otcem, který coby bývalý ministr prvorepublikové vlády chce ze syna mít něco pořádného - spíše právníka než kluka, co se honí za míčem.

Na mistrovství Evropy do Ženevy tým doprovází hrst hlíny z věznice, kde jim zemřel trenér, a také manažer - či lépe řečeno funkcionář - Hrabal, který pro své svěřence najde výhodné ubytování. Ve vykřičeném domě. A tak se jeho "zaměstnankyně" stávají fanynkami československého mužstva a podceňovaný tým veze domů zlatou medaili. Jen František musí za hranicemi nechat dívku, do které se zamiloval.

Radim Špaček se scenáristy Jakubem Bažantem, Jiřím Závozdou a Kristinou Nedvědovou pracují s prvky milostného i sportovního dramatu. Dějiny do tohoto osobního příběhu vstupují nenásilně, byť samotná povaha historie je násilná až až.

Režisér Špaček umí pracovat s detaily. Třeba když si kapitán mužstva bojujícího o medaile musí přelepit roztrženou botu páskou, neboť na náhradní zjevně nejsou peníze, taková drobnost vypoví o situaci a době více než spousta slov.

Zlatý podraz je místy strhující drama o úspěchu podceňovaného týmu, režírované se zručností, kterou obvykle mívají spíše hollywoodské filmy. Jen nesměřuje k jednoznačnému happy-endu. Ne vždy sice obratně kličkuje mezi milostnou a sportovní linkou, Špaček však umí vystihnout atmosféru pomocí obrazu, hudby, střihu. Přitom se vyhýbá přílišnému patosu.

Zlatý podraz není komplexní historické drama, nýbrž výpravný žánrový příběh, který rovnou měrou dávkuje radost i tíseň. | Video: Falcon

Nastupující komunistický režim není démonizován, jak české historické snímky mívají ve zvyku. Je vylíčen v žánrové zkratce. Stačí vhodný úhel kamery, vynalézavě vybraná hudba a tvůrci mimoděk komentují hrozivou povahu doby, aniž by ji divákům neustále předhazovali pod nos.

Neplatí to stoprocentně, ale zkratkovitá gesta odvahy i slabošství se snáze přijímají v žánrovém filmu než v dramatech, která touží především předat dějinné poselství. Třeba věta "Proti Sovětskému svazu my nikdy protestovat nebudeme", kterou funkcionář Hrabal v roce 1951 zhatí naděje českého týmu na podání regulérního protestu a na možnost dalšího zlatého vítězství, je efektním symbolem uprostřed ryze sportovních emocí.

Zlatý podraz

Režie: Radim Špaček
Falcon, distribuční premiéra 25. října

Zlatý podraz není komplexní historické drama, nýbrž výpravný žánrový příběh, který rovnou měrou dávkuje radost i tíseň. Film o malosti i velikosti, jenž končí temnými tóny. Tóny hymny, která tu zní ve znepokojivě industriální podobě. Jímavý hlas zpěvačky podkreslují drtivé beaty, drtivé podobně, jako když basketbalové míče driblují o podlahu.

Že snímek mnohé vynechává či nechává nedořečené? To je mnohem spíše kvalita filmu, který není učebnicí dějepisu. Byť se milostnou zápletkou prodírá méně zručně než mezi protihráči, značnou část své stopáže míří přímo na koš.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 5 hodinami

Po střelbě v Liberci zemřela žena, muže lékaři převezli do nemocnice

Po střelbě v Liberci podlehla žena na místě zraněním, muže lékaři resuscitovali a přepravili do nemocnice. Uvedl to mluvčí zdravotnické záchranné služby Michael Georgiev. Případ si převzali krajští kriminalisté. Televize CNN Prima News uvedla, že zemřel i zraněný muž.

"Mohu potvrdit, že na místě byly dvě osoby. Žena byla několik desítek minut resuscitovaná, ale resuscitace byla bohužel neúspěšná, utrpěla zranění neslučitelná se životem," uvedl Georgiev. "Druhým pacientem byl muž, který byl také několik desítek minut resuscitován, tato resuscitace byla úspěšná a pacient byl transportován do liberecké nemocnice na traumacentrum," řekl mluvčí záchranky. Podle Primy muž zemřel po převozu do nemocnice.

Událost se stala v Rudolfovské ulici v neděli odpoledne. Policie informovala o zásahu s tím, že nebezpečí osobám v okolí nehrozí. Kriminalisté příčiny a okolnosti střelby na místě vyšetřují.

Zdroj: ČTK
Další zprávy