Úmrtí ve středu oznámila agentura AFP s odvoláním na tamního ministra kultury Daria Franceschiniho. "Sbohem, Monico Vittiová, sbohem, královno italského filmu. Dnešek je opravdu smutný den, odešla velká umělkyně a velká Italka," napsal ministr.
Monica Vittiová se narodila roku 1931. K herectví našla cestu za druhé světové války, kdy příbuzné bavila loutkohrou. "Když začalo bombardování, museli jsme do krytu. S mým mladším bratrem jsme improvizovali loutková představení, abychom ostatní pobavili," vzpomínala.
Po válce vystudovala herectví v Římě. Před kamerou poprvé stanula v polovině 50. let, s Antonionim začala spolupracovat roku 1957, kdy nadabovala postavu v jeho raném filmu Výkřik. Opravdu prorazila tři roky nato v Dobrodružství, slavném příběhu lásky a odcizení. Ztvárnila Annu, která s milencem, kamarádkou a přáteli vyráží na jachtě navštívit opuštěný ostrov. Tam však protagonistka záhadně zmizí a společnost se ji vydává hledat.
"Člověk, který se nebojí neznámého ve vědě, strachuje se neznámého v duši," řekl Antonioni ve snímku o lidech, které netrápí nouze, nýbrž hlubší pocit existenciální prázdnoty. Ztrácejí půdu pod nohama a jsou odcizeni sami sobě.
Film získal Cenu poroty na festivalu v Cannes a jeho úspěch vedl Antonioniho k tomu, že vzápětí natočil tři další stěžejní snímky Noc, Zatmění a Červená pustina z roku 1964. Antonioni částečně vycházel z italského neorealismu, silně však pracoval s kompozicí záběrů a druhým plánem.
"Vždy jsem chtěl, aby moje postavy nesly svou minulost v sobě, i když není vidět. Chtěl jsem, aby v nich byla natolik silná, že si je nedokážeme představit bez jejich fyzického a sociálního kontextu, i když je sledujeme v prázdném prostoru," říkal filmař.
V jeho Noci účinkovala Monica Vittiová po boku Jeanne Moreau a Marcella Mastroianniho, v Zatmění hrála s Alainem Delonem a v Červené pustině se objevila vedle Richarda Harrise.
V té době měla s Antonionim také vztah, ten však skončil, když jí bylo 35 let, a s ním i vzájemná spolupráce. "Měla jsem nesmírné štěstí, že jsem mohla odstartovat kariéru po boku někoho tak talentovaného, oduševnělého, plného života a nadšení," vzpomínala roku 1982 v italské televizi.
Od té doby účinkovala Monica Vittiová v několika desítkách filmů či televizních seriálů. K těm známějším patří Drama žárlivosti od režiséra Ettora Scoly. Ztvárnila v něm svůdnou květinářku, kvůli níž postava Marcella Mastroianniho podvádí manželku.
Filmem Lásko má, pomoz mi začala spolupráci s hercem a režisérem Albertem Sordim, se kterým vytvořila úspěšnou komediální dvojici. V režii Maria Monicelliho zpodobila v komedii Dívka s pistolí ozbrojenou sicilskou ženu, která přijíždí do Anglie, aby našla proradného milence a pomstila svou čest. V politické komedii Šantánová Nini hrála anarchistickou zpěvačku a tanečnici.
Roku 1974 ji renomovaný surrealista Luis Buñuel svěřil menší roli v Přízraku svobody. V 80. letech se začala uplatňovat také jako scenáristka a režisérka. Francouzský ministr kultury Jack Lang jí udělil Řád umění a literatury. Roku 1984 navštívila Monica Vittiová filmový festival v Karlových Varech.
Na veřejnosti naposledy vystoupila v roce 2002 při pařížské premiéře muzikálu o zvoníkovi od Matky Boží. V posledních letech trpěla Alzheimerovou chorobou, dodává italská agentura ANSA. Od roku 1973 herečka žila s klavíristou a skladatelem Robertem Russoem, který její úmrtí potvrdil tuto středu.
