O úmrtí v sobotu odpoledne informoval server irozhlas.cz s odvoláním na Blahoslava Mikoláška z léčebny dlouhodobě nemocných v pražských Vršovicích, kde herec trávil poslední roky života. Zprávu o úmrtí později potvrdil jeho kolega a bývalý ředitel Hudebního divadla Karlín Ladislav Županič. "Volala mi paní Vlková, jeho manželka, že dnes ráno odešel," řekl.
"Byl velmi aktivní i ve vysokém věku, ještě po pětaosmdesátce hrál tenis a užíval si velká rodinná setkání," napsal server. Fiala se tenisu věnoval od dospívání, chvíli dokonce závodně za Lokomotivu Praha. "Myslím si, že to sehrálo velikánskou roli, mám naběháno hodně kilometrů," říkal muž, který se pro tento sport nadchl už v rodné Ostravě, kde sbíral míčky rodičům Ivana Lendla.
Karel Fiala za nacistické okupace nemohl dokončit gymnázium, tak se po otcově vzoru vyučil kominíkem. Rád si ale zpíval, až ho jednou při vymetání na střeše hudební školy zaslechl profesor. "Synek, pojď sem," zavolal prý na něj osudově. "Nabídl mi, abych k němu chodil. Byl jsem šťastnej jako blecha. Dvakrát týdně hned po směně jsem se vykoupal a mazal k profesorovi. Za rok mě připravil na konzervatoř," vyprávěl Fiala časopisu Vlasta.
Koncem 40. let vystudoval zpěv na pražské konzervatoři a posléze na AMU. Začínal v operním souboru Národního divadla, tam mu ale kariéru zhatila tréma. "Dokud jsem stál, byl jsem celkem suverén. Ale pak jsem měl vzít Mařenku kolem ramen, usednout s ní na lavičku a zpívat Věrné milování. Trémou se mi najednou roztřásla noha a na dřevěné podlaze to vibrovalo a nešlo to zastavit," popsal Fiala své zkušební vystoupení v roli Jeníka v Prodané nevěstě, po němž bylo jasné, že se operním pěvcem nestane.
Od poloviny 50. let zato s přestávkami působil v Hudebním divadle Karlín, kam ho angažoval Oldřich Nový. "Byl to nesmírně noblesní pán a ihned jsme si padli do oka," vzpomínal na Nového Fiala, jenž v Karlíně zpíval hraběte Danila v Lehárově operetě Veselá vdova nebo Tonyho v Bernsteinově muzikálu West Side Story.
Již roku 1956 se objevil na plátně ve filmovém přepisu Smetanovy opery Dalibor, kterou natočil Václav Krška, dále účinkoval ve známé pohádce Dařbuján a Pandrhola nebo dramatu Povodeň, obou od Martina Friče, a především roku 1964 ve westernové parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera. Hrál v něm hrdinu bez bázně a hany, který je však ve skutečnosti obchodním cestujícím s limonádou.
Režisér Oldřich Lipský roli původně zamýšlel pro Jiřího Kodeta, nakonec připadla Fialovi. Ten ve snímku pouze hrál, zpěv přenechal tehdy začínajícímu Karlu Gottovi, přestože Fiala běžně pěl v karlínském divadle.
"Na limonádníka vzpomínám rád, nevadí mi, že mi ho lidé přišpendlili na celý život," komentoval Fiala zdánlivé prokletí role, která mu "změnila život profesně i finančně", jak říkal. "Dodnes nevím, jestli byla lepší jediná superrole, nebo hodně průměrných. Beru to jako osud," dodával muž, jemuž podle manželky Věry Vlkové po uvedení filmu chodily "denně krabice dopisů, žádostí o fotku i milostných návrhů, byly i návštěvy, které přišly až domů", jak řekla Večerníku Praha.
Coby představitel Limonádového Joea Fiala ještě desítky let dostával také pozvání na kovbojské slavnosti. Koncem 90. let například na slavnost Country opera v brněnském International business centru přijel do sálu na koni a divákům zpíval ze sedla.
Filmové zpracování "koňské opery", které dnes lze za 59 korun přehrát na webu Dafilms.cz, v kinech zhlédlo 4,5 milionu diváků. Další miliony se bavily při nesčetných reprízách v televizi.
Seriál povídek o "ideálním westmanovi" psal scenárista Jiří Brdečka původně pro časopis Ahoj na neděli. Divadelní jeviště spatřil "limonádník" poprvé roku 1944 se Zdeňkem Řehořem v titulní roli. O 11 let později měl premiéru v Divadle estrády a satiry, dnešním ABC, v režii pozdějšího tvůrce filmu Oldřicha Lipského.
Komunistický režim původně nechtěl vznik snímku "imperialistického žánru" dovolit, nakonec ale parodie cenzurou prošla. Scenárista Brdečka přitom filmové westerny znal jen z tajných projekcí. "Nebo si je pamatovali z filmů za války, ale jinak se na ně mohli podívat jen na fotografiích. Podle nich i stavěli scény, jiný zdroj neměli," řekla Hospodářským novinám scenáristova dcera Tereza Brdečková.
"Když jsem v polovině 50. let seděl v ABC v hledišti, díval se na Cortése, poslouchal Orchestr Karla Vlacha a sledoval Jaroslavu Adamovou či Stellu Zázvorkovou, která s ní roli arizonské pěnice Tornádo Lou alternovala, nenapadlo mě, že se k tomuto příběhu někdy vrátím," říkal Fiala.
V dalších letech dostával příležitosti hlavně v televizi, přesto se ještě dvě dekády pohyboval před kamerou. Účinkoval v Šíleně smutné princezně z roku 1968, válečném Mostu u Remagenu, menší roli komtura měl také v Amadeovi režiséra Miloše Formana. "Byl to jen sedmiminutový výstup, ale točit s tak skromným a milým režisérem byla opravdová radost," řekl Fiala časopisu Instinkt.
Od roku 1947 byl herec členem komunistické strany, z té však po invazi vojsk Varšavské smlouvy vystoupil, což mu další angažmá zkomplikovalo. Roku 1988 se stal zasloužilým umělcem.
Z karlínského divadla odešel počátkem 90. let, kdy si stejně jako část souboru nepadl do oka s novým ředitelem.
"Nový šéf začal na zavedenou operetní a muzikálovou scénu prosazovat operu. Byli jsme s Věrou mezi těmi, kdo proti němu podepsali petici, a dostali jsme výpověď. Na vrátnici divadla pověsili naše fotografie s tím, že nesmíme dovnitř, ani pro své věci. Věra to hodně oplakala," vylíčil Fiala pro časopis Vlasta.
Jezdil pak na zájezdová představení a vystupoval coby host na různých scénách. Do Karlína se vrátil roku 2010 a rozloučil se v novém nastudování Limonádového Joea coby starý otec Kolalok. Toho hrál již o devět let dříve v pražském Divadle ABC.
V karlínském divadle Fiala coby tenor hrál skoro samé "klaďasy" a milovníky, nejraději měl Tonyho z West Side Story. "To představení mělo takovou atmosféru, že lidi skoro nedýchali," vzpomínal herec, který "celá ta léta vyznával lásku nějaké ženské na jevišti". Vášnivý polibek představitelce titulní role Rose Marie ostatně přinesl Karlu Fialovi i lásku jeho třetí ženy Věry Vlkové.
"Ta hra končí polibkem. A Věra tvrdí, že jsem ji na konci tak vášnivě políbil, až to zajiskřilo. Je pravda, že jsme od té doby spolu začali chodit," vzpomínal na začátky vztahu, ze kterého vzešli synové Jan a Tomáš. Kromě nich má Fiala ještě potomky Borise a Karla. "Asi se v mládí mnou chlubili. Jako malí limonádníka brali naprosto vážně," pochvaloval si v interview pro Nedělní Blesk.
"Můj život byla opereta," řekl jednou s jen malou dávkou nadsázky herec, který s Věrou Vlkovou tvořil pár přes půl století. "Je to otázka tolerance. Já si jí vždycky vážil a ona si vážila mě," dodával dědeček herečky Anny Fialové.
Čas trávil nejraději na chalupě v Chřibské v Českém Švýcarsku. Za celoživotní přínos muzikálu v roce 2013 dostal Cenu Thálie, kterou přebral na jevišti Národního divadla - tam, kde před 60 lety zpíval Jeníka ve Smetanově opeře Prodaná nevěsta.
Ve věku 95 let zemřel Karel Fiala; zpěvák a herec, hvězda Hudebního divadla v Karlíně, držitel Ceny Thálie za celoživotní přínos muzikálu, a také legendární představitel Limonádového Joe ve slavné stejnojmenné hudební komedii. R I P. pic.twitter.com/XotPZBDHoN
— Ministerstvo kultury (@MinKultury) October 3, 2020
