Příběh bude velké části ostrovního publika známý. Roku 1998 byli ve stotisícovém, dříve průmyslovém městě Mansfield během květnových svátků zavražděni manželé v důchodovém věku. Že zmizeli, si dlouho nikdo nevšiml. Dcera tvrdila, že jsou na cestách.
Když po 15 letech vyšlo najevo, že manželé Wycherleyovi neodjeli na dlouhou dovolenou, jejich dcera Susan s manželem Chrisem už nějakou dobu raději pobývali ve Francii. Dva nenápadné introverty se zálibou ve starých hollywoodských filmech mučila existenciální nejistota. Ani ne tak kvůli špatnému svědomí jako kvůli nedostatku peněz. Po výměně dopisů s britskou policií se rozhodli vydat úřadům, aby se mohli vrátit. Přesvědčeni, že jejich verze příběhu obstojí.
Na rozdíl od předloňské minisérie Zločin na statku o vyvraždění rodiny Bamberových v 80. letech, která je dostupná na české platformě Voyo, jsou Zahradníci o mnoho komplikovanější podívanou. Také však těží z obeznámenosti anglického publika s případem vraždy, kterou spáchali rodinní příslušníci a dlouho ji rozebírala nejen bulvární média.
Zatímco Zločin na statku sázel na retro estetiku a atraktivitu postav vytvořených podle reálných předobrazů, Zahradníci volí složitější cestu. Jsou díky tomu nejen další ukázkou práce nenapodobitelného komediálního autora Willa Sharpea, ale i toho, jak se dá uvažovat nad reálnými zločiny a předkládat je veřejnosti.
Vrazi, nebo oběti?
Zahradníci by tím mohli inspirovat i české tvůrce, kteří poslední dobou sahají po skutečných případech. Například seriál Případ Roubal je příkladem toho nejklasičtějšího pojetí: fascinace neproniknutelností charismatického vraha. Moc hluboko ale novinka platformy Voyo nejde.
Na jaře pak bude mít v Česku premiéru minisérie Podezření o zdravotní sestře obviněné z trávení nemocničních pacientů. A vzniká také film o manželích Stodolových, odsouzených za vraždu a okrádání seniorů.
Ovšem zpět k Zahradníkům. Režisér Sharpe, který scénář napsal s Edem Sinclairem, možná vyšel z předpokladu, že pouze převyprávět známý příběh Susan a Chrise Edwardsových spojených romantickou láskou i vzájemnou závislostí by bylo málo. Pravděpodobněji však považoval za nutné ponořit se do hlav komplikovaných, traumatizovaných a lehce podivných manželů.
Minisérii pojal jako důkladnou dekonstrukci spletence příběhů, kdy na obrazovce vidíme to, co dotyční vyprávějí u výslechu. Navíc skáčeme mezi žánry, protože Edwardsovi jsou fanoušky žánrové kinematografie. Překvapivě vzniklo romanticko-psychologické drama o dvou ve světě trochu ztracených lidech, kteří mají jen jeden druhého.
Jako ve špatném snu
Každá z epizod je trochu jiná. Hned první nás titulkem "Tohle je skutečný příběh" a ještě slyšitelnými pokyny režiséra na place upozorňuje, že se chystáme sledovat narativní hru o osudech několika skutečných lidí.
Vstupujeme do života dvou postarších chudých Britů, kteří žijí v podivném exilu a hlavně ve svých fantaziích. Smutnou love story přerušuje policejní vyšetřování. Postavy detektivů i lehce groteskní tón připomínají Sharpeův předchozí, také zvláštně praštěný, avšak dojemný seriál Flowersovi.
Když se Susan a Chris jako ve špatném snu vrátí do Anglie a skončí ve vazbě, vyprávění se láme na současnost, hlubokou minulost, dobu zločinu a výklad, jímž se obvinění snaží zmást policii. Každá linie vizuálním zpracováním odkazuje k jinému typu filmu a má svou estetiku. Díky tomu, stejně jako díky dokonale jistému herectví Olivie Colmanové a Davida Thewlise, se v příběhu dobře orientujeme. Navíc není nijak složitý. Díváme se na něj kvůli možným vyzněním a variantám.
V předposlední epizodě padá i "čtvrtá stěna", to znamená hranice mezi příběhem a divákem. Prostřednictvím davu čumilů jako bychom přihlíželi samotnému vzniku vyprávění. Minisérie tak komentuje nejenom žánr true crime, ale samotné líčení příběhů ve filmu či v televizi, které usvědčuje z umělosti. Nutí nás uvědomit si, že neexistuje jeden hlavní výklad toho, co se koncem 90. let stalo v mansfieldském řadovém domu.
Prostřednictvím výslechů, vzpomínek a fantazií do příběhu pronikají emoce i další perspektivy. Díky nim začínáme skutečnosti, že nenápadná padesátnice se svým zdvořilým manželem zabili staré rodiče, buď lépe rozumět, nebo se smiřovat s tím, že něco takového pochopit nelze.
O síle lidskosti
Kromě ponoukání k tvůrčímu čtení příběhu v nás autoři povzbuzují lidské, empatické uvažování o neštěstí. Po celou dobu se soustřeďují především na soucit, lidskost, propojení mezi postavami a snahu ostatních porozumět ústřední dvojici.
Policistka, která vede výslech a od počátku se sebevědomě těší na profesní úspěch, tedy usvědčení nešťastníků, nakonec pronikne tak hluboko do případu, až motivacím vrahů porozumí. Triumf už patřičně oslavit nedokáže.
Laskavě melancholický tón seriálu je pro autora typický. Pětatřicetiletý Brit s japonskými kořeny Will Sharpe vystudoval prestižní anglické školy včetně Cambridge. Upozornil na sebe před šesti lety nenapodobitelnou komedií Flowersovi, na první pohled trochu zvláštním, dětinským sitkomem o rodině depresivního spisovatele dětských knih. Hraje ho Julian Barratt a jeho manželku, učitelky hudby, ztvárnila už tehdy Olivia Colmanová.
Sharpe tak stvořil jeden z nejosobitějších britských seriálů posledních let, dotýkající se tématu duševních poruch. Stal se autorem, jemuž dnes nabízejí smlouvy i prestižní televize jako HBO nebo britská Sky. To se v poslední době povedlo Michaele Coelové, oceněné soškou Emmy za seriál Můžu tě zničit, Russellu T. Daviesovi, populárnímu díky minisérii Byl by to hřích, nebo Sally Wainwrightové, autorce Šťastného údolí, která pro HBO napsala seriál Gentleman Jack.
Sharpe je přitom dobře známý i jako talentovaný herec. Hrál ve Flowersových nebo v ceněné gangsterce Giri/Haji. A jako tvůrce ho obdivují režisér Paul Thomas Anderson nebo zpěvák Nick Cave.
Vidět skrz
Zvláštní rozcitlivělý humor publiku nemusí sedět. Zahradníci se jmenují podle okamžiku, kdy Chris se samozřejmostí zahradníka sázejícího rododendrony vykope na zahradě u tchyně hluboké hroby pro ni a jejího manžela. Některá znázornění vnitřních světů antihrdinů zase působí trochu otřepaně, Susaniny útěky do starých romantických westernů však dotvářejí přesvědčivý obraz ženy, které trauma nedovolilo se tak úplně vyvázat z dětství.
V kontextu dnešní bohaté nabídky streamovacích služeb Zahradníci možná nepůsobí jako něco, co by divák musel nutně vidět. Rozhodně jsou ale skvělou ukázkou toho, jak se dá spletené vyprávění osobitě rozmontovat na cimprcampr. Vytvářejí dojem, jako byste viděli skrze příběh. A mohli jste tak dohlédnout lidskost, která se dá vetknout hluboko i do tak otřesného případu.
Zahradníci
Tvůrci: Will Sharpe a Ed Sinclair
Seriál je k vidění na českém HBO.
