Jenže pak se ukáže, že pánem situace není chlípník, který chtěl zneužít dívčiny indispozice. A že hrdinka v podání Carey Mulliganové není bezbranná oběť, spíše lovec. Lovec, který nechce kořist usmrtit, "jen" psychicky zdeptat a dohnat k sebezpytu.
Pětatřicetiletá herečka, režisérka a scenáristka Emerald Fennellová se rozhodla rázně vykročit ze zajetých žánrových kolejí. Zprvu se zdá, že natočila variaci na příběh o znásilnění a následné pomstě, vyprávěný mnoha snímky na hraně braku a takřka experimentální filmařiny. Příkladem za všechny budiž drsný švédský Thriller z roku 1974. Otevřeností, násilím i radikálními metodami manipulace s obrazem a zvukem hrdě dostál názvu.
Fennellová se v Nadějné mladé ženě nepouští do tak extrémních praktik. A nenatočila film, který by koketoval s exploatací. Přesto diváky od začátku znepokojuje. Už tím, že je obtížné bezvýhradně sympatizovat s protagonistkou, jež mužům sice nastavuje zrcadlo, zároveň se ale chová jako sociopatka.
Není pouze mstící se obětí, byť její činy motivuje násilný skutek z minulosti, který vedl k tragickým koncům. Nadějná mladá žena zneklidňuje především tím, jak ostře bruslí hned mezi několika žánry.
Cassandra, kterou hraje šestatřicetiletá Mulliganová, stále bydlí u rodičů. Ačkoli byla nadějnou studentkou medicíny, pracuje v kavárně, což ji otravuje, a padáka nedostala snad jen ze soucitu a kamarádství.
Její jedinou zábavou či obsesí jsou noční hry na kočku a myš, při nichž se z predátorů rychle stává kořist. Už jen drsné hlukové podkresy těchto scén naznačují, že se schyluje k něčemu nehezkému. Jenže pak se v kavárně objeví "princ" jako z romantického filmu hraný Boem Burnhamem a přeruší předchozí hororově znějící linky.
Jako v každé správné romantické komedii mu Cassandra nejprve plivne do kafe. Což zní skoro jako jistota, že ti dva po troše škorpení a vypravěčských peripetií skončí u oltáře.
Nadějná mladá žena však skáče mezi žánrovými polohami s rychlostí, drzostí a rozhodností rozjeté studentky na baru, která si poroučí jeden koktejl za druhým a žádný neokusí dvakrát.
Bývalý spolužák z medicíny se galantností vymyká portfoliu mužů z diskoték, posilněných alkoholem či kokainem a toužících jen po Cassandřině tělu. Náhle sledujeme klasické, břitce a vtipně napsané slovní výměny z romantických námluv dvou duší, které před sebou cosi tají, přesto mezi nimi vzniká silné pouto.
Fennellová se scenáristicky podílela už na podvratném špionážním seriálu Na mušce. Také v celovečerním režijním debutu si teď bere "na mušku" klišé všemožných žánrů, ačkoliv v žádném nezakotví. Natočila komedii, thriller i satiru. A byť některé stereotypy lze předvídat a vypravěčské skoky někdy nejsou ani tak důmyslné, spíše razantní, výsledkem je jízda plná nápadů.
Cílem není ukázat, že by všichni muži byli "prasáci", spíše poodhalit, jak hluboko ve společnosti jsou zažité některé zvyky. Třeba jako ten chránit mladé nadějné chlapce univerzitního věku, kterým to "jen trochu ujelo" na večírku.
Na takto pochroumaný společenský systém lze z pohledu hrdinky zaútočit pouze extrémním činem, drobné hry přestávají stačit. A tak film, který se v poslední třetině až příliš zamotává do svých her s diváky, v závěru drsně mění tón. A ústí ve "hrátky", které už zdaleka nemají jen povahu psychologického teroru.
Celý snímek je koncipován jako facka. Carey Mulliganová hraje Cassandru coby protivnou ženskou se vzezřením, jež jako by ztělesňovalo nejhloupější argument na téma nekonsenzuálního sexu: "Neměla se tak oblékat, říká si o to."
Zároveň tu sice jediný muž není bez škraloupu, snad kromě Cassandřina dobromyslného a velkorysého otce, film ale v mnoha případech nabízí i empatii k oněm mladíkům, kteří se v mládí zachovali strašně a po letech za to ponesou důsledky. Nebo k těm, kteří si - pravda, trochu sjetí kokainem - povídají s Cassandrou a sami se považují za docela fajn chlapíky s poměrně počestnými úmysly.
Šokující závěr zcela mění atmosféru, nutí přemýšlet. Zároveň autorka neztrácí nadhled a navzdory temnému finále se nezříká údernosti žánrové zkratky.
Emerald Fennellová nenatočila komplexní drama s mnoha fasetami, spíše rázně rozrazila hned několikeré dveře, aby se na plátno mohly vyvalit všechny předsudky. Možná trochu bez ladu a skladu. Díky všudypřítomnému nadhledu se ale jimi lze brodit takřka radostně.
Nakonec je inspirativní i otázka, zda lze některé problémy vyčítat pojetí filmu, nebo naopak vlastním utkvělým představám o tom, jak by se o určitých tématech mělo "vhodně" vyprávět.
Nadějná mladá žena
Režie: Emerald Fennellová
CinemArt, česká premiéra 27. května.
